Reference
.....připravujeme....
.....zkouška.......
Současný svět taoismu
Taoismus je jedním ze
základních směrů staročínské filosofie, jenž vznikl pravděpodobně v 5.století
př.Kr. Taoismus i konfuciánství ( druhé
náboženství v Číně) vznikly přibližně ve stejné době.Počet lidí hlásící se
na světe relativně malý- asi 30 milionů. Na západě je vliv taoismu poměrně slabý.Taoistické
myšlení a filozofii je však možné vysledovat prakticky ve všech aspektech
života Číňanů nejen v Asií, ale i v jiných částech světa. Kamkoli se
Číňané stěhovali, přinášeli s sebou
i taoismus, který se tak objevuje v mnoha zemích, jež se během
staletí dostaly pod čínský vliv, například v Koreji, Vietnamu a Japonsku,
ale také v čínských komunitách evropských, kanadských a amerických
velkoměst. Taoismus rovněž významně ovlivnil čínskou literaturu a
umění.Přibližně tři miliony taoistů žijí na ostrově Tchaj-wan poblíž čínského
pobřeží.Po vítězství komunismu v Číně v roce 1949 bylo náboženství
zakázáno.Čínská lidová republika je oficiálně ateistickou zemí, takže je
obtížné zjistit, kolik lidí se k taoismu skutečně hlásí.Protože
v současné době čínská vláda opět povolila vyznávat náboženství, bylo
mnoho taoistických chrámů opraveno a
taoismus prožívá renesanci.
Co je TAOISMUS? - krátce
V čínštině slovo tao znamená "cesta".Touto
cestou se jednoduše řečeno rozumí cesta přirozenosti.Taoisté chápou přírodní
cykly a neustále proměny v přírodním světě jako pozemské projevy velké
universální síly.Tuto neviditelnou sílu nazývají TAO. Tao cosi, co existovalo před vznikem vesmíru
a co neustále řídí svět a vše, co je v něm.Někdy je ztotožňováno s Matkou nebo také zdrojem všech
věcí.Tímto zdrojem však není bůh či nejvyšší bytost, protože taoismus není monoteistický.Jeho vyznavači neuctívají
jednoho boha, ale úsilí zaměřují na dosažení harmonie s principem Tao.nemá
žádného zakladatele ani jinou ústřední
postavu.Má ovšem mnoho mistrů, kteří učili taoismu, psali o taoismu nebo
sepisovali komentáře ke knihám jiných mistrů.Taoisté
se snaží pomocí studia jejich knih nalézt "cestu".To však není snadné,
protože podle taoistických mistrů je
možné se Tau učit, ale je nemožné Tao vyučovat.Tao "cesta" znamená i další
významy : způsob, jakým se dělají různé
věci, kosmický princip anebo prostě způsob života taoistů.Tao znamená pro
taoisty vnitřní i vnější cestu nebo
jinak řečeno cestu v abstraktním i konkrétním smyslu.Taoisté tvrdí, že
Tao, které se dá vyjádřit slovy, není skutečně či "věčné" Tao. Mistři a autoři knih o taoismu mohou ukázat
zájemcům cestu, ale každý člověk si musí najít své vlastní Tao sám.
Taoistické praktiky
Taoismus postihuje nejenom
intelektuální a duchovní život svých stoupenců, ale proniká také do jejich
tělesného života. V taoistickém vidění světa je lidské tělo mikrokosmem,
zmenšeným modelem vesmíru.Taoisté kladou otázku: Jak by mohl člověk dosáhnout
souladu s všehomírem, když nemá v harmonii ani vlastní tělo?To, jak
člověk zachází se svým tělem, je pro
taoisty stejně důležité jako to, co si člověk myslí, v co věří nebo jak se
chová ve vztahu k druhým.
Taoisté věří, že zdravé tělo je prvním
nezbytným krokem k dosažení výsostných duchovních stavů.S taoismem se
proto od počátku pojí určité léčebné a stravovací praktiky.Mnoho
z myšlenek a metod, jež lidé na západě považují za čínské či asijské, mají
ve skutečnosti svůj původ v taoismu.Například akupresura a akupunktura,
metody orientální medicíny, které se v posledních letech staly předmětem
studia západního lékařství, vyvinuli taoističtí mistři a používají se již po
staletí.
Taoističtí mistři zaznamenali léčebné
využití tisíce rostli - stromů, bylin, květin, ovoce a hub - a zabývali se
otázkami správné výživy. Doporučovali prostou, vyváženou stravu vhodnou pro
udržení zdraví a dosažení dlouhého života.Taoistické názory na správnou výživu jsou zcela odlišné od stravovacích pravidel,
jež předepisují náboženství jako judaismus nebo hinduismus, požadující od svých
věřících jakožto součást náboženského života odmítání určitých pokrmů.Taoisté
nic nezakazuj, pouze doporučují vyhýbat se látkám, které tělu škodí.Vše ostatní
je možné bez obav jíst a pít, ale tak, aby strava byla citlivě vyvážená a
zdraví prospěšná.Podle taoistů je například brokolice zdravá potravina ,ale
strava sestávající výhradně z brokolice tělu neprospívá, protože
Není
vyvážená , a právě rovnováha je taoistickou cestu.
Nedílnou součástí taoistických praktik
je také cvičení. Podle legendy z prvních taoistických mistrů jménem Čang
San- feng pozoroval pohyby zvířat a ptáků a hledal způsob, jak je napodobit a
přiblížit se tak přirozenému stavu.Proslul jako zakladatel tchaj-ťi-čchüanu,
starověké formy čínských cvičení. Cvičení tchaj-ťi využívá ovládání čchi
neboli " dechu", nezbytné složky lidského života, jež je pro taoisty základem
duševního i tělesného zdraví.Cviky s ohýbáním a protahováním se snaží
napodobit přirozený pohyb zvířat, uvolnit proudění čchi a odstranit tělesné
napětí, které lidem brání v nalezení vnitřního míru a spojení s Taem.
Taoisté používali meditace k dosažení harmonie s nejzazší skutečností
universa.Ústřední myšlenkou taoistické meditace je koncepce wu-wej
v překladu "nečinění". Tato koncepce v praxi znamená dosažení stavu
vnitřního klidu, zanechání všech myšlenek a činností týkajících se vnějšího světa, tak aby mohlo vstoupit Tao. Věta wu-wej v překladu znamená "činit aniž činíte"
nebo "jednat aniž jednáte" , avšak tento doslovný překlad nevystihuje její plný
význam. Wu-wej vyjadřuje myšlenku
existence bez vědomého úsilí nebo, jinak řečeno, jednat bez zasahování
do přirozeného chodu věcí.
Taoisté věří, že čas strávený meditací prodlužuje
život. To je podle nich velmi důležité, neboť čím déle jedinec žije, tím větší
jsou jeho šance dosáhnout naprosté harmonie s principem Tao. Dokonalý
člověk se může stát nesmrtelným a vstoupit na nebesa, a to
nejenom duchovně, ale i fyzicky.Mnoho legendárních i historických postav
údajně dosáhlo stavu nesmrtelnosti nazývaného sien.Věřící prosí
taoistické nesmrtelné o pomoc(podobně jako křesťané prosí o pomoc své
svaté).Mezi taoistické nesmrtelné
patří vládci, taoističtí mistři, váleční
hrdinové, ale i prostí lidé , kteří tohoto výjimečného stavu dosáhli utrpením,
hrdinskými skutky nebo službou druhých.
Zdokonalováním těla i mysli taoisté
neustále usilují o dosažení tohoto stavu sien, jednoty s universem.
Taoismus poskytuje člověku návod k morálnímu životu a pokouší se
objasnit postavení lidského jedince ve světě.
Historie taoismu
Podle vědců vznikl taoismus jako určitý myšlenkový
systém kolem šestého století před naším letopočtem. Kořeny taoistického myšlení
však sahají mnohem dál.Jsou stejně staré, jako nejstarší čínské legendy a
mýty.Podle jedné legendy, která vypráví o poustevníkovi, který vysvětluje
moudrému vládci Chuang-timu ( Žlutý císař), že už žije dvanáct let v Tao,
čili harmonii s universem.Chuang-ti přijal jeho zásady a na konci své
slavné, devětadevadesát let trvající vlády se na zádech draka vznesl do nebes a
stal se nesmrtelným.
Jedním z velkým myslitelů zlatého
věku filozofie v Číně byl Konfucius, který se narodil okolo roku 551 před
naším letopočtům.Putoval po Číně a přesvědčoval vládce, aby vládli podle jejich
zásad a názorů. Ideální byla podle Konfucia taková společnost, v níž
panovník pečuje o své poddané jako milující otec a jeho poddaní jej poslouchají
jako milující děti; taková, v níž mladší poslouchá staršího moudřejšího a
všichni žijí v harmonii jako v jedné rodině.Konfucius vyučoval zásadám morálního chování. Domníval se, že
pokud člověk žije podle těchto pravidel, dříve či později etickému chování
navykne.Konfucius radil lidem, aby si vzali vzor z dobrých příkladů
jiných, chovali se ke všem, jak se sluší, byli rozvážní a sledovali střední
cestu.Zdůrazňoval rovněž význam studia pěti
klasických knih, uchovávajících starověkou čínskou moudrost a vědění. Ne
všichni však souhlasili
s Konfuciovými názory. Někteří lidé cítili, že se konfucianismus až příliš
soustřeďuje na společnost a problémy vlády a opomíjí vzájemný vztah člověka a
světa přírody.
Zakladatelem taoismu je napůl mýtická
a neexistuje žádný doklad o tom, že Lao-c´ skutečně žil. O jeho životě je známo málo- jeho vlastní jméno bylo Li Er
a byl o něco starším současníkem Konfucia.Podle tradice vykonával úřad
archiváře v královském paláci v Luo-jangu, hlavním městem dynastie
Čou.Tam začal být znám jako Lao-c´ ( význam "Starý mistr", někdy nazýván Lao
Tan - " staré velké ucho")
Lao- c´ byl znám svou ctností a moudrostí, ale zjevně byl také břitkého jazyky a značně
popudlivý.Neměl trpělivost poslouchat Konfuciovy praktické názory a zpochybnil jeho myšlenku, že
znalosti a studium, nebo dokonce pravidla chování, mohou změnit člověka
k lepšímu.Podle něj je člověk od narození dobrý a k tomu, aby takový zůstal, nepotřebuje nic víc,než být
ponechán sám sobě. Rukopis, který Lao -
c´ po sobě zanechal , nese jméno Tao-
te- ťing
TAO - TE - ŤING " Kamonická kniha o Cestě a její Síle"
.
Vědci se domnívají, že Tao-te - ťing
není dílem jedné osoby,ale spíše sborníkem textů mnoha autorů shromažďovaných během čtvrtého století před naším letopočtem,
tedy asi dvě stě let poté, kdy Lao-c´
žil. Tao- te -ťing a jeho
filozofické myšlenky jsou přesto tradičně připisovány Lao- c´ovi.
Mnoho básní je adresováno vládcům,
jimž radí, jak správně vládnout.tyto
rady jsou v určitém směru překvapující.Například místo toho, aby řekl :
"Buď silný, vládni pevnou rukou," Lao-c ´ radí : "Buď slabý, nech věci být, jak
jsou."Doporučuje pokoru a nečinnost, protože vládci , kteří se vměšují do života lidí, si podle něj koledují o
problémy. Tao - te - ťing byl
sepsán jako určitá pomůcka k umění vládnout, kniha tedy nebyla napsána pro
prostý lid,ale pro panovníka.
Tao- te - ťing
je sbírkou jedenaosmdesáti krátkých básní nazývaných kapitoly
a něco přes pět tisíc slov. Rozdělení do 81 kapitol má něco společného s
magickým číslem 9 značícím úplnost, a pojmenování dvou dílů - Tao-ťing a
Te-ťing - souvisí prostě s tím, že první část (37 kapitol) začíná slovem Tao a
druhá slovem Te - ctnost. První část podává základní poučky ve filosofické a
teoretické oblasti, druhá je jejich aplikací v praxi, neboť ctnost (Te) je
právě praktickou součástí Cesty (Tao). Kapitoly jsou krátké, což nebrání v
dlouhém přemýšlení o každé z nich.
Tao Tao
znamená Cesta, ale už v první kapitole Lao-c' píše (a pak to taky často
opakuje), že tuto Cestu nelze popsat jazykem, tudíž slovy nelze dostatečně
interpretovat, co to Tao je.
Tao je věčné a zůstává beze jména.
Jeho jméno neznám. Označuji je jako "tao".
Tao je slovy nepostižitelné,
nepojmenovatelné a zároveň nepochopitelné. Tao je prostě věčný nejvyšší
princip, který ovládá vše na zemi a vdechuje všemu život. Jako takový princip
musí být bezejmenný, protože jakékoli jméno označuje již něco určitého a Tao se
skládá ze všech věcí, ale je beztvaré a neohraničené časem. V širším slova
smyslu tedy Tao označuje jakýsi nebeský řád či přírodní zákony, podle kterých
se člověk má v životě řídit.
"Všechny
věci na světě vznikají z bytí a bytí pochází z nebytí."
neboli jinými slovy se všechny věci rodí z něčeho a
něco se rodí z ničeho, tudíž všechny věci jsou z ničeho. Ono "nic" se
vztahuje k Tao, které Lao-c' srovnává s prázdným prostorem uvnitř nádoby, bez
kterého by hlína neměla žádný význam, nebo s okny a dveřmi místnosti, které
jsou rovněž tvořeny z ničeho, ale bez nich by nebyl dům použitelný.
Tao nemůžeme poznat a pochopit, ale můžeme
si uvědomit jeho přítomnost a podřídit se jeho zákonům. Jak toho dosáhneme?
Ideálem života taoismu je návrat k pravé lidské povaze, která se vyznačuje
wu-wej, neznalostí a nežádostivostí.
Je tedy jasné, že wu-wej neříká abychom
"nedělali nic", což by naznačovalo lenost a nedostatek uvažování, ale
spíše neholdovat marné snaze a nedělat nic, co by protiřečilo přírodě - dva
činy, které podle názoru taoistů vedou jen k pravému opaku zamýšleného
výsledku. Nemáme nečině sedět, když se někdo topí a říkat si: "Však ono to
nějak dopadne", protože v tu chvíli je na místě pomoc. Jde jen o to být
citlivý k okolnostem.
Poddajnost a zároveň síla Taa se ukazuje
na příkladu vody:
"Není pod nebesy ničeho
co by bylo slabší a poddajnější než voda.
Zároveň však není tu nic,
co by jí dokázalo odolat."
Moudrost podle Lao-c' není to samé jako
vědění a chytrost. Pravá moudrost spočívá v prázdné mysli, oproštěné od vědění,
neboť vědění a poznání je zavádějící.
Stát Jako
jiné školy myšlení je i taoismus politickou filozofií. Žádný taoistický stát
nebyl nikdy založen, ale Tao-te-ťing obsahuje mnoho o tom, jak by takový stát
měl vypadat. Jsou to spíše rady vládcům, jak vládnout v souladu s Tao. Vládce by se měl co nejméně vměšovat do
života lidí a ponechat je jejich přirozenosti. Nejlepším typem vládce je ten,
kterého si jeho lid ani neuvědomuje a je stavěn dokonce výš, než vládce,
kterého všichni milují a ctí. Neměl by se pokoušet lid vzdělávat, protože
vzděláním by se zvětšovaly znalosti lidu a znalosti budí touhu. Prostě by se
postaral, aby lidé měli dost jídla a mohli žít v míru. Přirozeně by se vyhýbal
vyprovokování války nebo tomu, aby se do nějaké připletl, neboť součástí Taa je
klid a mír.
Úryvek
Cesta dlouhá tisíc mil
Působ
na to, co dosud nevzniklo,
pořádej to, co dosud není rozvráceno. Strom
silný jako náruč vyrůstá z nepatrného výhonku.
Věž vysoká devět pater vzniká z hrstí nakupené hlíny. Cesta dlouhá tisíc mil začíná stopou první
kročeje.
Tao
jako všeobjímající skutečnost
Tao
- te - ťing začíná otázkou : Co je Tao? Autor
odpovídá :
Tao, které lze postihnout slovy, není
věcné a neměnné tao; jméno
, které lze pojmenovat, není
věcné a neměnné jméno.
Podle autora je Tao hlubší než nejhlubší tajemství,
jaké si mysl dovede představit. Není možné je
vysvětlit, protože je příliš
nezměrné pro lidské chápání. Tao zde bylo předtím, než vše ostatní začalo existovat.A až skončí existence všech
věcí, Tao zde bude dál.Nikdo není
schopen uspokojivě Tao vysvětlit, protože lidské myšlení je omezené a
není v jeho možnostech Tao pochopit. Tao
nemůžeme vidět, dotknout se jej, ani ho jinak pocítit našimi smysly, ale je vyjádřeno přírodními silami
vesmíru.Stejně jako vesmír nemá počátek
ani konec. Čuang - c´ , jeden z velkých starověkých
taoistů, vysvětluje: " Není žádné
místo, kde by Tao nebylo."
Zároveň je však Tao neviditelné a tajemné : to, co
můžeme vidět, slyšet nebo cítit, není opravdové Tao, jež je nade vším.
Čuang - c´ říká:
Vlastnostmi
Taa jsou skutečnosti a zjevnost, nikoli
činnost a tvar.
Lze
je předávat, ale nikoli vlastnit.
Bylo
tu dříve než Nebe a Země, a trvá věčně...
Tao je počátek všech věcí. V Tao- te
-ťingu se říká :
Tao plodí jedno,
jedno poldí dvě,
dvě plodí tři,
tři plodí všechny věci.
Podle taoistů tento výrok znamená,
že nezměrné, beztvaré Tao existovalo
přede vším ostatním.Z něj vychází původ
bytí neboli Jednoho.Z Jednoho vychází
rovnováha protikladných sil jin a jang , které jsou
protikladné, ale neoddělitelné. Jin a jang se projevují ve třech základních silách světa, kterými jsou nebe,
země a člověk.Z těchto tří vychází všechno ostatní. Tao je tedy všeobjímající
síla nebo skutečnost obsažená za vším.
Nalezení harmonie
vesmíru ( úryvek z Chuan - nan-c´)
Navenek
se nech unášet proudem, uvnitř však uchovej svou pravou přirozenost. Potom tvé oči a uši nebudu
omámené, tvé myšlenky nebudou zmatené a tvá duše uvnitř tebe se mocně rozšíří a
bude se toulat království absolutní čistoty.
Taoisté přijímají myšlenku, že nejsou
s to nikdy plně pochopit Tao.Centrem
jejich snažení je nalezení cesty k dosažení harmonie s touto
všeobjímající silou - "plout s proudem" Taa.
Nebytí
Tao, z něhož vychází existence
všech věcí, se nazývá Velká prázdnota
nebo "nebytí". Taoisté hledají
spojení s tímto stavem prázdnoty,
který považuji za vyšší stav než vědomí nebo myšlení. Taoisté pěstují wu-wej, což se často popisuje jako nečinění.
Je to určitý druh jednání na vyšší
úrovni , v jednotě a harmonii
s řádem přírody.
Přizpůsobením lidského života přírodním
zákonům se dostaví moudrost a vyrovnanost.Pojem wu-wej je často spojován s taoistickou
meditací, vyžadující vyprázdnění mysli, aby mohly vstoupit tvořivé síly Taa.
H a r m o n i e a
r o v n o v á h a
Lidé nejsou schopni Tao vidět, ale
mohou si je uvědomovat v cyklických proměnách přírody - noc a den, zima a léto, déšť a slunce, smrt a
narození. Tyto protikladné síly přírodního světa jsou obsaženy v čínské
koncepci jin a jang, která je ústředním bodem taoistické nauky. Tyto dvě protikladné síly představují Tao, a protože Tao je obsaženo ve všech věcech, jsou také jin a jang
součástí Taa.
Jang ( "sluneční
strana") je síla nebes. Je to síla pohybu, světla, ohně, tepla a
života.
Jin, zastíněná stran hory, je protikladem jang, ale není ji možné od jang oddělit. Tak
jako nemůže být stínu bez slunce, nemůže být jin bez jang. Tyto dva principy
vystupují vždy společně v cyklech, jež jsou součástí
přírody a Taa.
Chuaj - nan-c´ to vysvětluje takto :
Tao může být
stručné a přece dost obsáhlé;
temné a přece jasně zářit ; slabé a přece nabírat sílu.
Je
spojnicí čtyř ročních období.
Pojímá
Jin a Jang,
jež drží vesmír pohromadě...
Dávno,
až na samém počátku věcí,
když
ti dva císaři ( Jin a Jang)
získali
moc a sílu Tao,
zasedli
v samém středu.
Duch každého z nich se
pak šířil vůkol,
až
vládl všem čtyřem stranám světa.
Proto se nebesa pohybují a
země je v klidu.
Točí se a krouží bez vyčerpání...
Jako hrnčířský kruh se otáčí
a vrací se ke svému východisku.
Teorie jin a jang zahrnuje všechny protikladné síly
života.V taoistickém chápání však tyto síly nejsou skutečné protiklady, nýbrž
jedna druhou doplňují.Své rozdíly řeší v rámci velkého kruhu
symbolizujícího jednotu Tao.
Protikladné síly zastoupené principy jin a jang
nejsou stálé a vázané.Podle taoistů každá věc existuje pouze ve vztahu
k věci jin. Zamračený den je jin - temno -
pouze ve srovnání se slunečným dnem. A světlo
- jang - existuje pouze tehdy,
srovnáme - li je s nocí.
Podle taoistů, dobro a zlo, ano a ne,
nejsou příliš daleko od sebe, proto je třeba životní strasti snášet
s klidem.Cesta přírody není správná ani špatná - prostě je. Taoisté se
snaží být jako příroda sama. V přírodě
všechny věci podléhají neustálé změně od jang k jin a zase naopak.V
životě nemůže nikdo říci, jak věci nakonec
dopadnou. Ve
skutečnosti po určité dostatečně dlouhé se to,co zpočátku vypadalo jako štěstí, může
změnit v katastrofu, a to, co zpočátku vypadalo jako neštěstí, skončí
dobře. Úspěch a nezdar, bohatství a
chudoba, sláva a anonymita, mají vždy stejné výhody a nevýhody.Všechny věci
jsou ve skutečnu v Tau totožné.
Taoisté dávají přednost jednoduchému,
prostému životu v souladu s přírodou před úspěchem, kariérou.Příliš
mnoho pýchy způsobí lidský pád. Snaží se sami v sobě rozvíjet klid a
vyrovnanost pomocí meditace a náboženských úkonů, které jim přinášejí vnitřní
mír. Životem v souladu s přírodou si pěstují lásku a úctu
k přírodnímu světu. Taoisté se cítí Tau nejblíže v přírodním
prostředí, na vrcholcích hor a tichých údolích.
V taoismu neexistuje žádný
posmrtný život ani reinkarnace.Centrem pozornosti taoistů je život tady a teď,
život v tomto světě. Přejí si dlouhý pozemský život a snaží se udělat vše
možné pro to, aby takového života dosáhli. Žít podle taoistických principů
vyžaduje sebekázeň , sebeuvědomění a sebekontrolu.
Taoisté se brání tužbám, žádostem a
nestřídmostem, jež by je mohly připravit o jejich život. Věří, že pomocí
nejrůznějších životu a zdraví prospěšných činností, jako je cvičení, meditace,
zdravá výživa, mohou dosáhnout velmi dlouhého života. Doufají, že když budou
takto žít, stanou se sien - dosáhnou nesmrtelnosti
v současném životě.
Č
U A N G _- C´
Asi dvě století po Lao - c´ovi se objevuje další velký taoistický mistr
jménem Čuang - c´ ( 369 - 286 př.n.l.) a jeho sborník prací Mistra Čuanga,
které bylo první dílo nabízející životní filozofii, kterou chápali a mohli
vyznávat i prostí lidé.Čuang má velký podíl na rozšíření povědomí o taoismu
mezi prostým čínským lidem.
Ve svých textech Čuang - c´ zavrhoval
zájem o politické a společenské otázky. Domníval se, že život v rámci
běžných společenských vztahů ničí v lidech cit pro Tao, všeobjímající skutečnost.
Čuang - c´převedlo Lao-c´ovy
abstraktní úvahy do konkrétních,
každodenních situací.Co chtěl Lao- c´ asi říci svým výrokem :
"Svět získá ten, kdo jej
nachá být?"
Na
vysvětlenou Čuang - c´ píše :
Pokud
lučištník střílí jen tak za nic,
ukáže všechen
svůj um.
Má -li střílet
za mosaznou přezku,
Už ztrácí svůj
klid.
Pakliže je cena za střelbu ze zlata
nezasáhne cíl
anebo vidí cíl dvojmo -
pomine se
z toho na rozum !
Jeho umění se
nijak nezměnilo.
To cena ho
kruší. Má teď starost.
Myslí víc na
výhru,
něž na
střílení -
a to, že má
vyhrát
mu ubírá sílu.
Podle Čuang - c´ zájmy o vnější věci odvracejí pozornost člověka od toho
nejlepšího, co v něm dříme. Abychom mohli zvítězit, musíme se nejprve
zbavit touhy zvítězit.jakoukoli činnost by člověk měl vykonávat jen pro ni samu a ne s vidinou
nějakého zisku.
Taoistickou koncepcí wu-wej neboli " nečinění" Čuang
- c´ vysvětluje takto :
Nejvyššího štěstí lze dosáhnout jen nečiněním. Nebe
nabývá nečiněním čistoty, země pevnosti.Sjednotí- li se nebe a země ve svém
nečinění, povstávají tvorové - povstává proměnlivé dění. Neviditelní,
neuchopitelní, vycházejí z ne-jsoucího; neuchopitelné, neviditelné jsou
v ne-jsoucim obrazy. Všichni tvorové v své nevyčerpatelné hojnosti
vyrůstají z nečinění.
Podle tohoto vysvětlení filozofie "nečinění" neznamená popření jakékoli
činnost, ale spíše činnosti vyšší
úrovni, činnost přirozenou povahu věcí.
L I O U A N
A C H U A J- N A N- C ´
Liou An ( zemřel roku 122 př.n.l.), vnuk prvního císaře
chanské dynastie, byl králem malého čínského státu Chuaj- nan .Zval na svůj
dvůr učence a moudré lidi ze všech koutů říše.Jeho dvůr se stal centrem umění a věd..
Podle legendy přišla na dvůr Liou Ana skupina osmi
taoistických mudrců a chtěla se připojit
ke stovce učenců, kteří již u dvora pracovali. Král měl zřejmě pocit, že už má
moudrých mužů dostatek, a tak požádal taoisty, aby mu ukázali, že mu mohou
nabídnout něco zcela nového. Ti nakonec krále svými znalostmi a dovednostmi
oslnili natolik, že projevil přání stát se jejich učedníkem.Jejich přednášky
byly sepsány v několika esejích a staly se třetím významným taoistickým
textem pod názvem Chuj - nan
-c´ neboli " Mistr z Chuaj - nanu". Tato kniha je
souborem jedenadvaceti esejů. Jejich učení není čistě taoistické, neboť do sebe
zahrnulo některé konfuciánské
prvky, zejména zásada sebezdokonalování. A právě toto prolínání různých
filozofických myšlenek ve skutečnosti
pomohlo taoismu zachovat si všeobecnou oblibu, protože sloužila jako most mezi
stoupenci Konfucia y mystickými
myšlenkami Lao-c´a. Chuaj - nan- c´ často cituje Tao- te - ťing. A
tak kromě významu, který měl text sám o sobě, pomohl navíc uchovat učení Lao - c´ a zajistil jeho další šíření.
Jedním z Liou Anových zájmů byla alchymie,
odnož taoistického lékařského umění.alchymisté
experimentovali s nejrůznějšími kouzly i běžnými látkami
živočišného, rostlinného a nerostného původu a snažili se najít způsob přeměny
obyčejných surovin ve zlato. Jejich cílem bylo objevit vzorec výroby zlatého elixíru - tak zvaného "
elixíru života" - který by člověk zajistit nesmrtelnost a věčné mládí.
Okolo 4.století před naším letopočtem setavili
taoističtí učenci knihu nazvanou Vnitřní kánon Žlutého císaře ,
která nesla jméno Chuang- tiho neboli
žlutého císaře, velkého předka v taoistické tradici.
První kapitola rozebírá cesty k dosažení
nesmrtelnosti a dlouhého života.Mnoho lidí
začalo věřit, že musí existovat způsob, jak se stát nesmrtelným.
Alchymisté se snažili nalézt elixír
nesmrtelnosti. Ačkoli se to nikomu z nich nikdy nepodařilo, přesto
po něm králové a panovníci neustále toužili a alchymisté se jej nadále snažili získat.
V honbě za zázračnými elixírem taoističtí
mudrci objevili mnoho léků a anestetik. Studiem kovů a jejich slitin vyvinuli
střelný prach a vynalezli ohňostroj.
Vytvářeli chemická barviva a glazury, které tolik proslavily čínský porcelán.
Dříve než se myšlenky z Chuaj - nan - c´ stačily v císařství rozšířit, politické
zvraty vedly k Liou Anově pádu.Císař zmizel a mistři se rozešli. Brzy poté se oficiálním
státním systémem myšlení a vzdělávání v celé říši stal konfucianismus.
Přehled čínské dynastie
První čínské dynastie:
Mýtická období
-
prehistorické období - 16. století před naším letopočtem
-
Bájeslovní mudrci - vladaři, včetně Chuang- tiho, Žlutého císaře
Dynastie Šang
-
16.století - 11.století před naším letopočtem
-
výroba ušlechtilých bronzů
-
první písemné záznamy
-
široce rozšířeno používání hedvábí
Dynastie Čou
-
přibližně 1027 - 256 před naším letopočtem
-
sestaven I - ťing
-
zlatý věk filozofie ( 771 - 476
před naším letopočtem )
-
Konfucius ( řibližně 551 - 479 před naším letopočtem )
-
Lao - c´ (6. století před naším
letopočtem ), taoista
-
Čuang - c´ ( 4. století před naším letopočtem ), taoista
-
sestaven Tao - te ťing
-
období Válčících států / 475 -
221 před naším letopočtem )
Dynastie Čching
-
221 - 207 před naším letopočtem
-
sjednocení čínského písma, měr a
váh
-
začátek stavby Velké zdi ( 214 před naším letopočtem )
Dynastie Západní Chan
-
202 před naším letopočtem - 9 našeho letopočtu
-
vynález papíru
-
svržení dynastie Wang Mangem (9 - 23 našeho letopočtu)
Pozdější čínské dynastie:
Dynastie čínské dynastie ( 22 - 220)
-
vynález papíru ( 105)
-
otevření Hedvábné cesty pro
obchod s Asií
-
povstání Žlutých turbanů (184)
Období Tří říší ( 220 - 265)
-
založena království Šu, Wej a Wu
-
rozvoj buddhismu
-
vzrůstající význam taoismu
Dynastie Ťin ( 265 - 589)
-
posílení vlivu buddhismu
-
nájezdy ze severu ( začátek 4.století)
Dynastie Suej ( 590 - 618)
-
Čína znovu sjednocena ( 589 )
-
příklon k buddhismu a taoismu
-
založen systém vodních průplavů
-
zaveden konfuciánský systém státních zkoušek
Dynastie Tchang ( 618 - 906 )
-
rozkvět poezie, sochařství a malířství
-
úředníci- učenci začínají působit
ve státní správě
-
územní boje
Období Pěti dynastií ( 907 - 960 )
-
Čína rozdělena do pěti nezávislých
států
-
sever Číny pod nadvládou nečínských kmenů
-
poprvé vojensky užit střelný prach
Dynastie Sung ( 960 - 1279 )
-
Čína znovu sjednocena
-
zlatý věk čínské krajinomalby
-
neokonfuciánství zaujímá vůdčí postavení
-
Čingischánovy výboje do severní Číny ( 1167 - 1227)
-
období válek s Mongoly
Dynastie Jüan ( 1279 - 1368 )
-
Kublajchán založil mongolskou
dynastii
-
rozvoj kontaktů se západem ; Marco Polo v Číně
-
odklon od konfucianismua taoismu
Dynastie Ming ( 1368 - 1644 )
-
vyhnání Mongolů
-
obnovení státních zkoušek a
konfucianismu
-
evropští obchodníci a misionáři v Číně
Dynastie Čching ( 1644 - 1911 )
-
založena národem Mandžuů
-
posílení evropského vlivu
-
konec dynastickéé vlády
Růst a šíření náboženského
taoismu
Dějiny taoismu jsou plné politických zvratů. Taoisté
se buď těšili značné úctě nebo neznamenali vůbec nic.
V Tao
-te -ťingu Lao -c´ formuloval filozofii správné vlády. "
Vládnout velké zemi je stejné jako smažit malou rybu." Napsal " Když se v ní budeš moc rýpat, zničíš
ji!"
Radil panovníkům, aby svou mysl soustředili na Tao a
přestali se plést do jiných věcí.Později taoisté, jako například Čuang - c´,
tento postoj ještě prohloubili, Dá se říci, že taoisté nebyli ani tak proti vládě, jako spíše nad
ní.Nejevili i ni naprosto žádný zájem.
V průběhu
dějin taoismus vzkvétat v obdobích oslabené vlády a politického
chaosu. Silní panovníci, pokud nebyli právě tolerantní a jistí si svým postavením, se dívali s podezřením na organizace vyznávající anarchii,
tj.myšlenku, že nejlepší vláda je žádná vláda. Pokud měli panovníci možnost
výběru mezi konfuciánci, kteří byli pracovití a ctili zákony, a mezi taoisty,
jejichž mysl byla obrácena k přírodě a k tau, dávali obvykle přednost
konfuciáncům. Na většině císařských dvorů pracovali i taoisté, ale zabývali se
alchymií a ne vládou.
Taoisté měli pověst rebelů. Nepociťovali rozpor mezi
filozofií a bojem; válka - ať už vnitřní nebo válka proti nájezdníků - byla
v číně téměř na denním pořádku. Válka byla podle Tao- te-ťingu určitým způsobem života.
"Ve válce zvítězí ten, kdo ji považuje za
sice politováníhodnou, přesto však nezbytnou.," řekl Lao-c' .
Součástí náboženské
praxe taoistů byla cvičení v zacházení s mečem a bojové umění;
a právě tyto způsoby obrany vyvinuli až
k naprosté dokonalosti.Někteří
z velkých čínských vojenských stratégů byli také taoisté.
Vládci často považovali taoisty pro
jejich nedostatek úcty k zákonné vládě za drzé a někdy i nebezpečné. Čas
od času se některá z taoistických skupin stala natolik vlivnou a mocnou,
že začala ohrožovat zájmy panovníků.
Potlačení v tehdejší čínské říši často znamenalo,že taoističtí vůdci
zaplatili hlavou.
Zárodky náboženského taoismu
Taoističtí mudrci raného období psali
své spisy jako praktický návod, jak žít. Neuvažovali o vytvoření náboženství po vzoru Buddhy, ani se nesnažili
vědomě reformovat náboženství již existující.Jejich cílem bylo zaznamenat svou
vlastní filozofii, své myšlenky o společnosti a vládě a o lidském údělu.
První stoupenci taoismu byli převážně lidé, kteří se sami
snažili hledat Tao. Někteří z nich se ponořili do studia alchymie nebo
otázek správné vlády, připojili se k císařskému dvoru, kde ohromovali panovníky výsledky svých výzkumů nebo se stali jejich poradci. Ostatní
odešli do ústraní a stali se
poustevníky, kteří žili vysoko v horách v jednotě s přírodou.
První taoisté v podstatě neměli zájem na vytvoření organizovaného
náboženství.
Počátkem druhého století začal
taoismus podléhat změnám zásluhou muže jménem Čang Tao-ling. Čang
Tao-ling pocházel ze staré taoistické a
alchymistické rodiny.Sledoval rostoucí vliv buddhismu a domníval se, že jeho
obliba pramení v neposlední řadě také z toho, že buddhismu
podobně jako čínská lidová náboženství
disponuje velkým pantheonem bojů a bohyň
a nejrůznějšími magickými obřady.Buddhismus nebyl založen pouze na
etických principech.Nabízel duchovní útěchu prostřednictvím obřadů a uctíváním bohů, kteří mohli působit na
každodenní život člověka.
Traduje se, že v roce 142 se duch
Lao-c´a zjevil Čang Tao-lingovo a udělil
mu posvěcení vytvořit nové náboženství.Svébytný systém věrouky a bohoslužebných úkonů měl početná
lidová náboženství nahradit jediným
náboženským systémem založeným na
taoistických principech.
Zásluhou Čanga se
taoismus obohatil o nové prvky; víru v mnoho bohů a bohyň, zaklínací a zaříkávací praktiky a celý soubor
obřadů.Nové náboženství určitými znaky připomínalo buddhismus, ale jeho
charakter byl bezpochyby čínský.vytvořil
i církevní organizaci založenou
na hierarchii duchovníc vůdců Podařilo
se mu spojit mnoho různorodých částí
v jednolitý, soudržný celek. Je považován za zakladatele Tao
ťiao neboli Taoistického náboženství.
Čang
Tao-ling nazval své hnutí Tchien-š
neboli "Cesta nebeských mistrů" .Sám
se stal prvním nebeským mistrem, který odvozoval svou autoritu od Tchaj-
šang Lao-ťüna, což znamená " Božský pan Lao" , Lao-c´ , a Tao-te-
ťing začal bát považován za
zjevenou knihu, jelikož jejím autorem byl zbožněný Lao-c´.
Čang Tao-ling získal věhlas jako léčitel. Nabízel nejenom
tělesné léčení, ale také léčbu duchovní a psychologickou. Jeho taoismus poskytoval lidem naději na spásu.
T A O I S T I C
K É K Á N O N A V Ě R O U K A
První taoistické texty pocházejí asi
ze čtvrtého století před naším letopočtem.Se vznikem taoistických sekt, jako
byla Cesta nebeských mistrů nebo hnutí Nejvyšší čistoty, souvisí další rozvoj
záznamů taoistické věrouky, liturgie a obřadů, které stoupenci těchto nových sekt neúnavně sepisovali.
Pojetí jednotlivých sekt se
v detailech značně liší. Některé sekty, jako taoisté nejvyšší čistoty
z Mao-šanu, vyzdvihují důležitost meditace jako prostředek nalezení Taa, zatímco jiné se soustřeďují na
obřady a kouzla, alchymistické vzorce a cesty jako celek hluboce ovlivnily čínské
myšlení.Rozšířily taoistickou filozofii za hradby císařských paláců mezi
pracující a rolníky a vytvořily uzavřený systém věrouky odlišné od čínských
lidových náboženství a ostatních čínských náboženských tradic.
V roce 471 taoističtí mniši
uspořádali první Tao-cang neboli Taoistický kánon.Sekty
nalezly společný základ v Tao-te-ťingu .
První Taoistický kánon
se skládá z 1200 svitků. Kromě výkladů Tao-te-ťing zahrnuje
spisy o alchymii a nesmrtelnosti, životopisy nesmrtelných a hrdinů a záznamy o
dobrých skutcích a dlouhověkosti.Obsahuje filozofické eseje a lidové příběhy,
magická slova a meditaci, obřady a liturgii a další příklady a ukázky
taoistického myšlení.
V roce 748 tchangský císař Tchang
Süan-cung, který odvozoval svůj původ až do Lao-c´a, vyslal
učence do různých míst v Číně, aby sbírali taoistická díla. Učenci
nechtěli svého císaře zklamat a vrátili se údajně se 7300 svitky. Tyto svitky
se staly druhým Taoistickým kánonem.
Kolem roku 1016
v souvislosti s rozvojem
knihtisku v Číně, prodělal Kánon určité úpravy pod vedením vládců sungské dynastie. Některé díla shromážděná
v tchangském období byla vyřazena a třetí
Kánon potom
sestával pouze ze 4565 svitků. Poslední verze Kánonu byla vydána v roce 1444,
v době dynastie Ming. Toto dílo
čítající 5318 svitků je největších souborem textů na světě.
Větší část Tao-cangu je dnes nesrozumitelná. Texty jsou plné
tajných symbolů a odkazů, jejichž význam
během staletí upadl v zapomnění.Moderní Tao-cangu je však
stále ještě základním zdrojem taoistického myšlení. Obsahuje filozofii, která
tvoří základy taoistické nauky, a také příběhy a podobenství, obřady a
náboženské zvyklosti, jež po staletí udržovaly a předávaly taoistické
náboženství.
O B Ř A D Y A M E D T A C E
Obřady, formální akty, které jsou
součástí náboženské praxe, jsou důležitý rysem taoistických bohoslužeb.( od druhého století našeho
letopočtu).
Taoistické obřady jsou pastvou pro
všechny smysly. Pestrobarevné kostýmy, praporky, sochy a obrazy bohů a
nesmrtelných , instrumentální hudba a písně, chvalozpěvy, liturgie, tance,
kouřící tyčinky, hořící svíce, lampiony a dokonce i ohňostroj. Účastí na
náboženských obřadech a oslavováním všeobjímající skutečnosti Tao taoisté vnášejí řád a harmonii do svého
světa. Obřady, které vykonávají, přispívají k blahobytu jejch rodin,
předků a celé obce a ochraňují je před démony.
Základním taoistickým obřadem, který
má přispět blahobytu a prosperitě žijících lidí.Ťiao znamená "obětovat". Ťiao může být jednoduchý obřad obětování vína a
pokrmů na rodinném oltáři.Často je to však mnohem okázalejší oslava.Obřady jsou
odlišné podle délky a účelu ťiaa.
Méně okázalé obřady se konají během
celého roku.
Taoisté
zastávají názor, že si každý může praktikovat své náboženství sám, bez účasti
kněží. Mnoho taoistických domácností vlastní oltáře nebo svatyně, jejichž
součástí je i tabulka se jmény předků, něco jako rodokmen. U domácího oltáře
provádějí muži i ženy obřady k zajištění zdraví a blahobytu, za uzdravení
z nemoci nebo na památku svých předků.Rozsvěcují svíce a obětní tyčinky,
pálí obětiny,jako jsou třeba obětní
peníze, jež mají symbolizovat rodinné bohatství, a vyzpěvují chvalozpěvy
z Tao - cangu
Kult předků zaujímá důležité postavení
v čínské společnosti, která vysoce hodnotí význam rodina její kontinuity.
V rodinách obvykle dřív, než zasednou k sváteční hostině, jaká se
koná kupříkladu u příležitosti Nového roku, vykonají soukromý obřad vzpomínky
na své předky. Takovýto jednoduchý obřad sestává ze zapalování obětních
tyčinek, úlitby u rodinného oltáře a modliteb, v nichž členové rodiny
sdělují svým předkům denní události a
žádají je o požehnání.
Centrem kněžského života a vůbec celé
taoistické praxe je meditace.
Říká
se, že meditaci je možné se naučit během jednoho dne, ale vyžaduje celý život,
abychom ji plně zvládli a pochopili.
Jenom těm nejpokročilejším se podaří dosáhnout nejvyšší úrovně, v níž se
mohou sjednotit s Taem.Na nejnižších stupních se studenti učí vyprázdnit
svou mysl, zbavit ji všech tužeb a emocí, všech myšlenek a přání a řídit tok
duchovní energie ve svém těle.
Jednou z technik, kterou adepti
meditace cvičí, je ovládání dechu. V taoistickém chápaní dýchaní neznamená
pouze průchod vzduchu do plic a ven, ale
zahrnuje také způsob, kterým je kyslík
oběhovým systémem rozváděn krví do všech částí těla a odpadní produkty
vyplavovány ven. Taoisté se snaží ovládnout energii dechu neboli čchi a vést ji koncentrací celým tělem. Nakonec
jsou schopni řídit tok čchi do bolestivých nebo nemocných míst a vyléčit je.
Postupně, jak tuto techniku zdokonalují, sává se tento proces nevědomým.
Nechají prostě proudit energii čchi tam, kam je potřeba.
Zvládnutí taoistické meditace může trvat léta, někdy dokonce celý život.
Adept se musí vzdát vší motivace a tužeb, dokonce i přání naučit se meditovat
nebo touhy po tom, aby meditace začala působit. Musí se vzdát jakéhokoli pocitu
individuální identity a plně se ponořit
do meditace jen pro ni samu. V takovémto počínání se spojí s Taem
stejně jako voda nalévaná do vody. Proniknutím do rytmů přírody nalezna
v sobě vnitřní světlo, a to je Tao.
Čínský kalendář
Čínský kalendář počíná rokem 2637 před
naším letopočtem.V tomto roce podle legendy vypracoval nejvyšší ministr na
dvoře Chuang-tiho, Žlutého císaře, šedesátiletý cyklus, který se stal základem čínského
kalendáře. Tento šedesátiletý cyklus je velmi důležitý pro předpovídání
budoucnosti a datování záznamů.Nejvýznamnějšími narozeninami Číňanů jsou
šedesátiny, kdy dochází k završení šedesátiletého cyklu.
Šedesátiletý
cyklus je založen na pěti prvcích: kovu, dřevu, ohni, zemi a vodě.Každý
z těchto prvků má dvě stránky, jin a jang.Těchto deset
stránek se nazývá Nebeské kmeny. Každý kmen je spojován s jednou barvou.
Například jangová stránka dřeva je zelená a jinová stránka modrá.
Deset
nebeských kmenů se kombinuje s dvanácti Pozemskými větvemi.Každá pozemská
větev je představována jedním zvířetem: opicí, kohoutem, psem, prasetem,
krysou, volem, tygrem, králíkem, drakem, hadem, koněm a kozou.Každý čínský rok
je potom označen kombinací těchto dvou elementů, například rokem Stříbrné kozy
nebo rokem Purpurové opice. Šedesát let trvá, než se zvíře s barvou opět
setkají a cyklus se znovu opakuje.
V taoistickém
náboženství je s každým Nebeským
kmenem spojeno šest bohů. Šest bohů Ťia ( muž,dřevo) a šest bohů Ting ( žena,
oheň) mají zvláštní magické schopnosti, kterými mohou ovládat draky, stěhovat
hory a předvádět jiné podobné zázraky.
TAOISTICKÝ ROK
Všechny taoistické obřadní oslavy jsou
součástí kalendáře pravidelných taoistických svátků.Většina svátků je spojena
s narozeninami některého boha nebo jiného nebešťana.Mnoho významných oslav
spadá na pátnáctý den v měsíci nebo dny okolo tohoto data.
Taoistický kalendář vytváří určitou strukturu členění roku, ale nevytváří
systém pravidelně naplánovaných
bohoslužeb v západním smyslu.Taoistické chrámy a svatyně jsou stále
otevřeny a kdokoli může vejít zapálit obětní tyčinku nebo se pomodlit
k bohům a vytáhnout si proužek papír z bambusové trubice.Na papíru je
napsaná předpověď do budoucna a odkaz na knihu věšteb.Taoističtí věštci potom
zprávu interpretují. Pokud má někdo
zvlášť naléhavý problém, může přijít na
poradu ke knězi, který vykoná speciální chrámový obřad.není však nutné chodit
do chrámu, abyste mohli vyznávat taoismus.Mnoho malých svatyní podél cest
připomíná místa, na kterých došlo k nějaké významné události; místo, kde
se někdo zachránil před zřícením z útesů nebo kde někdo vyvázl
z nehody bez zranění.Obětování na těchto místech je určitou formou
taoistických bohoslužeb.
Kalendář taoistických svátků
Únor ( první měsíc)
1 Nový rok, hostina pro Tři Čistoty, božstva nebes, země a lidí,
která žijí na nejvyšších nebesích a
z nichž vychází existence všech věcí
4 Vyprovázení nebeských duchů; vítání Pána domácího krbu
navracejícího se do domu
6
Narození Nefritového císaře, boha
vládnoucího nižším nebesům
15 Svátek nebeských duchů
Začátek prvního období náboženského roku,
vlády nebeských duchů
Březen ( druhý měsíc)
2
Narození Pána půdy.Tento sluha
Žlutého císaře dbá o bohatou úrodu
16 Narození Lao-c´
19 Narození Kuan-š´-jin, taoistické a buddhistické bohyně
Duben ( třetí měsíc)
23 Narození Šeng-mu, nebeské
císařovny
26 Narození Čang Tao -linga,
zakladatele náboženského taoismu
Květen ( čtvrtý měsíc)
4 Narození Buddhy
14 Narození Lü Tung-pingu ( Předka Lü), jednoho z Osmi nesmrtelných
Červen ( pátý měsíc)
5
Svátek letního slunovratu.
V tento den je jang na vrcholu své
moci
Červenec ( šestý měsíc)
28 Narození boha hromu
Srpen (sedmý měsíc)
7 - 13 Otevřený pekelných bran.V této době mohou být zatracené
duše spaseny dobrými skutky, obdarováním chudých.
15
Svátek duchů země
Narození boha země
Počátek druhého období náboženského roku,
období vlády odpuštění hříchů
Září ( osmý měsíc)
15 Svátek podzimního měsíce
Říjen ( devátý měsíc)
28 Narození
Konfucia
Listopad ( desátý měsíc)
10 Svátek Velkého Jüa,
ochranného ducha zachování obce
15 Narození boha vod
Počátek třetího období
náboženského roku, období vlády vodních duchů
Prosinec ( jedenáctý měsíc)
15 Zimní slunovrat a
sluneční Nový rok
Leden ( dvanáctý měsíc)
23-24 Návrat Pána domácího krbu do nebes
T Ř I P O K L A D Y
Taoisté kladou důraz na význam uchování
" tří pokladů" lidského
života : esence, energie a ducha.
Tyto tři součásti jsou neoddělitelné a vzájemně závislé. Žádná
z nich nemůže existovat bez dalších dvou . Esence neboli
ťing, se pojí s tvořivostí
a se základními tělesnými funkcemi, včetně rozmnožování. Energie neboli
čchi, je spojován s vědomím, intelektem a duchovností.
Tyto tři elementy musí být udržovány
v souladu a rovnováze . Obzvlášť důležitá je čchi, neboť působí na oba
další elementy. Proto taoisté vyvinuli mnoho způsobů zaměřených na ovládání a
uchovávání čchi. Jedním z nich je tchaj- ťi - čchüan, systém pohybů, jež
mají pomoci lidem ovládat svou čchi - energii proudící v těle. Mnoho
pohybů tchaj - ťi bylo odvozeno
z pohybů zvířat. V Ladnosti a
síle zvířecích pohybů spatřovali staří
taoisté přirozenou čchi.
Tao - te -ťing nabádá
své stoupence
k poddajnosti a pasivitě,
protože " z celého světa
nejslabší přemůže i to nejsilnější", a
varuje před ctižádostivostí a soutěživostí.
Chceš- li podržet něco
do krajnosti plné,
lépe, když
toho necháš.
Chceš-li
podržet něco do krajnosti ostré,
nadlouho to
nezachováš.
Máš-li síň
plnou zlata a drahokamů,
nic ti ji
nemůže uchránit.
Máš-li moc a
bohatství - a k tomu zpupnost,
nemůžeš ujít
vlastní zkáze.
Dovršit dílo,
splnit své
poslání
a stáhnout se
do ústraní -
toť cesta
nebeská tao.
Vykročení
z kruhu životních tlaků a nesnází
vnáší do duše klid, který je cestou k dosažení větší harmonie
s Taem.
Naplnit své určení - znamená
věčnost.
Znát věčnost -
znamená osvícenost.
Neznát věčnost
- znamená zaslepenost a zkázu.
Kdo zná
věčnost, obsahuje všeobsáhlost,
kdo má
všeobsáhlost, obsahuje nestrannost,
kdo má
nestrannost, obsahuje důstojenství královské.
Královské
důstojenství vede k nebesům,
nebesa vedou
k tao,
tao vede
k stálému trvání.
Pak zánik těla
není hrozbou.
Světská
ctižádost odčerpává energie. Obrátit se zády k touhám a ctižádostem
znamená vykročit na cestu vedoucí k jednotě a Taem.
T A O I S T I C
K Ý P A N T H E O N
Někteří taoisté žijí spokojený
život s vědomím, že jsou součástí
všeobjímající reality. Tao a že se jednou, až bude jejich pozemský život u
konce, zase zpět do Taa navrátí. Tito taoisté se snaží žít podle taoistické
filozofie , to znamená v klidu a rovnováze.
Prostřednictvím meditace, stravy, tchaj-ťi-čchüanu a různých náboženských úkonů
chtějí svůj život uvést do souladu s Taem.
Jiní taoisté však věří, že, slovy
Lao-c´ , " každá forma bytí na světě je projevem Taa". Nejrůznější přírodní síly ztotožňují
s jednotlivými duchy a božstvy. Jejich víra se někdy nazývá náboženský
nebo " lidový" taoismus.
Pro takové věřící má náboženský
taoismus připraven celý pantheon - velký zářící šik bohů; všechno viditelné i neviditelné ve světě je
podřízeno nějakému božstvu. Existují bohové nebes a země, nohové dlouhého věku
a nesmrtelnosti, bohové zdraví a lékařství a také bohové soucitu a války;
božstva měst a přírody - řek a toků, deště a větru, trávy a stromů ; božstva jednotlivých květin a
královna všech květin; božstva hvězd, Pán
hromu a Matka blesku a mocní bohové světových stran - severu, jihu,
východu, západu a středu.
Jinou skupinou nebeských bytostí jsou
hrdinové a předkové. Už před vznikem taoistického náboženství Číňané uctívali své předky, jako by to byli božské bytosti.Věří se, že duchové předků se
mohou u bohů přimlouvat za ochranu a
pomoc svým potomkům. Stejně tak jsou
jako bohové uctíváni i
Hrdinové
čínské historie.
Na vrcholku, na nejvyšším stupni
taoistických nebes kralují Tři Čistoty, bohové nebes, země a lidských bytostí.
T A O A
U M Ě N Í
Taoismus přitahoval čínské malíře a básníky, tanečníky a
hudebníky.
Taoismus
ovlivnil výrazněji než poezii malířství.Tao se nedá vyjádřit slovy ani
tichem.Podle taoistů, malířství může pomoci vysvětlit to, co se slovy vyjádřit
nedá.
V pátém století čínský umělecký
kritik Sie Che sestavil
šest kánonů neboli pravidel pro tvorbu velkého a pravdivého umění. Podle Sie
Chea, jehož pět prvních kánonů se zabývá technikou, formou, barvami, kompozicí
a uchováním čínské tradice, obraz musí mít čchi ( energii, dech života). Šestý
kánon zdůrazňuje myšlenku, že čchi se nedá
získat pouze praxí a studiem, ale musí vyjít zevnitř. Číňané proto
nepovažují malování za profesi, ale za způsob života. Pracují mnoho let, aby
dokázali dokonale ovládnout své svalstvo
a jistými, hbitými a citlivými tahy naplnit svůj obraz energií čchi.Sie Cheova
pravidla stanovila kritéria malířské tvorby, platná po staletí.
Cílem malíře
bylo dosáhnout stupně pravé inspirace, tj. jednoty s Taem. Stejně
jako meditující mniši a mnišky
v taoistických klášterech se i malíři snažili dosáhnout stavu, v němž
se jejich srdce a mysl vyprázdnily, jejich duše se osvobodila a jejich tělo bylo připraveno tak, že tvůrčí
síly mohl prostřednictvím nich začít
pracovat.
Klasičtí malíři usilovali o dosažení jednoty se znázorňovaným
předmětem. Obraz nebyl doslovným
přepisem scény, ale směsicí toho, co umělec viděl a jakým způsobem si jeho mysl
skutečnost přetvořila.Nejdůležitějším činitelem všech uměleckých forem byla
přítomnost "dechu života".
Malířské dílo se přimyká k principu jin a jang,
principu protikladných sil a jejich vzájemného působení a vyrovnávání ve světě
přírody.Malíři krajin především usilují
o dokonalou rovnováhu jednotlivých
prvků v kompozici obrazu. Hory a úpatí hor jsou vyváženy řekami a
bystřinami, a daleké výhledy na kraje oblaky a stromy. Malíři se snaží
postihnout pocit nikdy nekončících
proměn, pohybů a cyklů života, který je základem taoismu.V souladu
s principem čchi cítí, že krajinu nikdy není možné se rozvinují po
kouscích, aby se dosáhlo neustále proměnlivé perspektivy. Drobounké postavy
nebo stavby v krajině symbolizují bezvýznamné postavení lidských bytostí
ve světě.
Taoisté chápou hudbu jako součást vesmírné harmonie.
Instrumentální hudba i písně jsou nezbytnou složkou taoistických obřadů.
Záměrem hudby je v souladu s taoistickou filozofií navodit pocit
klidu a míru.
Stejně jako hudba je i tanec součástí
taoistických obřadů. Kněží si při zpěvu taoistické liturgie pohybují podle
vzorců starověkých obřadních tanců.
Krouživé pohyby mají přivést věřící do stavu harmonie s přirozenými cykly
vesmíru.
Po staletí by l taoismus spojen
s tvořivými silami přírodního světa. Podporoval nezávislost a osobnost, úzké sepětí s přírodou, smysl pro harmonii a krásu.
Kladl důraz na výcvik různých metod, které vitalitě a energie dávají tvůrčí
zaměření. Taoisté patřili vždy mezi nejlepší čínské umělce a básníky. Přispěli
velkým dílem do pokladnice čínské kultury.
V posledních letech se lidé na
západě začali hlouběji zabývat taoistickými principy koncentrace, relaxace a
tělesného tréninku, které mohou zvýšit
uměleckou potenci. Umělci z Číny i ze západu, malíři, zpěváci, hráči na
hudební nástroje a další se věnují
čínským taoistickým praktikám, aby svým dílům vdechli čchi, energii.V tomto
konání se shodují s úsilím taoistů,
jejichž cílem je ovládat a usměrňovat
energii přírodního vesmíru v každodenním životě.
T A O I S M U
S D N E S
V průběhu mnoha staletí musel
taoismus často čelit hrozbě, že jako živé
náboženství nepřežije. Mnohokrát se ocitl na pokraji zániku; náboženství
bylo zakázáno, taoistické knihy páleny a jeho stoupenci pronásledováni a
zabíjeni. Taková situace nastala i ve dvacátém století.
Více než patnáct set let vzkvétaly na
čínské pevnině velké taoistické kláštery a náboženská střediska. Od časů sungské dynasti ( 960 - 1281) taoisté ze
všech koutů Číny putovali na Lung-chu-šan, sídlo Cesty nebeských mistrů,
aby tam byli vysvěceni na kněze.
Na Mao-šanu, který byl
domovem taoistů Nejvyšší čistoty, stálo více než tisíc svatyní,
chrámů, poníků a obydlí.
V roce 1938, v době
čínsko-japonské války, se čínská vojenská jednotka utábořila na Mao-šanu.
Japonci Číňany vyhnali, vydrancovali a podpálili taoistické centrum a zničili vše, na co přišli.
Po druhé světové válce se někteří
z taoistů, kteří masakr přežili, vrátili na Mao-šan. Obnovili některé
budovy, znovu otevřeli kláštery a vrátili se ke studiu. V té době už se
však vlády v zemi zmocnili komunisté. Podle názoru komunistů se všechna
náboženství stavěla proti cílům socialistické společnosti. Taoismus pak
považovali za obzvlášť podvratný a pověrčivý.
Na konci čtyřicátých let byli taoisté vyhnali z Lung-chu-šanu
na ostrov Tchaj-wan.
Čínská kulturní revoluce ještě
podpořila další destrukci taoistických chrámů a klášterů. Opovržení a pohrdání,
kterých se taoistům dostávalo, jim však
paradoxně pomohlo k záchraně. Některé kláštery byly znovu postaveny,
a jelikož vláda považovala jejich osazenstvo za pošetilé hlupáky, kteří jsou
k ničemu, bylo jim nakonec dovoleno zůstat.
Poté, co se Čína znovu otevřela
západu, připojili Číňané v roce
1979 ke svému plánu rozvoje země také doložku náboženské svobody. Vláda
oficiálně povolila praktikování náboženství.
Se vzrůstajícím zájmem o čínskou kulturu
se vědci soustředili na taoismus, který
zapustil hluboké kořeny v tisíciletích čínského myšlení a historie. Toto oživení
zájmu přimělo vládu k větší toleranci
k náboženství.Výchova
k morálce, vlastenectví a
zvyšování výkonnosti, to byly hlavní důvody, pro něž vláda prohlásila
náboženství za slučitelné s cíli socialistického státu.
Dnes je mao-šanský komplex řízen Asociací mao-šanských taoistických studií.
Pod vedením asociace byly obnoveny chrámy, knihovny a jiné budovy. Taoistická
komunita nyní čítá asi na šedesát lidí. Někteří z nich jsou novicové,
kteří studují taoismus na školách dotovaných státem. Pomocí meditaci se snaží zklidnit své srdce a mysl a
postoupit na další stupeň taoistického učení, aby mohli být zasvěceni do
tajemství vnitřní alchymie a obřadů ťiao. V době svátků počet poutníků a
návštěvníků Mao-šanu roste do tisíce.
Mao-šanu není jediným střediskem,
které oživilo svou činnost. Také Wu-tang-šan, původní sídlo sekty Dokonání pravé
skutečnosti, byl obnoven a začíná se rozvíjet. V klášteře na vrcholku
hory, která ční do výše 1403 metrů, žije přibližně sto mnichů a mnišek
v přísných klášterních podmínkách. Stejně jako komunita na Mao-šanu, zachovávají celibát a
vegetariánství. V centru jejich života stojí výcvik dechových cvičení a
meditace.
Náboženství v Číně přišlo v důsledku komunismu o téměř
celou jednu generaci věřících. Ve městech, v nichž dříve bývalo sedmdesát
až osmdesát taoistických chrámů, jsou nyní sotva dva až tři.Přesto však zájem o
taoismus, jako cosi bytostně čínského, vzrůstá a rovněž se zvyšuje zájem o
taoistickou praxi. Čínské vysoké školy zařadily taoismus do svých studijních
plánů.
Ostrov Tchaj-wan , ležící u východního
pobřeží Číny, přitahuje tisíce taoistických poutníků díky jedné z pěti posvátných taoistických
hor, která se jmenuje Tchaj-šan ( 1525m) .Ve válce v roce 1895 byl ostrov
obsazen Japonci, kteří zbořili taoistické chrámy a vyhlásili za státní náboženství
šintoismus.Až do porážky Japonska ve druhé světové válce nebyl taoismus na
Tchaj-wanu obnoven.
Tchaj-wan má dnes vzkvétající
taoistickou kulturu. V tchajwanských městech a v místech jako je
Hongkong , kde žijí ve velkém počtu Číňané, jsou taoistické obřady centrem
rodinného života a náboženskou praxí mnoho obyvatel.
T A O I S M U
S N A Z Á P A D Ě
V posledních letech si taoismus
otevřel cestu k myšlení lidí žijících na západě.
Další z taoistické praxe je akupunktura, kterou se začali odborníci na západě
na západě až v posledních letech.Akupunkturisté používají stejných tělesných kanálů, které
mistři taoistické meditace používají k vedení čchi, energie, do různých
částí těla.Tenká jehla- nebo v případě akupresury,
tlak - povzbuzují pohyb energie určitými cestami. Akupunkturisté rozeznávají přes tisíc bodů, které mohou být
stimulovány, aby se upravil tok čchi a obnovila harmonie a rovnováha těla.
Jejich umění nemá žádnou paralelu
v západním lékařství a také žádný prokazatelný vědecký základ.Přesto si
získalo mnoho příznivců, protože dokázalo, že
dovede pomoci, a to dokonce i tam, kde selhaly jiné způsoby léčby.
Podobně jako ostatní staré taoistické
praktiky, se i meditace a relaxační
techniky dostávají do popředí vědeckého zájmu teprve v poslední
době. Lékařské výzkumy už prokázaly
pravdivost některých psychologických a zdravotních účinků, o nichž hovoří
taoisté.
Schopnost
člověka, který dovede prostřednictvím
meditace vést čchi do určitých částí svého těla připomíná techniku biologické
zpětné vazby, vyvinutou v nedávné době západní medicínou na snižování
krevního tlaku, utišování bolesti nebo zlepšování prokrvení určitých částí těla, jako jsou třeba ruce.
Taoisté však tuto "zdánlivě nově objevenou" techniku používají už stovky let.
Lidé na západě cvičí také tchaj-ťi-
čchüan pro jeho zdravotní účinky, čínskou kaligrafii a malířství pro
jejich krásu a bojová umění jako způsob sebeobrany a osobní kázeň. Tyto
činnosti často přivedou člověka zpátky až k Tao-te-ťingu a k filozofickému přístupu,
který může člověku pomoci řešit problémy moderního světa.současný zájem o
taoistické praktiky je svědectvím živnosti a síly tohoto starověkého systému
myšlení.
B U D O C N O S T T A O I S M U
V současné době taoismus prožívá
renesanci.Jeho přežití jakožto živého náboženství však není bez problémů. Je to
stále ještě převážně čínské náboženství, a ačkoli Čínská lidová republika náboženství povolila, oficiálně vláda stojí
nadále na ateistických pozicích.Taoismus i ostatní náboženství v Číně
zůstávají pod dohledem úřadu pro náboženské záležitosti.
Historií prověřená odolnost taoismu
vůči ovládání a kontrole ze strany vlády nebyla příliš po chuti komunistickému
státu, který se snažil taoismus
potlačit. Socialistická, státem schválená verze taoismu, kterou se nyní musí učit všichni, kteří chtějí tento předmět studovat, klade důraz na
laskavost, veřejnou službu a vlastenectví. Naopak odmítá individualismus,
pověrčivost a mysticismus, které byly po dlouhá léta nedílnou součástí taoismu.
Tělesná i dechová cvičení a bojová umění jsou povolena, protože podporují
tělesné zdraví, ale snižuje se význam tradičního taoistického smyslu těchto
cvičení, kterým je osvobození vědomí a přijetí Taa.
Rozvoj průmyslu v dnešní Číně
také přispěl k tomu, že ideály
sebeodmítání a kontemplace přestaly být pro většinu mladých lidí přitažlivé, takže jen poměrně málo z nich je ochotno podstoupit taoistický výcvik.
Nejstarší původní čínské
náboženství se stalo terčem útoků čínské
inteligence, která se vysmívá náboženským aspektům taoismu jako něčemu
zaostalému nebo dokonce trapnému. Kritizují lidový taoismus zvláště pro to, že
pokazil "čistotu" filozofického taoismu.
Taoisté si dobře uvědomují všechny
překážky ohrožující přežití jejich náboženství. Přijímají je však jako
přirozenou součást vesmírných cyklů jin a jang, které jsou neustále
v proměně, a přesto beze změny. Poukazují na to, že v průběhu
historie se taoismus vždycky přizpůsobil proměnlivým podmínkám.
S L O V N Í Č E
K P O J M Ů
Alchymie - filozofie spojující vědu, magii
a náboženství, pomocí níž se její adepti
snaží o přeměnu běžných kovů ve zlato.
- Taoističtí alchymisté se domnívali, že pokud
může být z obyčejných kovů vyrobeno zlato, je možné získat také elixír
zajišťující dlouhý život nebo nesmrtelnost.
Cesta nebeských mistrů -
Tchien -š´
- taoistická sekta založená Čang Tao-lingem,
zakladatelem náboženského taoismu
Čchi - dech života;energie, jejíž ovládnutí je základem dlouhověkosti a harmonie
s Taem
- v taoismu,
jeden ze tří pokladů lidského života
Jin a jang - v čínské filozofii dvě
neoddělitelné protikladné síly vesmíru, jejichž rovnováha vytváří harmonii.Jin
je záporná, ženská, tmavá a klidná síla; jang je kladná, mužská, světlá a
aktivní síla
Mao- šan - hora Mao, jedna z pěti posvátných
taoistických hor; místo založení sekty Nejvyšší čistoty neboli mao-šanské školy
taoismu
Sien - stav nesmrtelnosti - člověk, který dosáhl
dokonalosti a vystoupil duchovně i fyzicky na taoistická nebesa nejvyšší
čistoty
Šen - duch nebo ta část lidské bytosti, která řídí
myšlení, intelekt a duchovnost
- v taoismu jeden ze tří pokladů lidského
života
Tao - Cesta; bezejmenná všeobjímající síla
Tao-cang - taoistický Kánon
neboli svaté písmo
Tao-te- ťing - Lao-c´
- Kniha o Cestě a její Síle
Tao ťia - taoistické myšlení; filozofie taoismu
Tao ťiao . taoistické náboženství
Tchaj-ťi- čchüan - systém cvičení vytvořený taoisty; má pomoci rozvádět během
meditace po těle energii čchi
Ťiao - obětování; základní taoistický obřad,
jednoduchý nebo propracovaný , který se provádí z mnoha různých důvodů,
zejména jako oběť za blaho a zdar rodiny
Ťing - esence; je spojována s tvořivostí a
základními funkcemi lidského těla včetně rozmnožování
- v taoismu jeden ze tří pokladů
lidského života
Wu-wej - taoistický princip "nečinění" , nezasahování do
přirozeného oběhu věcí, která umožňuje vykonávat věci bez vědomého úsilí
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
ZÁVĚREČNÁ PRÁCE LICENCE B
Význam jednoty těla a mysli při cvičení
Tchaj-ťi čchüan (nejenom) pro začátečníky.
Předkládá: Ing. Andrej Mazán, MBA
2
Obsah
I. ÚVOD..........................................................................................................................................................3
II. METODIKA PRÁCE..................................................................................................................................5
1. Zdravotně-preventivní účinky .....................................................................................................................5
2. Mysl (Mind).................................................................................................................................................5
3. Tělo (Body)..................................................................................................................................................6
4. Spojení mysl-tělo (mind-body)....................................................................................................................7
III. VÝSLEDKY................................................................................................................................................8
1. Zdravotně-preventivní účinky Taijiquan .....................................................................................................8
2. Mysl (Mind)...............................................................................................................................................10
3. Tělo (Body)................................................................................................................................................14
3.1 Základní chyby v držení těla.....................................................................................................................20
3.2 Význam dýchání .......................................................................................................................................23
4. SPOJENÍ TĚLA A MYSLI – METODIKA VEDENÍ TRÉNINKU TAIJIQUAN ..................................26
4.1 Základní principy vedení tréninku............................................................................................................26
4.2 Definice struktury tréninkové jednotky ....................................................................................................29
Blok 1: Rozcvička...........................................................................................................................................29
Blok 2: Energizace..........................................................................................................................................30
Blok 3: Zarovnání těla (praxe WU-JI) & Dechové Cvičení ...........................................................................30
Blok 4: Yang Taijiquan – Dong Family Slow Set (Pomalá Forma) nebo jiná forma ....................................33
Blok 5: Push-Hands (Tui-Shou) .....................................................................................................................34
Blok 6: Procítění harmonie těla a mysli .........................................................................................................34
IV. ZÁVĚR......................................................................................................................................................35
V. PŘEHLED ZDROJŮ.................................................................................................................................38
3
I. ÚVOD
Cvičením Tchaj-ťi čchüan (dále jenom Taijiquan) se zabývám od roku 2006 pod vedením
Jitky Horálkové a mistra Alexe Donga (New York, USA), zástupce 5. generace Mistrů
Taijiquan rodiny Dong/Tung. Mistr Dong začal cvičit Taijiquan se svým otcem velmistrem
Dong Zeng Chenem ve věku pěti let v provincii Hebei, v srdci bojových umění v Číně. V roce
1983, ve věku dvanácti let, se odstěhoval do Honolulu na Havaji, kde pokračoval v tréninku s
otcem a také se svým starým otcem, velmistrem Dong Hu Lingem, který měl velký vliv na
jeho cvičení.
Cvičím styl Jang podle linie Dong/Tung. Ve spolupráci s paní Horálkovou vedu některé
hodiny této školy, jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé žáky. Po získání trenérské licence
budu i nadále spolupracovat se školou Alexe Donga – The Alex Dong International Taijiquan
Association.
Má cesta k Taijiquan byla dlouhá a složitá. Už od dětství se pravidelně věnuji sportu a jako
asi každý kluk jsem začínal s fotbalem. Své pohybové nadání jsem úspěšně využíval i
v jiných sportech jako byly volejbal, basketbal, lyžování nebo plavání. Pak jsem si prošel
obdobím posiloven a nových sportů, jako byl například squash. Časem jsem začal hledat
nějakou sportovní aktivitu, která by spojila pohyb těla s relaxací mysli a duše. K samotnému
cvičení Taijiquan mě ale přivedla náhoda. Potkal jsem kamaráda, který začal navštěvovat
kurz. Ten mi nabídnul, že můžu jít s ním a zkusit to. Nabídku jsem přijal a hned z první
hodiny jsem byl nadšený. Já jsem u cvičení zůstal (už 10 let), kamarád po měsíci odešel.
Taijiquan mě nadchlo, protože spojuje v sobě měkký styl bojového umění a kromě jiného i
cvičení pro zdraví. Toto cvičení se často nazývá i „meditace v pohybu“ (ang. Meditation in
motion) nebo cvičení „Mysli, těla a ducha“ (ang. Mind, Body & Spirit exercise). V průběhu
let jsem si začal uvědomovat, jak velký význam má v cvičení správnost a plynulost provedení
jednotlivých pohybů, struktura těla a jeho spojení s myslí. Nejen z pohledu Taijiquan jako
bojového umění, ale hlavně z pohledu jeho zdravotně-preventivních účinků. Trenérský kurz
Taijiquan, především výměna zkušeností s lektorkami kurzu a ostatními účastníky, tento vliv
opět jenom potvrdily. A nejenom potvrdily. Získáním nových odborných poznatků z oblasti
struktury a fungování těla, svalů a kloubů, významu HSSP pro stabilitu a rovnováhu, atd.,
mne tento kurz výrazně posunul dál na mé cestě k hlubšímu chápání tohoto bojového umění,
k rozvoji vlastního těla a mysli a lepšímu využívání jejich potenciálu.
4
Proč jsem si zvolil téma „Význam jednoty těla a mysli při cvičení Taijiquan“? Z mého
pohledu úkolem trenéra Taijiquan není „naučit sestavu mechanicky prováděných cviků“.
Hlavním cílem každého trenéra by mělo být nejprve vrátit žáka zpět do vlastního těla, tj.
naučit jej opět naslouchat svému tělu, cítit ho, a následně při cvičení inspirovat a podporovat
propojení a rozvoj tělo, mysli i ducha současně. Metodika trénování vycházející z principu
Taijiquan – spojení „mind-body-spirit“ – umožňuje žákovi „nacítit“ své tělo, jednotlivé
pohyby a jejich správné provedení už od počátku tréninku. Na tomto spojení je potřeba se
žáky pracovat neustále. Proto cílem této práce je vysvětlit význam uvedeného spojení (těla a
mysli/ducha) pro správné cvičení Taijiquan, probuzení vnitřní síly a dosažení zdravotně-
preventivních účinků.
5
II. METODIKA PRÁCE
Cílem této práce je vysvětlit význam vztahu Mysl-Tělo pro správné učení a cvičení Taijiquan
(nejenom) pro začátečníky, probuzení vnitřní síly a dosažení zdravotně-preventivních účinků.
Tento cíl byl zvolen na základě mých vlastních 10letých zkušeností z cvičení, řady
specializovaných seminářů a workshopů s různými trenéry a lektory. Základní problém, ze
kterého v této práci vycházím, spočívá v tom, že až 90% těch, kteří cvičení Taijiquan
praktikují, využívá méně než 10% jeho možného přínosu (Wong Kiew Kit, 1996). Dle mého
názoru je důvodem skutečnost, že umění Taijiquan je sice relativně dobře známé, a v poslední
době i populární, avšak stálo málo chápané. Málo chápaný je i význam spojení Mysl-Tělo,
jeho vliv na fungování těla i jeho klíčový význam pro samotné cvičení.
Práce je rozdělena na několik na sebe navazujících částí. Hlavním sdělením přitom je, že
abychom mohli postupně zvyšovat úroveň cvičení a dosáhnout tak všech pozitivních účinků
Taijiquan, je nevyhnutné hned od počátku cvičení provádět přesně, při zachování správné
struktury těla, uvolněné mysli a její spojení s tělem, a správném dýchání. Taijiquan je
komplexní umění zahrnující množství dalších aspektů. Tato práce se zaměří na zmínění tři
oblasti, význam jejich propojení a účinky. Při současném hektickém životním stylu to
znamená „vrátit se zpět do vlastního těla“, věnovat mu opět pozornost, naslouchat mu, a
rozvíjet jeho potenciál.
1. Zdravotně-preventivní účinky
První část této práce přinese poznatky o zdravotně-preventivních účincích cvičení Taijiquan.
Pohledem na Taijiquan jako na cvičení přinášející množství pozitivních zdravotních účinků
začínám záměrně. Je dobré je znát, ale ještě důležitější je pochopit, že pro jejich dosažení je
nutnou podmínkou cvičit Taijiquan správně (správná struktura těla a postoj, spojení těla a
mysli, dýchání) a přesně (pohyby, forma).
2. Mysl (Mind)
Druhá část práce popisuje význam klidné mysli jako neoddělitelné součásti prožitku při
cvičení Taijiquan. Jedním ze základních principů cvičení Taijiquan podle Jang Čcheng-fua je
„Používat mysl a nikoli sílu“ (Wong Kiew Kit, 1996). Už zmiňované pozitivní účinky tohoto
cvičení je možné dosáhnout, jenom pokud je mysl uvolněná a koncentrovaná. Jinými slovy,
cvičení Taijiquan je v mysli. Mysl je velitel, tělo činitel. Mysl musí být klidná. Pokud jsme
6
schopni uvolnit i to nejmenší napětí, které tvoří bloky ve šlachách, kostech a krevním oběhu, i
naše pohyby budou uvolněné, lehké a přirozené. Úzké spojení mysli a těla zdůrazňuje většina
starověkých léčebných praktik, včetně tradiční čínské medicíny (TČM). Západní pohled byl
naproti tomu ovlivněn myšlenkovým systémem, který zdůrazňoval pravý opak – mysl a tělo
jsou odděleny.
3. Tělo (Body)
Pokud chceme plně využívat pozitivního přínosu umění Taijiquan pro dobrou kondici, zdraví,
vitalitu, klid, atd., je nezbytné, abychom cvičili nejenom soustavně, ale především přesně. A
to je možné jenom při správném postoji, zachování správné struktury těla a správném
dýchání. Co to znamená? Člověk cvičící Taijiquan se musí hned od začátku naučit správně
stát, pohybovat se a dýchat.
Třetí část je proto věnována správnému držení těla a s ním související přesnosti provedení
jednotlivých pohybů při cvičení Taijiquan, jako nutného předpokladu pro dosažení užitků
tohoto umění. V řadě případů se dnes totiž můžeme setkat se situací, kdy je toto umění
trénováno nejprve jako sled mechanických pohybů s cílem naučit se „rychle“ formu.
Nedostatečná pozornost je hned od počátku tréninku věnována samotné struktuře těla,
korekcím chyb postoje a přesnosti provedení jednotlivých pohybů. Někdy zůstane jenom u
naučení se sestavě, a ta je pak mechanicky opakována, velmi často s chybami. Žák tak často
získává a fixuje si určité pohybové návyky a stereotypy, které však plně nenaplňují základní
principy cvičení a žákovi nepřinášejí očekávané užitky. Tyto zažité chyby je pak složité
odstranit. Jestliže se jednotlivé postoje a pohyby formě/formách a necvičí správně, nehledě na
dobu a vloženou energii do cvičení, veškeré úsilí je ztracené (Yang Cheng-fu, 1934).
Dalším důležitým prvkem při cvičení Taijiquan, kromě výše uvedeného, je dýchání. Dýchání
je důležitým krokem nejenom pro účinné cvičení, ale i pro každodenní fungování jednotlivce.
Taijiquan je umění, které kombinuje přesné pohyby těla s hlubokým přirozeným dýcháním.
Moderní člověk ale bere dýchání jako automatickou součást svého bytí, aniž by mu přikládal
zvláštní důležitost. Vlivem moderní doby: sedavý způsob života, lenost, neznalost, kuřáctví
apod., se člověk odklonil od přirozeného způsobu dýchání. Cesta za poznáním užitků
Taijiquan tedy pokračuje další důležitou dovedností – a to je uměním dýchat.
7
4. Spojení mysl-tělo (mind-body)
Jaký je vztah mysli a těla? Spojení těla a mysli v podstatě znamená, že naše myšlenky, pocity,
názory a postoje můžou pozitivně nebo negativně ovlivnit naše biologické funkce. Jinými
slovy, naše mysl ovlivňuje, jak fungují a jak zdravá jsou naše těla. Na druhou stranu, co
děláme s naším fyzickým tělem (to, co jíme; kolik času věnujeme cvičení; dokonce i naše
držení těla) má vliv na náš duševní stav (pozitivní nebo negativní).
Já osobně jsem dlouhou dobu spojení těla a mysli a jeho vlivu na mé vlastní fungování
nevěnoval patřičnou pozornost. S cvičením Taijiquan jsem se ale o tento aspekt začal
intenzívně zajímat. Dle mých vlastních zkušeností je toto umění úžasný nástroj, jak se dostat
do harmonie se sebou samým, načerpat energii, zklidnit svoji mysl a napojit se na svou duši a
tělo. V dnešním uspěchaném světě mnozí lidé tyto schopnosti ztratili – spojení mysl-tělo bylo
přerušeno. Řečeno moderním jazykem – spojení je offline. Existuje cesta jako toto spojení
obnovit – umění Taijiquan pomáhá posilovat mysl i tělo a harmonizovat jejich spojení.
Taijiquan učí cestu k harmonii s vlastním tělem.
V podstatě všichni velcí mistři vycházejí ze skutečnosti, že smysl a hodnota Taijiquan
nespočívají v mechanickém zacvičení sestavy (vnějších formách), ale v jeho vnitřních
aspektech. Většina žáků ví, že se jedná o vnitřní umění, málo jich však chápe, co to ve
skutečnosti znamená, a ještě méně jich dokáže jeho vnitřní aspekty zakusit (Wong Kiew Kit,
1996). Mistr Tung Ying Chieh říká, že „jsou tři hlavní body, které je nutno při cvičení
dodržet. Přítomnost ducha, mysli a správný postoj. Jestliže je postoj správný, a jestliže jsou
přítomny i duch a mysl tam, kde mají být, uděláte velký pokrok. Každým dnem budete cítit
rozdíl. Měli bychom se naučit pociťovat tyto rozdíly.“
8
III. VÝSLEDKY
1. Zdravotně-preventivní účinky Taijiquan
Většina lidí má obecné povědomí o tom, že Taijiquan má určité pozitivní zdravotní účinky.
Co tedy může cvičení přinést každému, kdo jej cvičí správně a pravidelně? Taijiquan dokáže
stimulovat činnost vnitřních orgánů, přispívá ke zlepšení látkové výměny, zlepšuje srdeční a
dechové funkce, přispívá k poklesu cholesterolu a naopak zabraňuje řídnutí kostí, ....
Existuje mnoho výzkumů a studií, které potvrzují zdravotní a preventivní účinky Taijiquan.
Například Shin Lin, profesor Centra pro celostní medicínu na University of California, Irvine
provedl v roce 2010 studii zveřejněnou v časopise The American Journal of Health
Promotion. Profesor Lin analyzoval 77 studií o Taijiquan nebo Qigong, které zahrnovaly
celkem 6,410 účastníků. Analýza těchto studií potvrdila užitky, které Taijiquan a Qigong
nabízejí (Exercise Is Medicine, 2010):
• kardiorespirační zdatnost
• zlepšení tělesných funkcí a zdraví kostí
• lepší rovnováhu a prevenci pádu
• duševní zdraví a kvalita života
Pokud je cvičení Taijiquan věnováno alespoň 10 minut (osobně doporučuji minimálně 30
minut) z 1440 minuta, které máme denně k dispozici, stačí, abychom získali mnoho užitků
tohoto cvičení (12 důvodů proč zkusit Tai Chi, 2014):
1. Lepší spánek – cvičení lze považovat za užitečný nefarmakologický přístup ke
zlepšení kvality spánku u starších dospělých. Podle studie University of California v
Los Angeles si cvičením Taijiquan můžete zlepšit kvalitu i délku spánku. Studie trvala
16 týdnů. (publikováno v časopisu Spánek v červencovém čísle z roku 2008).
2. Snížení váhy, a to zejména v pase.
3. Zlepšení imunity.
4. Snížení úrovně stresu – až 99,9 % všech onemocnění je buď způsobeno, nebo se
zhoršuje stresem.
5. Lepší hustotu kostí.
6. Snížení bolesti, zlepšení nálady, lepší fyzické funkce; snížení bolesti a únavy u
pacientů s revmatoidní artritidou.
7. Pomáhá předcházet onemocnění srdce a zmírnit úzkost.
9
Studie Tchajwanské národní univerzity, zkoumající 53 osob, zveřejnila, že při ročním
cvičení Taijiquan se zlepšil výkon, snížil krevní tlak a zlepšila hladina cholesterolu a
inzulínu u osob s vysokým rizikem srdečního onemocnění. Studie nezjistila žádné
zlepšení u skupiny osob, které Taijiquan necvičily. (publikováno v časopise
Alternativní a komplementární medicína, září 2008)
8. Pomáhá zmírnit příznaky spojené s diabetem 2. typu a snížit potřebu léků.
9. Zlepšuje psychickou pohodu a zmírňuje deprese.
10. Pomáhá zmírnit příznaky astmatu u dětí a dospělých, a zlepšuje kvalitu života pro
astmatiky.
11. Lepší rovnováha, flexibilita a síla.
12. Pomáhá zahustit mozkovou kůru, což znamená, že může pomoci chránit před
depresemi, Alzheimerovou chorobou a demencí.
Existuje celá řada dalších výzkumů a studií přímo či nepřímo potvrzujících velké množství
zdravotní účinky Taijiquan. Je tedy toto cvičení „zázračné“? Jak je možné, že má takový
rozsáhlý pozitivní a přínos? Vysvětlení spočívá v hlubším pochopení Taijiquan jako bojového
umění a zároveň v zcela odlišném čínském chápání pojmu zdraví. Zdraví má zde hlubší
význam než jen nepřítomnost nějakých konkrétních klinických příznaků nemoci. Západní
medicína definuje stav zdraví jako takový, kdy nejsme nemocní. Z pohledu Tradiční čínské
medicíny (TČM) je pojetí pojmu zdraví zásadně jiné.
Na úvod je potřeba vysvětlit pojem TČM. Je to souborné označení pro metody prevence,
vyšetření i léčby, vycházející z tradičního čínského léčitelství. Na západě bývá zařazována do
kategorie alternativní medicíny. Základními pojmy pohledu na tělo jako vysoce provázaného
systému navzájem se ovlivňujících orgánů jsou energie Qi, principy Yin a Yang, a učení o
pěti prvcích, které nalézáme v čínské filosofii i v jiných tradičních čínských oborech
(Wikipedia, 2015). Mezi metody léčby patří akupresura/akupunktura, změna stravy a
životního stylu, podávání bylin (fytoterapie) a cvičení. TČM je ale především učení o zdraví –
a ne o nemoci. Toto učení se primárně zaměřuje na prevenci, tj. aby člověk zůstal zdravý.
„Nejlepší je řešit nemoc, když je člověk zdravý.“ (Eva Zimmelová, 2015).
V taoistickém pojetí je zdraví „proud Qi/energie plynoucí mezi orgány, meridiány a každým
pórem těla. Nemoc je stagnace a narušení proudění Qi v těle“ (Sat Chuen Hon, 2007). TČM
chápe a definuje zdraví z pohledu „energetického systému“, který je na odlišné a vyšší úrovni,
10
než je úroveň fyzického těla, krve a kostí. Tento energetický systém funguje jako určitý řídicí
systém, nebo také program pro celé tělo. Hierarchická posloupnost řízení a vlivu je
následující: ENERGIE/ČCHI à KREV àBUŇKY à TKÁNĚ à ORGÁNY à FUNKCE
à VZTAHY à CELEK. Pokud tedy naše základní úroveň energie/řídící systém/program
nefunguje správně, je pravděpodobné, že onemocníme (James MacRitchie, 1997). Aby byl
člověk skutečně zdravý, musí být schopen dobře spát a dobře jíst, být emocionálně vyrovnaný
a mentálně zdraví, mít energii a elán do práce i zábavy a normálním způsobem si užívat
blahodárného sexu (Wong Kiew Kit, 1996). Všechny tyto faktory jsou vzájemně provázány.
Základem veškeré čínské medicíny a péče o zdraví je Qi neboli energie. Všechny tradiční
čínské lékařské metody jsou zaměřené na vyrovnávání energetické rovnováhy v těle. Pokud
není tok energie v rovnováze, pak ovlivní normální zdravé fungování každé úrovně
v hierarchii zmíněné MacRitchiem a projeví se jako porucha tělesná nebo duševní. Z pohledu
čínské medicíny, ve chvíli, kdy Yin a Yang v těle jsou vyrovnané a harmonické (50% / 50%),
a energie Qi plynule a bez překážek protéká drahami Jingluo, tělo je zdravé a nemůže
onemocnět. Cvičení Taijiquan z tohoto energetického pojetí lidského těla a života obecně
vychází. Zdraví je v něm definováno jako volné proudění energie v organismu; zpomalení,
zastavení nebo poruchy tohoto proudění vedou ke vzniku chorob. A právě způsob, jakým je
pohyb v cvičení Taijiquan vytvářen, tlačí energii Qi do plynulého harmonického toku a tím
vyrovnává poměr Yinu a Yangu v těle do stability vzájemného poměru. Každý kdo se chce
cítit dobře, může pravidelným cvičením uchovávat nebo obnovit harmonický oběh vnitřní
energie. Taijiquan rozhodně může být zdravotním cvičením a je základní metodou léčby v
tradiční čínské medicíně (Eva Zimmelová, Co je Tai ji). Cvičení a pohyb jsou klíčové pro
udržování zdraví, o tom není pochyb. Dalším neméně důležitým prvkem je psychická
rovnováha, klidná mysl. Na základě diskusí a porovnávání zkušeností s cvičením Taijiquan je
jasné, že schopnost zklidnit svou mysl, koncentrovat se na přítomný okamžik „Tady a Teď“,
je klíčem ke všem pokladům a přínosům tohoto cvičení. Významným benefitem je, že se tato
schopnost přenáší a projevuje i v běžném životě. V další části se proto zaměřím právě na mysl
a její vliv na cvičení.
2. Mysl (Mind)
Když se v souvislosti s pojmem mysl, resp. vědomí podíváme do minulosti, zjistíme, že
porozumění jejich vlivu na fungování člověka mezi východem a západem bylo zcela odlišné.
11
Až v 60. letech a na počátku 70. let se lékař Herbert Benson zabýval otázkou, nakolik může
meditace ovlivnit krevní tlak. Hledal způsob, jak lze účinně potlačovat škodlivé následky
stresu, a vytvořil pojem „uvolňující reakce“. Jedná se o fyzický stav hlubokého klidu, při
kterém dochází ke změnám emocionální a fyzické reakce na stres, např. zvýšení svalového
napětí, krevního tlaku nebo rychlosti dýchání. Bensonova práce byla opravdu průkopnická,
neboť vědci byli tehdy přesvědčeni, že naše nervová soustava funguje nezávisle na
jakémkoliv vědomém ovlivňování. K lepšímu porozumění vztahu mysli a těla došlo teprve v
r. 1975, kdy psycholog Robert Ader ukázal, že mentální a emocionální impulzy mohou
ovlivnit imunitní systém (Richard Gilík, 2015). Existuje několik technik, které využívají sílu
myšlenek k tomu, aby ovlivňovala fyzické i psychické zdraví. Kromě biofeedbacku,
kognitivně behaviorální terapie, meditace, řízené imaginace, k nim patří právě i Taijiquan.
V dnešním světě moderních technologií, internetu, a nedostatku času na všechno, často
nemáme čas (i energii) na to, abychom zpomalili a věnovali se své duši a mysli. I na cvičení
někdy dobíháme na poslední chvíli přemýšlejíce o věcech, co nás dnes potkali, co ještě
musíme stihnout dnes a co nás čeká zítra, atd. Naše mysl je stále v běhu, řešíme problémy,
lidi, věci, emoce, nemoci, ... a to se někde musí projevit. Při cvičení ztrácíme rovnováhu, tzv.
vypadáváme ze sestavy nebo příliš spěcháme a narušujeme harmonii skupiny. Myšlenky nás
neustále obtěžují a my nakonec z cvičení nemáme vůbec radost. V takovém stavu nejsme
schopni se zpomalit, zklidnit své srdce a svůj dech, uvolnit své tělo. Pokud naše mysl není
klidná a my neustále v myšlenkách někam putujeme, v ten moment nám hodnota a přínos
Taijiquan uniká.
Cvičení Taijiquan je stav spojení mysli s tělem prostřednictvím systému pohybů. Ano, opět
zdůrazňuji význam propojení mysli a těla. Cvičení vyžaduje naší přítomnost a pozornost
každému pocitu a detailu. „Mysl má být ve svém těle – mysl je císař a má být uvnitř svého
státu, aby mohl řídit a kontrolovat procesy uvnitř tohoto státu.“ (Eva Zimmelová). Vnitřní klid
a uvolnění těla, soustředění mysli a její „opětovné“ spojení s tělem je nutným předpokladem,
abychom mohli rozvíjet svoji vnitřní energii. Při Taijiquan musí být celé tělo uvolněné; ve
svalech, kostech ani krevním oběhu nesmí být ani nejmenší napětí, které by vedlo k
sebeomezování nebo k blokování Qi. Pokud je tělo strnulé, je koloběh krve a Qi zablokovaný
a pohyby se stávají nemotornými (Mistr Jang Čchen-fu).
12
Mistr Tung Ying Chieh zároveň říká, že „jsou tři hlavní body, které je nutno při cvičení
dodržet. Přítomnost ducha, mysli a správný postoj (tělo). Jestliže je postoj správný, a jestliže
jsou přítomny i duch a mysl tam, kde mají být, uděláte velký pokrok. Každým dnem budete
cítit rozdíl. Měli bychom se naučit pociťovat tyto rozdíly“. Na základě osobní zkušenosti i
zkušeností ze skupinového cvičení můžu potvrdit, že pokud mysl není ve svém těle, pak
cvičení není „úplné“, pohyby nejsou dostatečně plynulé, jsou spíše mechanické, bez energie,
doprovázené chybami nebo ztrátou rovnováhy. Někdy je prostě obtížné zklidnit svou mysl a
udržet ji při cvičení ve svém těle (státě). V takovém případě (mi) pomáhá cvičení ve skupině.
Harmonie, klid a tok energie skupiny (mi) pomáhá vrátit mysl zpátky do těla a soustředit se na
cvičení.
Dalším z deseti bodů týkajících se Taijiquan dle mistra Jang Čchen-fua je „Jednota vnitřního
a vnějšího“. Když je mysl trénovaná a klidná, pohyby a činy se stávají přirozeně lehkými a
hbitými. Formy v Taijiquan nejsou ničím jiným než pohyby plnosti a prázdnoty, otevíráním a
zavíráním. Otevíráním se nemyslí pouze natažení rukou a nohou, ale rovněž rozprostření
mysli a vůle. Zavíráním není myšleno jen stahování rukou a nohou, ale i stahování mysli a
vůle, tj. soustředění (Jang Čchen-fu).
Naše mysl je ohromný nástroj, který jsme však zapomněli aktivně využívat. Chceme-li
dosáhnout jakoukoli změnu v oblasti našeho zdraví, pohybu či relaxace, musí jí předcházet
adekvátní změna myšlení. Učíme se řídit své tělo vědomím. Naše bytí neurčuje vědomí, nýbrž
vědomí určuje naše bytí. Velká část lidí je ovládána hmotou a málokomu se daří aktivně a
vědomě ovládat své tělo. Meditace/relaxace formou Taijiquan, při které se mysl a tělo
dostávají do klidu, je možností, jak můžeme tohoto stavu docílit. Důležitým předpokladem je
naučit se věnovat pozornost a péči svému tělu, dokud je ještě zdravé. Je lehčí variantou
napřed tvořit harmonickou mysl a následně žít zdravý život, než být bez energie, nemocný a
snažit se v tomto stavu měnit strukturu svého myšlení. Ten, kdo umí jen tak být tady a teď s
tím, co je, a dělá to dostatečně často, zanedlouho dosáhne nejen vyšší výkonnosti, ale také
větší psychické pohody a lepšího zdraví – jak v životě, tak i při cvičení Taijiquan.
Na základě své dlouholeté zkušenosti můžu potvrdit, že při cvičení Taijiquan jeho hlavní
efekt přichází se schopností se na cvičení maximálně koncentrovat, dělat je s plným
nasazením, plným vnímáním svého těla a životní energie „Qi“, s plným vědomím své
přítomnosti „TADY a TEĎ“. Toto vědomí a koncentrace, toto plné nasazení však přichází
13
postupně. Nemůžeme si to nadiktovat. Je třeba vyhnout se snaživému úsilí o rychlé dosažení
stavu meditace, „netlačit na pilu“. Pouze si uvědomíme svou přítomnost, své tělo, tep svého
srdce, svůj dech... sebe sama. Vědomě prožíváme své bytí tady a teď, své uvolnění. Vyžaduje
to úsilí a pravidelný trénink. Můj přístup k práci se začátečníky vychází z těchto třech
základních bodů:
1. Uvolnění
Při cvičení je naším společným cílem, ale zároveň i prostředkem, uvolnění těla a mysli. Hned
ze začátku cvičení se zaměříme na mysl, která je často roztěkaná a přehlcená milióny
informací, které denně v naší mysli zpracováváme. Už od rozcvičky pracujeme na jejím
zklidnění. S uvolněnou myslí se postupně uvolňují svaly, šlachy, klouby.
Taijiquan cvičíme v obyčejném, volném a pohodlném oblečení. Nemusíme se starat, jestli
vypadáme dost štíhlí a vysportovaní. A to je velmi osvobozující a přináší samo o sobě
uvolnění. Každý cvičí, jak nejlépe umí v dané chvíli. Můžeme přestat na chvíli myslet na to,
že musíme plnit „životní/společenské/profesní role“, že musíme něco dokázat, a můžeme se
soustředit se na své tělo, jak se ve svém těle cítíme, co nám říká a co potřebuje.
2. Rovnováha
Rovnováha je jedno z nejčastěji zmiňovaných přínosů cvičení Taijiquan. Navíc studie
potvrzují spojení mezi fyzickou rovnováhou a tou životní (psychickou). Když máme v hlavě
spoustu myšlenek, jsme napjatí, vystresovaní, fyzicky vyčerpaní a, tak většinou přestáváme
vidět svůj život jasně. Je pak daleko pravděpodobnější, že se dostaneme do nerovnováhy v
jedné nebo více životních oblastech. Taijiquan odplavuje stres, čistí hlavu, uvolňuje ztuhlé
tělo a navrací nás tak do svého středu – fyzického i životního.
Klid v pohybu & pohyb v klidu. Klid a pohyb zároveň, je to vůbec možné? Je. Je to tajemství
dlouhověkosti, která je jedním z hlavních cílů taoistická filozofie, včetně čínské medicíny.
Yin (klid) a Yang (pohyb) jsou znázorněním tohoto principu. Taijiquan se často říká chodící
meditace, protože umožňuje odpoutat mysl od myšlenek všedního dne a být zároveň v
pohybu. A v tom spočívá zázrak Taijiquan a jeho léčebné účinky – dává odpočinout naší
mysli, a zároveň velmi sofistikovaně procvičuje naše těla, tkáně, kosti, a vnitřní orgány.
Sestava je jednoduchá a komplexní zároveň a vyžaduje pozornost celé osoby – tady a teď.
Můžeme tak vnímat své tělo, kde nás to dneska táhne, bolí, kde je nám naopak krásně, a
můžeme tak vytvořit, resp. obnovit „on-line“ spojení s tím, co se v našem těle děje.
14
3. Přijetí sebe sama
Dnešní svět nás mnohdy nutí se vysilovat, přepínat a ke svému tělu se chovat dost necitlivě.
Taijiquan nemá z pohledu moderního člověka žádnou striktní metu. Žádné pásky, diplomy, či
úrovně. Při cvičení je nepodstatné, jestli je někdo ředitel, manažer nebo uklízečka. Každý
může být sám sebou, není potřeba něco předstírat nebo dokazovat. Každý z nás má i vlastní
důvody nebo motivaci, proč začal Taijiquan cvičit. Ve finále je ale důležité cvičení samotné a
prožitek, který z něj máme. Postupně se naučíme sestavu nebo sestavy, a pak ji do konce
života pravidelným opakováním zlepšujeme. A každý přitom máme nebo hledáme vlastní
cestu. Taijiquan nás postupně učí přestat myslet na to, jak nás hodnotí ostatní. A navíc je
nesmírně osvobozující dělat něco jen tak, opravdu pro radost, a neusilovat při tom o dosažení
nějaké další mety. V cvičení Taijiquan díky tomu neexistuje konkurence a soutěživost, a je
zde daleko více prostoru na projevení se toho dobrého v nás.
Začátky cvičení jsou pro každého z nás většinou celkem těžké a náročné. Sám jsem také
zpočátku zažíval nepříjemný pocit, že se koordinaci pohybů stylu, „každá ruka a noha dělá
něco jiného“, nikdy nenaučím. Začátky pro mě opravdu nebyly jednoduché! Velmi rychle
získáte pocit, že Vám to nejde a že to co tak krásně na oko vypadá, se nikdy nemůžete naučit!
Navíc každý z nás má určité danosti, zdravotní limity, omezení, starší zranění, které můžou
mít vliv na naše cvičení. Je dobré svůj stav, schopnosti a možnosti znát, respektovat je a
pokud možno, pracovat na jejich zlepšení. Záleží pak hodně na naší vůli, ale také na přístupu
instruktora a jeho schopnosti se žáky pracovat ve skupině i individuálně.
Začátečníci se mně často ptají – když se naučím formu, co bude dál? Je to špatně položená
otázka, plynoucí z nepochopení filozofie tohoto umění. Moje odpověď je, že Taijiquan je
cesta, cesta neustálého zlepšování, hledání a objevování (i sama sebe a svých možností). Tao
je Cesta. Tao učí, že není důležitý jen cíl, ale právě samotná cesta. A to platí pro jakoukoli
aktivitu, kterou děláme. Tak jak cvičíme, tak se postupně uvolňuje naše tělo i mysl a začneme
se dostávat sami k sobě, ke svému středu, fyzickému i duševnímu. A co je lepšího než
poznávat sám sebe?
3. Tělo (Body)
Většina dnešní populace má velmi málo pohybu, co vede k vadnému držení těla a k různým
typům svalové nerovnováhy – to se logicky týká i většiny lidí cvičících toto umění. Tento
15
trend je spojován se změnou životního stylu, s nárůstem obezity, s velkou mírou pohybové
chudosti a jednostranností moderního způsobu života. Pro dosažení co nejlepších účinků
cvičení je správné držení těla nejen důležité, ale v podstatě nutné. Je nevyhnutné zachovávat
správnou strukturu těla, při pohybu se uvolnit a zatěžovat správné partie svalů, a ne klouby
(velmi častá chyba u začátečníků), které jsou pak přetěžované. Při nesprávném postoji a
pohybech totiž dochází k poškozování kloubů a k následným bolestem. To pak vede ke snaze
kloubům ulevovat nesprávným postojem nebo pohybem, co zase zpátky ovlivňuje celkový
postoj při cvičení. Člověk se dostává do začarovaného kruhu a cvičení mu možná přináší
uspokojení a radost, ale s velkou pravděpodobností jenom zlomek z možných (a také
očekávaných) pozitivních účinků.
Položme si tedy otázku: „Jak používáme své tělo?“, nebo „Umíme používat své tělo
správně?“. Můžete se ptát sami sebe: "Co je to za zvláštní otázky?". Ale nejsou tak divné, jak
to vypadá. Jako malí jsme se učili sedět nebo chodit, nebo dokonce jen tak stát. Učili jsme se
sami, resp. s pomocí rodičů. Byl to proces pokusu a omylu.
Když se však nad tím zamyslíme, měli jsme někdy profesionálního trenéra pohybu, který by
nás učil, jak nejlépe sedět, stát nebo chodit tak, aby byly naše svaly, klouby nebo šlachy
použity co nejlépe? Odpověď bude – určitě ne. Na druhé straně si ale najímáme profesionální
trenéry tenisu, lyžování, baletu, apod., kteří nás učí, jak se správně hýbat a využívat své tělo
správně, efektivně a mistrně. Není to zvláštní? Většina lidí si myslí, že na tom, jak chodíme,
stojíme nebo sedíme, není nic složitého, a že se na tom vlastně nedá nic pokazit. Dá a hodně! I
já jsem si až s cvičením Taijiquan začal uvědomovat, jak velký význam má správné držení
těla nejenom pro cvičení samotné a taky i pro můj běžný život.
Při správném a pravidelném cvičení Taijiquan dochází k mnoha pozitivním efektům.
Pracujeme pouze s váhou vlastního těla, tudíž přirozenou zátěží a proto si neničíme naše
kosti, klouby, chrupavky a svaly. Proto je pro práci trenéra Taijiquan důležité, aby kromě
odborné znalosti tohoto umění, byl zároveň i dobrým pozorovatelem a „diagnostikem“. Měl
by poznat, jestli má žák nesprávné držení těla při běžném postoji, zda je při pohybech schopen
zachovat správný postoj, správnou strukturu těla a centrované klouby. A měl by být schopen
pomoct žákovi korigovat nesprávné držení těla, „nacítit“ a zafixovat správné polohy, které co
nejméně zatěžují pohybový aparát (Mgr. Lenka Ryšková, Eva Zimmelová, 2015).
16
Proč? Protože právě a jenom zachováním správného postoje a struktury těla dochází při
cvičení k aktivizaci svalstva a speciálně svalstva pánevního dna, tím dosahujeme správného
postavení bederní, hrudní a krční páteře, a dále ovlivňujeme, zapojujeme a posilujeme ochablé
svalstvo celého těla, které má jinak za následek různé bolestivé stavy. Často je potřeba se
správné držení těla (strukturu) znovu „naučit“ – tj. vrátit se zpět do vlastního těla, naslouchat
mu a pracovat s ním a učit ho. Ze začátku to není nic jednoduchého a vyžaduje to od žáka
větší soustředění a úsilí. Musí myslet na aktivní zapojení ochablých svalů v základních
pozicích, jako je sezení, chůze nebo stoj. Pokud chce dosáhnout pokroku, měl by i
samostatně, nad rámec tréninkové jednotky, pracovat na posílení ochablých svalových partií,
uvolnění zkrácených svalů a šlach. Opakováním si pak mozek (přeneseně „hardware“) tyto
tzv. pohybové vzorce („software“) začne nahrávat a přeprogramovávat v jejich správném
stereotypu. Opakovaným fixováním a „naciťováním“ se držení těla bude postupně zlepšovat
(Eva Zimmelová, 2015).
Nesprávné používání svalů a kloubů, a to nejen při cvičení, ale i v každodenním životě, může
způsobovat někdy i velké problémy. Bolesti zad, kloubů, migrény, atd. Přiznejme si, kdo
z nás časem nezískal nějaké špatné pohybové návyky. Navíc je vlastně ani nevnímáme. A
právě cvičení Taijiquan klade velký důraz na správné „zarovnání“ těla. Správný postoj nás
navede do uvolnění a otevře všechny části těla. Jakýkoliv postoj, který vyžaduje nepřirozené
nebo přílišné svalové napětí – například zatahování břicha, aby vypadalo, že je ploché –, je
většinou mrháním energií a způsobuje víc škody než užitku. V některých případech může
svalové napětí zablokovat přirozený způsob dýchání. Nesmíme prostě tělu dovolit, aby se
zhroutilo, resp. aby se vrátilo ke starým zaběhlým návykům (Sat Chuen Hon, 2007).
Důležitým předpokladem správného a účinného cvičení je nejenom správné držení našeho
těla, ale i jeho ohebnost. Dobrá ohebnost odráží stav kloubně-svalových jednotek a prospívá
funkčnosti svalů a kloubů. Tělesným pohybům a běžným každodenním aktivitám dodává
lehkost a uvolněnost (Arnold Nelson, Jouko Kokkonen, 2009). Ohebnost nebo její zlepšení
bývají při sportovních aktivitách často spíše jenom okrajovou záležitostí nebo jsou opomíjeny
úplně. Ohebné klouby jsou však pro jakoukoli pohybovou aktivitu, a to platí obzvláště pro
Taijiquan, nezbytné. Výzkum potvrdil, že pravidelný strečink, trvající nejméně 10 minut,
přináší významné zdravotní změny v segmentech, tvořených nervy, svaly a šlachy. Mezi
benefity strečinku Arnold Nelson a Jouko Kokkonen mimo jiné uvádí:
17
• Dobrá svalová a kloubní pohyblivost.
• Snížení svalových bolestí.
• Zvětšení efektivnosti a plynulosti svalových pohybů.
• Lepší sebevnímání.
V souvislosti se zvýšenou ohebností a pohyblivostí byly rovněž potvrzeny zvýšené silové a
aerobní výkony (Arnold Nelson, Jouko Kokkonen, 2009).
Postoj či struktura, resp. zarovnání těla, zvláště kosterního a šlachového systému umožňuje
správný průtok čchi a krve. Dráhy šlach přímo působí na vazy, svaly, kosti a klouby a
nepřímo ovlivňují vnitřní orgány. Správný postoj zarovnává anatomické struktury, které poté
umožnují orgánům uchovat si svoji normální pozici. Nevhodný postoj může vytvořit tlak a
napětí na anatomické struktury okolního prostředí vnitřních orgánů a postupem času to začne
ovlivňovat cirkulaci Qi a krve v drahách. Napětí vytvořené nezarovnanými anatomickými
strukturami a zmenšená cirkulace Qi a krve tak mohou způsobit nerovnováhu vnitřních
orgánů. Správný postoj zarovnává šlachy, řádné orgánové dráhy a osm mimořádných a jejich
odpovídající anatomické struktury, což opětovně vytváří strukturu pro správnou cirkulaci a
kvalitní zdraví (David Twicken, 2012).
Jak už bylo jednou zmíněno, mistr Tung Ying Chieh říká, že „jsou tři hlavní body, které je
nutno při cvičení dodržet. Přítomnost ducha, přítomnost mysli a správný postoj. Jestliže je
postoj správný, a jestliže jsou přítomny i duch a mysl tam, kde mají být, uděláte velký pokrok.
Jestliže ale postoj není správný, pak duch a mysl chybí. Bude to vypadat jako vaření v
prázdném hrnci. Ani po letech nebudete úspěšní. Mít uvolněná ramena a lokty, znamená
nezadržovat sílu v ramenou. Je potřeba, aby síla přešla až do přední ruky. Zablokovaná
ramena a těžké lokty brání citlivosti a účinnosti. Zavěste temeno a podsaďte zadek. Aby se
vám podařilo zavěsit temeno, musíte držet hlavu přirozeně. Když podsadíte zadek, Qi bude
stoupat automaticky. Abyste získali sílu, hrudník musí být prázdný, ale nevypínejte příliš
hrudník nebo nemějte zase příliš rovná záda.“
Mistr Jang Čchen-fu ve svém díle Deset nezbytných bodů týkajících se Taijiquan (The Ten
Essentials of Taijiquan) popisuje význam správného postoje, spojení mysli a těla, koordinace
a harmonizace pohybů. Především v následujících čtyřech pojednáních se potvrzuje nutnost
správného postoje:
18
• „Zvednout hlavu, aby mohl duch (Šen) stoupat nahoru. Aby mohl Šen stoupat
k vrcholku hlavy, musí být hlava nesena zpříma. Nepoužívejte při tom sílu; pokud se
tak stane, hlava sice může být nesena zpříma, avšak krev a Qi nebudou moci proudit
plynule. Takže pokud je vůle, aby Šen stoupal k vrcholu, nesmí tak být činěno násilím,
neboť pak žádný Šen nestoupá a vy nedosáhnete mentální čistoty.
• Vtáhnou hrudník, pozdvihnout záda. Vtáhnout hrudník znamená, že hrudník je lehce
vtažen dovnitř, aby Qi mohla klesnout do tan-tchienu (neboli břišního energetického
pole, nacházejícího se přibližně tři palce pod pupkem). Nevypínejte hrudník, neboť
tím se Qi nahrne do hrudníku a způsobí tak „těžký vršek, lehký spodek“ a vaše paty se
budou „vznášet“. Pozdvižení zad znamená, že Qi bude přirozeně stoupat po vašich
zádech. Dokážete-li pozdvihnout záda, budete moci vnitřní sílu ze zad využívat, což
vám umožní zvítězit v boji.
• Uvolnit pas a relaxovat boky. Pas je řídící částí celého trupu. Je-li pas uvolněný, jsou
chodidla silná a váš postoj je stabilní. Všechny interakce mezi „prázdnotou“ a
„plností“ vycházejí z pasu. Proto se říká, že „životní síla má svůj zdroj v pase“.
• Spustit ramena, svěsit lokty. Spustit ramena znamená, že obě ramena jsou uvolněná a
přirozeně svěšená. To samé platí i pro lokty. Pokud jsou ramena zvednutá, stoupá i Qi
a celé tělo postrádá sílu. Pokud jsou lokty zdvižené, nemohou klesnout ani ramena.“
(Jang Čchen-fu).
Postoj je velmi důležitý aspekt všech bojových umění. Nazývá se také nastavení, zarovnání
(ang. alignment) nebo struktura (David Twicken, 2011). Správný postoj je důležitý nejen
z pohledu účinnosti cvičení jako bojového umění, ale i z pohledu zdravotních účinků.
Prospívá páteři a kloubům, tolik devastovaným současným způsobem života. Střídavé
zapojování stehenních svalů pomáhá zprůchodnit lymfatické uzliny v tříslech a urychluje
krevní oběh, aniž by docházelo ke zvýšení tlaku; srdeční tep se zpomaluje. Dnešní žáci dost
často začínají cvičit Taijiquan zvláště pro tyto jeho “vedlejší účinky”, kvůli výraznému
zlepšení pocitu pohody jak fyzické, tak i mentální (Tai-chi: Nový životní styl, 2010).
Zarovnání těla, zvláště kosterního a šlachového systému umožňuje správný průtok Qi a krve
(David Twicken, 2012). Správný postoj a centrace kloubů je zároveň nutným předpokladem
pro plynulý tok vnitřní energie Qi (Eva Zimmelová, 2015).
19
Jaké jsou tedy základní principy správného základního postoje v Taijiquan?
• Hlavu vytahujeme z těla ven, v ose páteře, bradu lehce zasouváme.
• Chodidla jsou od sebe přibližně na šíři ramen (Obr. č. 1).
Obrázek č. 1 (Zdroj: Google)
• Kolena jsou mírně pokrčená, ale tak, abyste viděli palce u nohou přes svá kolena.
• Chodidla by měla směřovat rovně dopředu nebo lehce dovnitř.
• Ramena musí být uvolněná. Ramena a lopatky roztahujeme do stran a dolů, snažíme
se uvolnit horní část trapézů.
• Kyčelní kloub je narovnaný - vytahujeme se nahoru, „nesedíme v tom“.
• Pánev v neutrální pozici - nepodsazujeme ani nevysazujeme.
• Stydká kost by měla být lehce zvednutá dopředu, čímž se zarovná kostrč a bederní
páteř. Toto zarovnání umožňuje volný tok Qi.
• Hrudník je uvolněný a lehce ohnutý do konkávního tvaru, což vzadu způsobuje
přirozeně zakřivenou páteř. Pokud jsou paže a stydká kost správně zarovnány, páteř se
přirozeně dostane do pozice, kdy se horní obratle jemně zakřiví dovnitř.
• Brada je lehce zastrčena dovnitř, a koruna hlavy se zvedá zezadu a lehce nahoru. Toto
zase zarovná krční páteř a zlepšuje přirozený tok Qi nahoru do mozku (Obr. č. 2).
Obrázek č. 2 (Zdroj: Google)
20
Pokud se aplikují tyto základní principy, tělesná váha klesne dolů skrze tuto zarovnanou
strukturu, tedy skrze hlavu, ramena, kyčle, kolena, kotníky a palce. Tento postoj sjednocuje
12 kloubů. Poklesnutím do tohoto postoje se spojuje a upevňuje celý kosterní systém a tělo k
zemi, a vaše veškerá váha se převádí skrze kosti, a stimuluje je přirozeným způsobem. Toto je
přirozené cvičení nesení váhy a odporu. Stimuluje kosti, kostní dřeň, Jing a ledviny, a
podporuje zdraví a vitalitu (David Twicken, 2012).
Funkční uvolnění boků, přisednutí k pojmutí hmotnosti těla, která se podpírá pomocí stehen
přes volná kolena a tiskne skrz klenbu chodidel do země. Člověk tak jest schopen se řádně
opřít a stabilizovat rovnováhu celého mysli a těla. Horní polovina těla se vyprazdňuje a
uvolňuje, páteř se povoluje a všechny části těla se korektně zavěšují na páteřní systém. Hlavní
centrum pohybu se přesouvá z hrudníku do podbřišku. Člověk se stává průchozím, může plně
a klidně dýchat a kvalitně koordinovat jakékoli pohyby při správném postavení celého
systému stabilizace a zatížení.
3.1 Základní chyby v držení těla
1. Poloha dolních končetin.
Správné držení těla při cvičení začíná od postavení chodidel, dále kotníků, kolenou, kyčlí přes
správné zakřivení páteře a optimální pozici lopatek a ramenou až po temeno hlavy. Naše tělo
pracuje jako celek a nepříznivé postavení chodidla ovlivňuje další části, proto bychom
správné aktivaci nožní klenby měli věnovat zvýšenou pozornost. Chodidla jsou naše kořeny,
kterými jsme napojeni na tok zemské energie, a pokud je špatně používáme, nemůžeme tuto
energii řádně využít. Na chodidlech začínají a zase končí svalové řetězce vedoucí skrze celé
tělo, proto jsou jejich správné postavení a funkce velmi důležité. Správnou aktivací a
nastavením chodidel dokážeme v lidském těle ovlivnit řadu na sebe navazujících procesů.
Pokud nebude správně fungovat chodidlo, nemusí fungovat ani jiná část těla. (Procvičte si
nožní klenbu, 2015).
Od chodidel přejdeme ke kolenům. Typická a bohužel velmi častá chyba při cvičení Taijiquan
je, že kolena směřují dovnitř. Pokud dojde k chybě v centrování kolen, nelze zacentrovat
desítky dalších kloubů nad nimi, tj. uvést do rovnováhy. Vycentrovaná struktura těla se pak
boří a dochází k poruše rovnováhy. Jde o známku špatně fungujících svalů, které točí kyčle do
zevní rotace. Tyto svaly nemohou pracovat, pokud není pánev dostatečně podsazená, což je
21
úkolem břišních svalů atd. Tato nedostatečnost práce zevních rotátorů je patrná u cca 50%
dětí už v 6-8 týdnu života a je velice obtížným úkolem tyto svaly zapojit jak v dětském, tak i v
dospělém věku. Pokud mají lidi potíže s kolenními klouby, kyčelními klouby nebo zbořenou
klenbou nožní, je v podstatě jisté, že jim tyto svaly nefungují správně. Jen komplexní pohyb
pomalu prováděný a neustále opravovaný může vést ke změně práce těchto svalů, což cvičení
Taijiquan splňuje (Mgr. Šárka Rychnovská, 2012).
Další častou chybou při cvičení je, že při pokrčení koleno přechází přes špičku. Výsledkem
jsou bolesti kolen po cvičení. Při tomto opakovaném nesprávném zatěžování kolena v pohybu
(tzv. sumovaná zátěž) může nastat i trvalé funkční poškození kolena. Při cvičení by tedy
správně koleno nikdy nemělo jít přes prsty u nohou. Váha se vede spíše dolů do chodidla
(Obr. č. 3).
Obrázek č. 3 – Yang Cheng-fu, styl Jang, jednoduchý bič. (Zdroj: internet)
2. Poloha pánve/páteře
Pro cvičení a správný postoj (Obr. č. 4), tok krve a Qi v těle je rovněž důležité postavení
pánve. Pánev má být v takové poloze, aby se těžiště trupu nacházelo nad spojnicí středů
kyčelních kloubů. Pak je postoj stabilní a Qi v těle plynule obíhá.
Obrázek č. 4 (Zdroj: prezentace Vertebrogenní poruchy, Mgr. Vendula Kopřivová)
22
Postavení pánve silně ovlivňuje právě hluboký stabilizační systém páteře, tzv. HSSP (Obr. č.
5), který je součástí středu těla, tzv. core. Co je to střed těla neboli core? Mnohem častěji než
HSSP je dnes skloňovaný tzv. core trénink. Málokdo přitom ví, o jaké svaly se jedná. Do
středu těla totiž spadají i svaly HSSP. Core je však navíc tvořen ještě povrchovými svaly
břicha a spodní části zad. Kromě výše uvedených svalů tedy do středu těla spadají také
následující svaly:
• Přímý sval břišní
• Vnější a vnitřní šikmé břišní svaly
• Vzpřimovač páteře
• Čtyřhranný sval bederní
• Bedrokyčlostehenní sval
Rozhodně to není tak, že by posilování těchto svalů nebylo důležité. Problém však nastává,
pokud posilujete výhradně tyto povrchové svaly a zanedbáváte ty vnitřní, tedy HSSP. To se
stává obzvlášť, děláte-li na břicho např. pouze zkracovačky či sed lehy. Pokud jsou povrchové
svaly výrazně silnější než vnitřní svaly, často se pak objevují bolesti bederní páteře
(Fityou.cz). Cvičení Taijiquan klade na cítění a držení páteře vysoké nároky. Uvolnění celé
dráhy páteře vytváří předpoklady pro aktivaci HSSP. A právě HSSP je skupina svalů, jejichž
hlavní funkcí je podpora stability páteře. Tyto svaly jsou uloženy hlouběji pod povrchovými
svaly.
Obrázek č. 5 HSSP (Zdroj: fityou.cz)
Samotná aktivace HSSP vedoucí k zarovnání těla (ke správnému postoji) vyžaduje zavěšení
hlavy, povolení brady, uvolnění ramen a poklesnutí loktů, průchodnost zápěstí a prstů,
zarovnání lopatek, vyprázdnění hrudníku, povolení a vyrovnání bederní části páteře, uvolnění
23
pasu pro všestranný pohyb a brániční dýchání, povolení kyčlí. A to je přesně to, o čem mluví
mistr Jang Čchen-fu a mistr Tung Ying Chieh – Taijiquan vychází z funkčně správného
držení těla. Tělo je zarovnané a vše je tam, kde má být.
Když shrnu informace uvedené výše, umění Taijiquan obsahuje všechny zákonitosti a
principy správného fungování lidského těla. Respektuje zásady vývojové kineziologie, princip
diferenciace svalové funkce, způsob bráničního dýchání, který je základem pro podepření
bederní páteře z přední strany těla, centraci kloubů, rotaci segmentů páteře v napřímení, atd.
(Mgr. Šárka Rychnovská, 2012). Tohle není jenom odborný názor zkušené fyzioterapeutky,
která cvičí Taijiquan. To je pro mě zároveň i odborná znalost a pochopení fungování lidského
těla, kterou jsem získal absolvováním trenérského kurzu Univerzity Karlovy.
3. Poloha hlavy/krku
Další častou chybou při cvičení je, že hlava je příliš předsunutá dopředu (Obr. č. 6), a krk je
tzv. zalomený. Jak už bylo zmíněno výše, poloha hlavy má pro cvičení velký význam. Aby
mohl Šen stoupat k vrcholku hlavy, musí být hlava nesena zpříma. Pokud se tak stane, krev a
Qi nebudou moci plynule proudit.
Obr. č. 6 Forward head – chybné postavení hlavy (Zdroj: internet)
3.2 Význam dýchání
Dýchání, je rovnocenná výměna mezi nádechem a výdechem, mezi braním a dáváním mezi
získáváním a odevzdáváním, mezi plněním se a vyprazdňováním se. Nádech, je cesta zvenčí –
24
dovnitř. Znamená pro nás automaticky si něco brát a zároveň také přijímat. Pokud nádech
přestaneme považovat za samozřejmost a přidáme mu patřičnou dávku důležitosti a
pozornosti, vzniká tak možnost získat něco nového. Otevírá se cesta pro příchod nové svěží
energie, pro naplnění se a uvědomění si sebe sama (Zuzana Bičíková, 2014). Většina
tradičních čínských cvičení se zaměřuje na zlepšení fyzického stavu těla prostřednictvím
spojení uvolněné mysli, pohybu a dechu, které často také pozitivně ovlivňují psychický stres a
zlepšují celkovou náladu člověka. Naproti tomu, cvičení, jako jsou vzpírání, běh, jízda na
kole, aerobik, plavání, atd. často význam vytvoření spojení tělo-mysl obcházejí.
Důvod, proč je Taijiquan tak výborný doplněk k "posilování" je, že podněcuje všímavosti a
soustředění, posiluje mysl a podporuje souhru těchto aspektů s tělesným pohybem a dechem.
Cvičení nám tak pomáhá rozvíjet vnitřní sílu a obnovit náš smysl pro vnitřní jednotu a mír.
Taijiquan propojuje pohyb (tělo), mysl a dýchání. Splynutí těchto tří složek je velmi těžké a
učení se mu vede k plnému vědomí a schopnosti vnímat své tělo. Kdyby nám někdo řekl,
abychom se zhluboka nadechli, většina z nás by vtáhla břicho dovnitř, roztáhla horní část
hrudníku a zvedla ramena. To má ale za následek mělké dýchání, které snižuje výkonnost
našich plic a omezuje přívod kyslíku do buněk. Takové dýchání oslabuje fungování téměř
všech důležitých systémů v těle a činí nás náchylnými k chronickým i akutním onemocněním
všeho druhu (Dennis Lewis, 2000).
Při cvičení je důležité hluboké břišní brániční dýchání. Při vdechu bránice klesá, břicho se
vydouvá. Při výdechu se bránice díky stažení svalů (tzn. vtažení břicha) zvedá. Nádech i
výdech jsou vedeny nosem (Obr. č. 7).
Obrázek č. 7 – Brániční dýchání (Zdroj: internet)
25
Ramena musí zůstat stále uvolněna a spuštěna. Vdech i výdech musí být pomalý a obě fáze
dechu by měly být stejně dlouhé. Do té doby, než dostatečně zvládneme celou sestavu cviků s
využitím výše uvedených principů, musí být naše dýchání zcela přirozené. To znamená, že
nádech i výdech nejsou bezprostředně spojeny s provedením určitého pohybu nebo cviku. Je
nezbytné se vyvarovat napětí a zadržení dechu. Vdech musí plynule přecházet ve výdech a
naopak. Jestliže cítíme, že náš dech není klidný a snadný, nebo že přísun kyslíku není
adekvátní k nárokům vykonávaného cvičení, lze jej upravit. Malý dechový cyklus může být
vykonán mezi obvyklým výdechem a nádechem. Toto malé prsní dýchání se nebude plést s
hlubokým břišním dýcháním. Po zvládnutí přirozeného dýchání lze postupně přistoupit ke
složitější variantě dýchání - dýchání koordinovanému s prováděným cvikem.
Výzkumy z posledních let zcela jednoznačně dokazují, že přímou příčinou většiny
onemocnění, nebo faktorem, který možnost vyléčení významně oddaluje je stres. Pomalé
pohyby v Taijiquan, vědomá, meditativní práce s dechem a zaměření mysli na cvičení, to vše
důsledky stresu velmi výrazně odbourává. A nejen to: právě již zmiňované hluboké brániční
dýchání prospívá plicím. Pohybem bránice a svalů při rotačních pohybech v pase dochází k
masáži a prokrvení všech orgánů v dutině břišní (Tai-chi: Nový životní styl, 2010). Během
cvičení Taijiquan přirozeně a plynule propojujeme pohyb s dechem. Podporujeme tak
cirkulaci energie Qi.
Žáky uvádím zpět do jejich vlastního těla prostřednictvím dechu (Eva Zimmelová, 2015).
Integrace přirozeného dýchání do našeho života začíná tím, že je učím uvědomovat si přesněji
své tělo. Jedině skrze toto vědomé „vtělení“ si můžeme uvědomit vyšší úrovně organické
inteligence, „moudrosti“ těla (Dennis Lewis, 2000).
Prvním krokem při cvičení správného dýchání je naučit se vnímat a následovat pohyb dechu,
aniž se snažíme jej jakkoli změnit. Nechat se unášet svým dechem, nijak ho neměnit, neřídit,
jen ho stále vědomě pozorovat. Vyžaduje to od nás, abychom vnímali situací a dění ve
vnějším světě a zároveň si uvědomovaly své myšlenky, emoce a pocity. Neboť jedině když si
uvědomujeme vnitřní i vnější svět zároveň, můžeme si uvědomit skutečné síly v našem vnitru.
Naslouchat vlastnímu tělu jsme schopni jenom, když žijeme v realitě přítomného okamžiku.
26
4. SPOJENÍ TĚLA A MYSLI – METODIKA VEDENÍ TRÉNINKU TAIJIQUAN
Základní pravidlo Taijiquan je přirozenost. Dovednost se zvyšuje postupně, nesnažíme se
dosáhnout přehnaně rychle vysokých cílů, například na svou kondici příliš nízkými postoji
nebo násilným prohlubováním dechu. Zlepšujeme svou dovednost raději postupně,
pravidelným cvičením.
4.1 Základní principy vedení tréninku
1. Jedna věc po druhé
Při cvičení Taijiquan existuje mnoho věcí týkajících se držení těla, na které je potřeba myslet.
Především pro lidi začínající s tímto cvičením bývá složité myslet na všechny principy
týkající se držení a zarovnání těla v daném momentě. Může být jednodušší, když se zaměří
nejprve na jeden princip, a po jeho zvládnutí se zaměří na další, atd. Takže můžou zacvičit
vybrané pohyby, část nebo celou formu několikrát. Poprvé se soustředí na krk a páteř,
podruhé na srovnání boků a podsazení pánve, pak na práci kolen, atd. A postupně, jak si
budou uvědomovat, „zažívat“ a „naciťovat“ jednotlivě principy cvičení, začne se to všechno
spojovat dohromady. Správná struktura a zarovnání těla jsou nezbytné pro stabilitu a sílu jak
při cvičení samotném, tak i v sebeobraně. Proto této oblasti věnuji v tréninku dostatek času.
Správnou strukturu, zarovnání těla a celkovou stabilitu můžeme ověřit a zlepšovat v poloze
tzv. Objímání stromu (Obr. č. 8). Předpažíme, předloktí dovnitř, dlaně k tělu. Tato pozice v
podřepu rozkročném opravdu připomíná objímání stromu. Mezi špičkami prstů pravé a levé
ruky je vzdálenost asi 15 cm, někteří odborníci doporučují až 30 cm. Paže mohou být v různé
úrovni, od pupku k ramenům podle osobní preference a snadnosti vyvolání pocitu Qi.
Nejčastěji jsou objímající paže uvolněné, lokty trochu spuštěné a ruce poněkud pod úrovní
ramen. Vzdálenost dlaní od hrudníku nemá převýšit 30 cm.
K postoji Objímání stromu je však potřeba přistupovat individuálně, podle daností a stavby
těla každého cvičence. Uváděné vzdálenosti je proto nutné brát jenom orientačně. Pozice
rukou ve stromu by se měla řídit pozicí lopatky tak, aby zůstávala připojena ke trupu - jinak
nemůže dojít ke spojení toku Qi. To nutně znamená, že výsledná pozice dlaní se bude lišit dle
zakřivení hrudní páteře. Zde je nutné zdůraznit, že tento princip platí i pro všechny pozice při
cvičení Taijiquan.
27
Obrázek. č. 8 Taijiquan – poloha Objímání stromu (Zdroj: internet)
Následně pak v takto individuálně nastavené poloze někdo jiný vyvíjí jemný tlak na různé
části těla – vždy směrem do středu, žák v postoji se snaží zůstat ve struktuře těla, ve správném
postoji, koncentrovat energii v oblasti břicha – střed těla (tzv. core).
Dalším výborným „ověřovacím“ cvičením správné struktury a zarovnání těla jsou párová
cvičení tzv. „tlačících rukou“ (Tui Shou – Obr. č. 9).
Obrázek č. 9 Tui Shou – tlačící ruce (Zdroj: internet)
Při cvičení tui shou je mimo jiné o ověření hloubky dovedností Taijiquan, korekci chyb
souvisejících se špatným zarovnáním těla a špatných pohybových návyků. Tato cvičební
metoda patří zcela neodmyslitelně k celistvosti výcviku v Taijiquan a její opomíjení vede k
ustrnutí žáka na jistém stupni jeho dovednosti, resp. jeho dovednost není zdaleka úplná.
Přestože může zacvičená sestava vypadat hezky, a může být dokonce provázena i pocitem Qi,
není možné porozumět základním technikám, které se v sestavě procvičují. Toto cvičení
slouží k rozvinutí schopnosti pomocí kontaktu cítit, jaká je soupeřova rovnováha a jaké jsou
jeho záměry. Jde o odhalení těžiště, energie a záměru partnera. Chyby v provedení forem
28
sestavy, jako např. zvedání ramen a loktů, používání přílišné síly a nedostatek energie
(zhroucená, ochablá forma) se při cvičení Tui shou okamžitě projeví. „Tlačící ruce“ jsou tudíž
hodnotnou tréninkovou metodou, kde žáci mohou plně pochopit, proč je potřeba dodržovat
přísné principy Taijiquan.
2. Trpělivost
Taijiquan vypadá jako snadné cvičení, jen pár plynoucích pohybů. A je tomu opravdu tak –
jakmile cvičení skutečně pochopíme, fyzicky i mentálně „zvládneme“. Z vlastní zkušenosti si
pamatuji svůj pocit, jak mi cvičení Taijiquan připadalo jednoduché a lehké se rychle naučit,
když jsem viděl svou instruktorku cvičit. Pak jsem začal jednotlivé pohyby zkoušet a zdálo se
mi nemožné spojit všechny aspekty a principy, správný postoj, pohyby a polohy rukou (a
dalších „1000 a 1 věc“) v plynulém a jemném provedení, které předváděla. Musel jsem svůj
postoj, kroky, pohyby, dýchání, centraci, ... trpělivě opakovat, znova a znova, abych zjistil, že
se vše dá udělat ještě lépe. Po deseti letech své cesty s Taijiquan vím s jistotou, že tato moje
cesta a práce na cvičení, na zlepšování jednotlivých cviků a pohybů a zarovnání (struktuře
těla), s čím dál lepším chápáním tohoto „složitě jednoduchého“ umění, stále pokračuje.
Vyžaduje to hodně trpělivosti a úsilí. A mluvím tady o trpělivosti celoživotní.
Hodně lidí, které zláká Taijiquan, cvičení po určité době vzdává. Jejich očekávání
„jednoduchého a rychlého“ (zvládnutí sestavy) naráží na složité, pomalé, plynulé, spojené
(tělo, mysl, duch), strukturované pohyby. Mistr Wu Tchu-nan říká: „Takoví lidé se obvykle
vzdávají poté, co zmeškali několik lekcí výuky, nebo když zjistili, že jejich pohyby jsou i po
několikaměsíčním cvičení stále nemotorné. Ale ti, kdo pochopí, že úspěchu lze dosáhnout a
berou své směřování vážně, ti mu věnují veškeré potřebné úsilí i čas. Pozorně sledují svého
učitele a řídí se jeho pokyny a citlivě korigují odchylky ve svých pohybech. Obecně vzato,
cvičíte-li takovýmto způsobem zhruba rok, pohyby začnou být mnohem ladnější, plynulejší a
zdraví se viditelně zlepší. Hodina každodenního tréninku začne přinášet radost, uvolnění a
pocit úspěchu. Vytrvat přestane být obtížné. Začnete se soustředit na to, jak dosáhnout co
největšího pokroku ve vašem cvičení s ohledem na věk, tělesnou kondici a časové možnosti.
Důležité je nalézt vhodného učitele a partnery pro vaši výuku.“ (Wu Tchu-nan, 1981)
Klíčem k úspěchu je jít dál a vytrvat. Je lepší cvičit trochu Taijiquan každý den, než udělat pár
velkých sezení dvakrát týdně.
29
3. Respekt ke svým omezením
Pohyby Taijiquan cvičení můžou vypadat snadné a lehce proveditelné. Hlavně pokud žák
zpočátku cvičí v tzv. vysokém postoji. Začátečníci by se ale neměli nechat oklamat. I když to
možná nevypadá, každé cvičení Taijiquan pořádně zapojí naše svaly. Takže pokud žák cítí
nepohodlí, nějakou bolest, měl by si dát přestávku a odpočinout si. Velmi často i sám cítím
nepohodlí z důvodu, že se snažím opravit špatné držení svého těla. Při pravidelném cvičení se
tělo postupně „upraví“, srovná a nepohodlí vymizí. Zároveň ale platí, že pokud přestanu
pravidelně cvičit, nepohodlí se zpravidla opět objeví.
Někdy můžou být bolesti a jiné nepohodlí způsobeny staršími nebo novějšími zraněními.
Můžou se vyvinout tzv. svalové disbalance, protože žák ulevuje zraněné části těla a
kompenzuje to větším zatěžováním zdravé části. Dochází k nerovnováze mezi silnějšími a
slabšími svaly. Pokud si je žák svých omezení vědom, musí je při cvičení respektovat, a
pokud je to možné, tak je i cvičením postupně překonat. Dost často si ale žáci dopady svých
zranění na držení těla a pohyb vůbec neuvědomují. Zde je přidanou hodnotou trenéra, tyto
omezení odhalit, pomoct žákovi si je uvědomit a pracovat společně na jejich zlepšení, vše při
respektování aktuálního zdravotního stavu. Trenér není lékař, ale měl by být schopen
identifikovat základní chyby i limity v pohybových stereotypech a chyby v držení těla
(postuře). Před cvičením Taijiquan je vhodné, aby žák cvičení konzultoval nejen se svým
trenérem, ale i se svým lékařem.
4.2 Definice struktury tréninkové jednotky
Blok 1: Rozcvička
Na začátek samotné tréninkové jednotky (předpokládám trvání v rozsahu 90 minut) zařazuji
běžnou rozcvičku, která protáhne a zahřeje svaly, připraví žáky na cvičení a odstraní hrubší
blokády na šlacho-svalových drahách. Při samotném energetickém cvičení Taijiquan pak
můžeme lépe cítit vlastní Qi cirkulovat tělem.
Rozcvička začíná rozvolněním pánve, pak pokračuje od centra k periferii, v jednom nebo
v obou směrech od centra. Krouživými pohyby postupně dochází k mobilizaci všech kloubů.
Její součástí je i základní strečink, jehož rozsah a trvání odpovídá možnostem žáků a trvání
tréninkové jednotky. Pracuji s předpokladem, že se žáci strečinku pravidelně věnují i mimo
trénink.
30
Trvání: 15 minut
Blok 2: Energizace
Pro energizaci těla a mysli využívám jedno z následujících cvičení. Pro pestrost tréninkové
jednotky jednotlivá cvičení postupně na hodinách alternuji:
1. Cvičení 4 směry
2. Cvičení 4 rohy
3. Cvičení Qigong (8 kusů brokátu)
Trvání: 5-10 minut
Blok 3: Zarovnání těla (praxe WU-JI) & Dechové Cvičení
3.1 Zarovnání těla
Pro zarovnání těla je potřeba zakořenit se a pevně stát. Ne v křeči, ne úporně. Jednoduše stát.
Celou svou myslí a tělem se opírat o zem. Jediné co vytahujeme vzhůru, je vrcholek hlavy.
Klidnou, rozprostřenou myslí a celým tělem vnímáme okolní prostor. Stojíme jako strom
(Obr. č. 10).
Obrázek č. 10 (Zdroj: Google)
1. Hlavu držíme tak, jako by byla zavěšena shora za bod na vrcholku hlavy.
Je třeba jemně zasunout bradou, aby s krkem tvořila 45°. Nenakláníme hlavu do stran,
dopředu ani dozadu. Vše je třeba dělat bez nadměrného použití síly. Pokud použijeme příliš
síly, krk i šíje se napne a krev ani Qi nebude moci volně proudit.
2. Uvolňujeme ramena a lokty.
Uvolnění ramen a loktů především znamená, že jim dovolujeme klesnout. Pokud nedovolíme
ramenům i loktům klesat, energie našeho těla i vnitřní síla se bude blokovat. Ramena
netlačíme dopředu ani dozadu. Poloha ramen by však měla být taková, aby se lopatky mohly
31
nepatrně otočit a v horní části zad se vytvořil jemný oblouk. Paže visí volně podél těla, v
podpaží však necháváme malý prostor, lokty jsou mírně pokrčené a dlaně opřené na boku
stehen.
3. Uvolňujeme hrudník.
Uvolnění hrudníku začíná uvolněním hrudní kosti (sterna). Je to jako kdybychom vtáhli
hrudní kost dovnitř, nikoliv však silou, ale přes uvolnění (klesání). Od hrudní kosti
pokračujeme uvolněním celého hrudního koše směrem k páteři – uvolňujeme mezižeberní
šlachy a svaly, bránici i celý vnitřní prostor hrudníku včetně vnitřních orgánů. Uvolnění
hrudníku je spojené s uvolněním páteře, změnou polohy těžiště těla.
4. Páteř by měla být uvolněná, narovnaná, přirozené oblouky páteře by měly mít
správné proporce.
Zvláštní pozornost věnujeme bederní části páteře, kde se nachází důležitý bod ming-men –
brána života. Bod ming-men a prostor kolem tohoto bodu je třeba uvolnit a otevřít. Kostrč
udržujeme ve vertikální poloze.
5. Uvolňujeme pas (yao).
Čínský termín yao obvykle překládáme jako pas. Yao však přesněji označuje prostor těla na
úrovni bederní části páteře – bederní páteř, svaly, šlachy, které obklopují nebo jsou napojené
na bederní páteř, včetně svalů pánevního dna, břicha a bránice a vnitřní orgány dutiny břišní.
Stejně jako uvolnění hrudníku začíná uvolněním hrudní kosti, uvolňování pasu začíná
uvolnění prostoru kolem bodu ming-men, odtud pak rozšiřujeme uvolnění do celého pasu.
6. Otevíráme a uvolňujeme klouby nohou.
Uvolnění a otevření kloubů souvisí se zvětšení možnosti pohybu (vnějšího i vnitřního) v
kloubech. Co se týká kyčlí, je třeba je uvolnit natolik, aby se pas mohl svobodně pohybovat a
síla dolní části těla se mohla propojit s horní částí těla. Kolena jsou vždy alespoň jemně
ohnutá, nepřesahují však špičky chodidel.
7. V přirozené pozici obě chodidla nesou stejné množství váhy.
Na každém chodidle zvlášť, však váhu umisťujeme tak, aby 60 procent spočívalo na patách a
40 na přední části chodidla (Obr. č. 11).
32
Obrázek č. 11 Postoj Wu-ji (Zdroj: internet)
Právě díky stání v postoji Wu-ji restartujeme celé tělo. Pomocí HSSP (hlubokého
stabilizačního systému páteře) se tělo „zarovnává“. Optimalizují, zklidňují se probíhající
procesy a funkce orgánů v celém lidském těle. Při cvičení Taijiquan je velmi důležité oprostit
se od všedních stereotypních vzorců myšlení, dýchání a pohybu. Postoj Wu-ji je výborným
nástrojem k upravení své mysli a těla před začátkem cvičení.
3.2 Zklidnění – dechová cvičení
Tato cvičení jsou vhodná k uvolnění stavů psychického napětí a ke zbavení se obtěžujících
myšlenek. Existuje mnoho technik dýchání, ale pro zklidnění těla mysli použiju před
cvičením jednu ze tří technik autoregulace dýchání:
1. Dýchání do trojúhelníku (4-4-4)
• Stojíme v základním postoji. Začneme nádechem, který rozfázujeme na čtyři doby, jak
rychlé budou, už je jen na vás. Představte si, že dáváte kyslíku čas rozprostřít se po
těle, dostat se do mozku a tam působit uklidňujícím vlivem na nervové buňky. Zadržte
dech opět na čtyři doby a pak postupně při počítání do čtyř vydechujte, výdech může
být i delší (Obr. č. 12).
Obrázek č. 12 (Zdroj: Internet)
33
• Při nádechu si můžete uvědomit, jak ve vás vzrůstá napětí, při výdechu budete cítit,
jak se uvolňujete a jak vaše tělo těžkne. Cílem cvičení není přidusit se, ale dospět ke
zjištění, že napětí můžete vydechnout, dostat ho mimo sebe.
2. Dýchání s prodlužováním rytmu
• Cvičení můžeme provádět jako statické nebo můžeme chodit v kruhu. Dýcháme
v pravidelném rytmu – nejprve v rytmu 3:3.
• Rytmus postupně prodlužujeme na 4:4, 5:5 až na 8:8.
• Pak se postupně vracíme z 8:8 na 3:3
• Pravidelný rytmus dýchání harmonizuje organizmus, přispívá ke zklidnění mysli a
koncentraci na cvičení.
3. Meditace na dech (Adžán Brahmavamsó, 1993)
• Tyto dvě jednoduché techniky můžu být v případě potřeby doplněny tzv. meditací na
dech, vestoje nebo vsedě – je to cesta k většímu utišení naší mysli. Jde o neustálé
sledování našeho dechu. Abyste mohli uchopit svůj dech, být s ním plně v každém
okamžiku, s plným vědomím, potřebujete ono pevné zaměření mysli a schopnost
sledovat svůj dech.
• Když sledujeme svůj dech, někdy nám uteče a předběhne nás; jindy ho zase dohoníme
a jsme mu přímo v patách. Ať se dech ubírá jakýmkoli směrem, musíme ho tam
následovat. Pokud ho na okamžik ztratíme, musíme ho opět najít a zavěsit se na něj.
• Nejdůležitějším je při tomto cvičení jasné vědomí toho, že nyní máme dělat právě toto
– plně si uvědomovat svůj dech. Pak nás již nevyrušují zvuky aut zvenčí, bolesti v těle
či mouchy poletující kolem naší hlavy; pořád je sice vnímáme, ale nijak nenarušují
naši pozornost, která se plně soustředí na dech. V této fázi, když už držíme svůj
předmět pevně před sebou, můžeme celý tento proces začít uklidňovat.
Trvání: 5 minut
(kombinace postoje Wu-ji a jedné techniky dýchání)
Blok 4: Yang Taijiquan – Dong Family Slow Set (Pomalá Forma) nebo jiná forma
Metodika učení formy vychází z následujících principů:
1. Formu učím postupně – po jednotlivých pohybech.
2. Vysvětlím a ukážu.
34
3. Žáci pohyb procvičují.
4. Pohyb je průběžně opravován – metodou STOP & GO. Průběžně opravuji a fixuji
správný postoj, polohu centra (kyčle, pánev) a jednotlivých končetin.
5. Opět vysvětlím a ukážu. Žáci pohyb samostatně nebo ve skupině opakují.
Trvání: 45 minut
Blok 5: Push-Hands (Tui-Shou)
Při Tui shou se učíme interpretovat směr tlaku od oponenta a jeho sílu svést do svých
chodidel. Tui shou poskytuje prostor pro nácvik naslouchání, měkkosti, kulatosti a nácvik
pohybu kolem svého centra.
Trvání: 10 minut
Blok 6: Procítění harmonie těla a mysli
Žáci zaujmou základní postoj, soustředí se na správné držení těla. Mysl je klidná a
koncentruje se na dech, na procítění vnitřního klidu a „nacítění“ energie v těle.
Trvání: 5 minut
35
IV. ZÁVĚR
Cílem této práce bylo poukázat na význam spojení/propojení těla a mysli při cvičení Taijiquan
a jeho účinky. Druhým cílem bylo zohlednit tento význam a pozitivní přínos v metodice
tréninku, resp. ve struktuře tréninkové jednotky. Jak říká Vít Vojta, známý sinolog s 15 letou
cvičební praxí: „Význam Taijiquan je spojit mysl, tělo, dech a pak pohyb.“ (Vít Vojta, 2011).
Taijiquan postoje učí tělo člověka základním statickým návykům, které se přenáší do následné
dynamiky. V postojích budujeme tvar, formu a funkční prostor lidského těla. Během tréninku,
spojujeme mysl a tělo při volném hlubokém bráničním dechu. Základní nácvik postojů a
pohybů rovněž rozvíjí a aktivuje hluboký stabilizační systém páteře (HSSP).
Spojení klidné mysli a těla při volném hlubokém bráničním dýchání přináší celou řadu
pozitivních zdravotních účinků:
• rozpouštění a zvládání stresu
• prokrvení celého organizmu
• zlepšení funkce srdce
• snížení hladiny cholesterolu
• zklidnění krevního tlaku
• správné držení páteře
• hluboké brániční dýchání
• zvýšení kloubní hybnosti
• protažení a pružnost těla
• rehabilitace kloubů, šlach, svalů a vaziv
• odolnost proti civilizačním chorobám
• podpora zdravého spaní
Cvičení pomáhá přirozeně redukovat hmotnost, působí také preventivně proti obezitě,
hypertenzi a cukrovce. Ulevuje od bolesti zad, posiluje svaly, šlachy a zpevňuje kosti.
Zjemňuje dopady artrózy a působí jako prevence proti osteoporóze a zraněním plotének,
páteře a kloubů. Zlepšuje celkovou koordinaci pohybu, orientaci v prostoru a držení
rovnováhy. Pravidelné cvičení rovněž zlepšuje kardiovaskulární kapacitu, zvyšuje
okysličování tělesných tkání, zklidňuje tlak a preventivně zabraňuje vzniku ischemických
chorob. Při cvičení se zaměřujeme na osobní prožitek mysli a uvědomování si vlastního
koordinovaného pohybu těla, uvolnění, plynulosti a průchodnosti. Spojení mysli a těla nám
36
umožňuje uzdravení na všech rovinách bytí, síla a funkčnost mozku se pak projevují ve
svobodném volném pohybu těla.
Každý začátečník se v Taijiquan potýká s mnoha požadavky na držení těla, na změnu
špatných stereotypů pohybu a na zpomalení a zklidnění mysli a pohybu vůbec. Cvičení
Taijiquan má v sobě mnoho pravidel pro správný postoj, držení páteře, uvolnění svalů, mnoho
nároků na prožívání času – Tady a Teď – a vnímání pohybu a prostoru. Přes veškeré
nepohodlí, nekonečné opravy a úpravy svého těla, zklidňování mysli, zdánlivě nekonečnou
cestu ke zlepšení, se žáci většinou postupně dostanou do stavu, že začnou vnímat a cítit své
tělo, centrum stoje i pohybu v tan-tchienu (podbřišku) a zvolna začnou být schopni kumulovat
a cirkulovat energii Qi v těle. Výsledky se nedostaví ihned. Pochopení a zvládnutí Taijiquan
vyžaduje nadšení, vytrvalost a trpělivost. Taijiquan je prostě postupná CESTA k poznání sebe
sama.
To potvrzuje i mistr Chen Xiaowang: „V raném stupni (cvičení) se polovina mysli soustředí
na samotný pohyb a na to, jak svaly komunikují pomocí rukou s dalšími částmi těla. Další
polovina je prázdná a vy se můžete otevřít o to, co tělo cítí. Na středním stupni se půlka mysli
věnuje pohybu a další půlka pohybu Qi samotné. V pokročilém stupni všechny kanály v těle
fungují a vy již nemusíte přemýšlet nebo si všímat pohybu energie Qi. Tehdy můžete začít
pracovat na představě, jak by vás mohl protivník napadnout a jakým druhem pohybu byste
mohli neutralizovat útok. Na pokročilé úrovni věnujete pozornost aplikacím, protože v
pokročilém stupni se energie již volně pohybuje tělem. Ovšem bez ohledu na stupeň, ve
kterém se právě nacházíte, je důležité nezaměřovat se pouze na jediný bod v těle. Musíte
věnovat pozornost celému tělu, ne jen lokální části těla. Pohyb je celistvost, přirozenost a
plynulost.“
Čím déle člověk Taijiquan praktikuje, tím je cvičení intenzivnější. Tělo se odpoutává od
veškeré bolesti a zaplavuje se příjemnými pocity. Cvičení je nástrojem sebepoznání a
sebezdokonalování. Pro myšlení Evropanů je však často těžce pochopitelný. Pohyby i
myšlenka tohoto cvičení totiž vychází z kombinace čínské medicíny a taoistické filosofie.
Čím pomaleji se cvičí, tím je to pro tělo lepší a energie se dostává na správné místo. Naše
národy jsou často uspěchané, ve stresu a při cvičení se chtějí spíše „vybít“. Navíc mnoho
Evropanů nevěří existenci energických sil a možnosti usměrňování pocitů.
37
Jednotlivé současné školy Taijiquan se od sebe liší s ohledem na preferenci jedné ze
základních možností využití tohoto cvičení:
• jako umění pěstování zdraví, protože reguluje plynutí Qi a krve v celém organizmu a
tím vyvažuje funkce všech vnitřních orgánů;
• jako bojového umění, které slouží k sebeobraně a spočívá především ve využití vlastní
inteligence, zručnosti, ale i energie protivníka;
• a konečně jako umění dynamické meditace, rozšiřující vědomí, sloužící k poznání
sebe samého a práce na sobě.
Já osobně věřím, že všechny tyto aspekty se navzájem doplňují, jsou od sebe neoddělitelné, a
při cvičení i tréninku Taijiquan je nutné je zohledňovat všechny tři dohromady. Jedině tak
bude cvičení přinášet nejenom maximum pozitivních zdravotně-preventivních účinků, ale i
radost.
Taijiquan učí přirozenému pohybu. Takový pohyb je v souladu s naší myslí, zpevňuje, ale i
uzdravuje tělo. Toto bojové umění nám pomáhá pochopit naše tělo i myšlení.
Taijiquan je bojové umění, zdravotní cvičení, filosofický systém. Pro mě je Taijiquan
celoživotní cesta za poznáním.
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji Mgr. Lence Ryškové a Evě Zimmelové za odborné vedení, inspiraci a obohacující
pohled na úžasné bojové umění a zdravotní cvičení jakým Taijiquan je.
38
V. PŘEHLED ZDROJŮ
WONG, Kiew Kit. Kompletní Tchaj-ťi Čchüan podrobný průvodce principy a cvičením. Vydalo
nakladatelství Miroslav Sobotka, Fighters Publications 2007. ISBN: 978-80-86977-11-9
YANG, Chen-fu. Esence a aplikace Tai Ji Quan, 1934
DLOUHÁ, Barbora. Tai-či: nový životní styl, 2010.
http://www.celostnimedicina.cz/tai-ci-novy-zivotni-styl.htm#ixzz3h6MmXmqG
BRADY, Joseph. Exercise Is Medicine, 2010.
http://www.americantaichi.net/TaiChiKungLivingArticle.asp?cID=3&sID=6&article=ExerciseIs
Medicine&subject=Daily%20Life
ROSEWOOD, Olivia. 12 Reasons to Try Tai Chi, 2014. http://www.huffingtonpost.com/olivia-
rosewood/tai-chi_b_5307511.html
MacRitchie, James. Čchi Kung: Kultivace životní energie (Chi Kung: Cultivating Personal
Energy). Vydalo nakladatelství Element Books Ltd 1997. ISBN 978-1862040649
TWICKEN, David. Medical Qi Gong and Posture. Publikováno v Acupuncture Today, June,
2011, Vol. 12, Issue 06
GILÍL, Richard. Jóga, Tai Chi, meditace a další techniky učí mysl uzdravit tělo, 2015.
http://www.vitalia.cz/clanky/medicina-mysli-a-tela/
RYCHNOVSKÁ, Šárka. Zdravotní účinky při cvičení Taichi a Čchi-kungu, 2012.
http://jinjang-wellness.cz/clanky/rozhovor-zdravotni-ucinky-cviceni/
WU, Tchu-nan. Dlouhý život s Tchaj-ťi čchüan, 1981. Zvěřejněné v čínském tisku.
http://www.kungfu.cz/2009/03/wu-tunan/
BIČÍKOVÁ, Zuzana. Propojení pohybu, dechu a mysli, 2014. http://vnimejsvetelo.cz/propojeni-
pohybu-dechu-a-mysli/
LEWIS, Dennis. Tao dechu: Naučte se správně dýchat (The Tao of Natural Breathing), vydalo
nakladatelství Pragma 2000, ISBN 80-7205-735-7
HON, Sat Chuen. Taoistický Čchi-kung pro zdraví a vitalitu (Taoist Qigong for Health and
Vitality). Vydalo nakladatelství Pragma 2007. ISBN 978-80-7349-073-7
BRAHMAVAMSÓ, Adžán. Sledování dechu - Proslov k laikům na meditačním sezení v březnu
1993. http://dhamma.wz.cz/sledovani.htm
VOJTA, Vít. Rozhovor s Vítem Vojtou - pro celistvost a harmonii. http://www.chen-
taiji.cz/ExtClanky/dingir.pdf
KUDĚJ, Jan. Střed těla (core) a hluboký stabilizační systém páteře. FitYou.cz.
http://fityou.cz/hluboky-stabilizacni-system-patere-stred-tela-core/
Portál Ocviceni.cz. Procvičte si nožní klenbu. http://ocviceni.fitweb.cz/procvicte-si-nozni-klenbu-
Kontakt
BONTAX s.r.o.
levé křídlo nového zámkuVrbnovská 22 Hořovice 268 01
+420 603 438 884
+420 311 510 076
Vyhledávání
Vytvořeno službou Webnode