...neplaťe více než musíte....

Reference

 

        .....připravujeme....

 

        .....zkouška.......

 

 

Současný svět taoismu

 

Taoismus je jedním ze
základních směrů staročínské filosofie, jenž vznikl pravděpodobně v 5.století
př.Kr. Taoismus i  konfuciánství ( druhé
náboženství v Číně) vznikly přibližně ve stejné době.Počet lidí hlásící se
na světe relativně malý- asi 30 milionů. Na západě  je vliv taoismu poměrně slabý.Taoistické
myšlení a filozofii je však možné vysledovat prakticky ve všech aspektech
života Číňanů nejen v Asií, ale i v jiných částech světa. Kamkoli se
Číňané stěhovali, přinášeli s sebou 
i taoismus, který se tak objevuje v mnoha zemích, jež se během
staletí dostaly pod čínský vliv, například v Koreji, Vietnamu a Japonsku,
ale také v čínských komunitách evropských, kanadských a amerických
velkoměst. Taoismus rovněž významně ovlivnil čínskou literaturu a
umění.Přibližně tři miliony taoistů žijí na ostrově Tchaj-wan poblíž čínského
pobřeží.Po vítězství komunismu v Číně v roce 1949 bylo náboženství
zakázáno.Čínská lidová republika je oficiálně ateistickou zemí, takže je
obtížné zjistit, kolik lidí se k taoismu skutečně hlásí.Protože
v současné době čínská vláda opět povolila vyznávat náboženství, bylo
mnoho taoistických chrámů opraveno  a
taoismus prožívá renesanci.

 


 


 


Co je TAOISMUS? - krátce

 

V čínštině slovo tao znamená "cesta".Touto
cestou se jednoduše řečeno rozumí cesta přirozenosti.Taoisté chápou přírodní
cykly a neustále proměny v přírodním světě jako pozemské projevy velké
universální síly.Tuto neviditelnou sílu nazývají TAO.  Tao cosi, co existovalo před vznikem vesmíru
a co neustále řídí svět a vše, co je v něm.Někdy je ztotožňováno  s Matkou nebo také zdrojem všech
věcí.Tímto zdrojem však není bůh či nejvyšší bytost, protože taoismus není  monoteistický.Jeho vyznavači neuctívají
jednoho boha, ale úsilí zaměřují na dosažení harmonie s principem Tao.nemá
žádného zakladatele ani jinou ústřední 
postavu.Má ovšem mnoho mistrů, kteří učili taoismu, psali o taoismu nebo
sepisovali komentáře  ke knihám jiných mistrů.Taoisté
se snaží pomocí studia jejich knih nalézt "cestu".To však není snadné,
protože  podle taoistických mistrů je
možné se Tau učit, ale je nemožné Tao vyučovat.Tao "cesta" znamená i další
významy : způsob, jakým  se dělají různé
věci, kosmický princip anebo prostě způsob života taoistů.Tao znamená pro
taoisty vnitřní i vnější  cestu nebo
jinak řečeno cestu v abstraktním i konkrétním smyslu.Taoisté tvrdí, že
Tao, které se dá vyjádřit slovy, není skutečně či "věčné" Tao.  Mistři a autoři knih o taoismu mohou ukázat
zájemcům cestu, ale každý člověk si musí najít své vlastní Tao sám.

         


 


 


 


 


Taoistické  praktiky

       

         Taoismus postihuje nejenom
intelektuální a duchovní život svých stoupenců, ale proniká také do jejich
tělesného života. V taoistickém vidění světa je lidské tělo mikrokosmem,
zmenšeným modelem vesmíru.Taoisté kladou otázku: Jak by mohl člověk dosáhnout
souladu s všehomírem, když nemá v harmonii ani vlastní tělo?To, jak
člověk  zachází se svým tělem, je pro
taoisty stejně důležité jako to, co si člověk myslí, v co věří nebo jak se
chová ve vztahu k druhým.

          Taoisté věří, že zdravé tělo je prvním
nezbytným krokem k dosažení výsostných duchovních stavů.S taoismem se
proto od počátku pojí určité léčebné a stravovací praktiky.Mnoho
z myšlenek a metod, jež lidé na západě považují za čínské či asijské, mají
ve skutečnosti svůj původ v taoismu.Například akupresura a akupunktura,
metody orientální medicíny, které se v posledních letech staly předmětem
studia západního lékařství, vyvinuli taoističtí mistři a používají se již po
staletí.

          Taoističtí mistři zaznamenali léčebné
využití tisíce rostli - stromů, bylin, květin, ovoce a hub - a zabývali se
otázkami správné výživy. Doporučovali prostou, vyváženou stravu vhodnou pro
udržení zdraví a dosažení dlouhého života.Taoistické názory na správnou výživu  jsou zcela odlišné od stravovacích pravidel,
jež předepisují náboženství jako judaismus nebo hinduismus, požadující od svých
věřících jakožto součást náboženského života odmítání určitých pokrmů.Taoisté
nic nezakazuj, pouze doporučují vyhýbat se látkám, které tělu škodí.Vše ostatní
je možné bez obav jíst a pít, ale tak, aby strava byla citlivě vyvážená a
zdraví prospěšná.Podle taoistů je například brokolice zdravá potravina ,ale
strava sestávající výhradně z brokolice tělu  neprospívá, protože 

Není
vyvážená , a právě rovnováha je taoistickou cestu.

          Nedílnou součástí taoistických praktik
je také cvičení. Podle legendy z prvních taoistických mistrů jménem Čang
San- feng  pozoroval pohyby zvířat  a ptáků a hledal způsob, jak je napodobit a
přiblížit se tak přirozenému stavu.Proslul jako zakladatel tchaj-ťi-čchüanu,
starověké formy čínských cvičení. Cvičení tchaj-ťi využívá ovládání čchi
neboli " dechu", nezbytné složky lidského života, jež je pro taoisty základem
duševního i tělesného zdraví.Cviky s ohýbáním a protahováním se snaží
napodobit přirozený pohyb zvířat, uvolnit proudění čchi a odstranit tělesné
napětí, které lidem brání v nalezení vnitřního míru a spojení s Taem.
Taoisté používali meditace k dosažení harmonie s nejzazší skutečností
universa.Ústřední myšlenkou taoistické meditace je koncepce wu-wej
v překladu "nečinění". Tato koncepce v praxi znamená dosažení stavu
vnitřního klidu, zanechání všech myšlenek a činností týkajících se  vnějšího světa, tak aby mohlo vstoupit  Tao. Věta wu-wej  v překladu znamená "činit aniž činíte"
nebo "jednat aniž jednáte" , avšak tento doslovný překlad nevystihuje její plný
význam. Wu-wej  vyjadřuje  myšlenku 
existence bez vědomého úsilí nebo, jinak řečeno, jednat bez zasahování
do přirozeného chodu věcí.

         

Taoisté věří, že čas strávený meditací prodlužuje
život. To je podle nich velmi důležité, neboť čím déle jedinec žije, tím větší
jsou jeho šance dosáhnout naprosté harmonie s principem Tao. Dokonalý
člověk  se může stát  nesmrtelným a vstoupit na nebesa, a to
nejenom duchovně, ale i fyzicky.Mnoho legendárních i historických postav
údajně  dosáhlo stavu nesmrtelnosti  nazývaného sien.Věřící prosí
taoistické nesmrtelné o pomoc(podobně jako křesťané prosí o pomoc své
svaté).Mezi taoistické  nesmrtelné
patří  vládci, taoističtí mistři, váleční
hrdinové, ale i prostí lidé , kteří tohoto výjimečného stavu dosáhli utrpením,
hrdinskými skutky nebo službou druhých.

          Zdokonalováním těla i mysli taoisté
neustále usilují o dosažení tohoto stavu sien, jednoty s universem.

          Taoismus poskytuje člověku  návod k morálnímu životu a pokouší se
objasnit postavení lidského jedince ve světě.


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


Historie taoismu

Podle vědců vznikl taoismus jako určitý myšlenkový
systém kolem šestého století před naším letopočtem. Kořeny taoistického myšlení
však sahají mnohem dál.Jsou stejně staré, jako nejstarší čínské legendy a
mýty.Podle jedné legendy, která vypráví o poustevníkovi, který vysvětluje
moudrému vládci Chuang-timu ( Žlutý císař), že už žije dvanáct let v Tao,
čili harmonii s universem.Chuang-ti přijal jeho zásady a na konci své
slavné, devětadevadesát let trvající vlády se na zádech draka vznesl do nebes a
stal se nesmrtelným.

          Jedním z velkým myslitelů zlatého
věku filozofie v Číně byl Konfucius, který se narodil okolo roku 551 před
naším letopočtům.Putoval po Číně a přesvědčoval vládce, aby vládli podle jejich
zásad a názorů. Ideální byla podle Konfucia taková společnost, v níž
panovník pečuje o své poddané jako milující otec a jeho poddaní jej poslouchají
jako milující děti; taková, v níž mladší poslouchá staršího moudřejšího a
všichni žijí v harmonii jako v jedné rodině.Konfucius vyučoval  zásadám morálního chování. Domníval se, že
pokud člověk žije podle těchto pravidel, dříve či později etickému chování
navykne.Konfucius radil lidem, aby si vzali vzor z dobrých příkladů
jiných, chovali se ke všem, jak se sluší, byli rozvážní a sledovali střední
cestu.Zdůrazňoval rovněž  význam studia pěti
klasických knih
, uchovávajících starověkou čínskou moudrost a vědění. Ne
všichni  však souhlasili
s Konfuciovými názory. Někteří lidé cítili, že se konfucianismus až příliš
soustřeďuje na společnost a problémy vlády a opomíjí vzájemný vztah člověka a
světa přírody.            

          Zakladatelem taoismu je napůl mýtická
a neexistuje žádný doklad o tom,            že Lao-c´  skutečně žil. O jeho životě  je známo málo- jeho vlastní jméno bylo Li Er
a byl o něco starším současníkem Konfucia.Podle tradice vykonával úřad
archiváře v královském paláci v Luo-jangu, hlavním městem dynastie
Čou.Tam začal být znám jako Lao-c´ ( význam "Starý mistr", někdy nazýván Lao
Tan - " staré velké ucho")

         

Lao- c´ byl znám svou ctností  a moudrostí, ale zjevně  byl také břitkého jazyky a značně
popudlivý.Neměl trpělivost poslouchat Konfuciovy praktické  názory a zpochybnil jeho myšlenku, že
znalosti a studium, nebo dokonce pravidla chování, mohou změnit člověka
k lepšímu.Podle něj je člověk od narození dobrý a k tomu, aby  takový zůstal, nepotřebuje nic víc,než být
ponechán sám sobě.   Rukopis, který Lao -
c´ po sobě zanechal , nese  jméno Tao-
te- ťing





 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 



 


 


 


TAO - TE - ŤING    " Kamonická kniha o Cestě a její Síle"


 

          .

          Vědci se domnívají, že Tao-te - ťing
není dílem jedné osoby,ale spíše sborníkem textů  mnoha autorů shromažďovaných  během čtvrtého století před naším letopočtem,
tedy asi dvě stě let poté, kdy Lao-c´ 
žil. Tao- te -ťing  a jeho
filozofické myšlenky jsou přesto tradičně připisovány Lao- c´ovi.

          Mnoho básní je adresováno vládcům,
jimž  radí, jak správně vládnout.tyto
rady jsou v určitém směru překvapující.Například místo toho, aby řekl :
"Buď silný, vládni pevnou rukou," Lao-c ´ radí : "Buď slabý, nech věci být, jak
jsou."Doporučuje pokoru a nečinnost, protože vládci , kteří se vměšují  do života lidí, si podle něj koledují o
problémy. Tao - te - ťing  byl
sepsán jako určitá pomůcka k umění vládnout, kniha tedy nebyla napsána pro
prostý lid,ale pro panovníka.

Tao- te - ťing
je  sbírkou  jedenaosmdesáti krátkých básní nazývaných kapitoly
a něco přes pět tisíc slov. Rozdělení do 81 kapitol má něco společného s
magickým číslem 9 značícím úplnost, a pojmenování dvou dílů - Tao-ťing a
Te-ťing - souvisí prostě s tím, že první část (37 kapitol) začíná slovem Tao a
druhá slovem Te - ctnost. První část podává základní poučky ve filosofické a
teoretické oblasti, druhá je jejich aplikací v praxi, neboť ctnost (Te) je
právě praktickou součástí Cesty (Tao). Kapitoly jsou krátké, což nebrání v
dlouhém přemýšlení o každé z nich.

Tao                                                                                                                                   Tao
znamená Cesta, ale už v první kapitole Lao-c' píše (a pak to taky často
opakuje), že tuto Cestu nelze popsat jazykem, tudíž slovy nelze dostatečně
interpretovat, co to Tao je.

Tao je věčné a zůstává beze jména.
Jeho jméno neznám. Označuji je jako "tao".

Tao je slovy nepostižitelné,
nepojmenovatelné a zároveň nepochopitelné. Tao je prostě věčný nejvyšší
princip, který ovládá vše na zemi a vdechuje všemu život. Jako takový princip
musí být bezejmenný, protože jakékoli jméno označuje již něco určitého a Tao se
skládá ze všech věcí, ale je beztvaré a neohraničené časem. V širším slova
smyslu tedy Tao označuje jakýsi nebeský řád či přírodní zákony, podle kterých
se člověk má v životě řídit.

"Všechny
věci na světě vznikají z bytí a bytí pochází z nebytí."

neboli jinými slovy se všechny věci rodí z něčeho a
něco se rodí z ničeho, tudíž všechny věci jsou z ničeho. Ono "nic" se
vztahuje k Tao, které Lao-c' srovnává s prázdným prostorem uvnitř nádoby, bez
kterého by hlína neměla žádný význam, nebo s okny a dveřmi místnosti, které
jsou rovněž tvořeny z ničeho, ale bez nich by nebyl dům použitelný.

Tao nemůžeme poznat a pochopit, ale můžeme
si uvědomit jeho přítomnost a podřídit se jeho zákonům. Jak toho dosáhneme?
Ideálem života taoismu je návrat k pravé lidské povaze, která se vyznačuje
wu-wej, neznalostí a nežádostivostí.

Je tedy jasné, že wu-wej neříká abychom
"nedělali nic", což by naznačovalo lenost a nedostatek uvažování, ale
spíše neholdovat marné snaze a nedělat nic, co by protiřečilo přírodě - dva
činy, které podle názoru taoistů vedou jen k pravému opaku zamýšleného
výsledku. Nemáme nečině sedět, když se někdo topí a říkat si: "Však ono to
nějak dopadne", protože v tu chvíli je na místě pomoc. Jde jen o to být
citlivý k okolnostem.

Poddajnost a zároveň síla Taa se ukazuje
na příkladu vody:

"Není pod nebesy ničeho
co by bylo slabší a poddajnější než voda.
Zároveň však není tu nic,
co by jí dokázalo odolat."

Moudrost podle Lao-c' není to samé jako
vědění a chytrost. Pravá moudrost spočívá v prázdné mysli, oproštěné od vědění,
neboť vědění a poznání je zavádějící.

Stát                                                                                                                         Jako
jiné školy myšlení je i taoismus politickou filozofií. Žádný taoistický stát
nebyl nikdy založen, ale Tao-te-ťing obsahuje mnoho o tom, jak by takový stát
měl vypadat. Jsou to spíše rady vládcům, jak vládnout v souladu s Tao.       Vládce by se měl co nejméně vměšovat do
života lidí a ponechat je jejich přirozenosti. Nejlepším typem vládce je ten,
kterého si jeho lid ani neuvědomuje a je stavěn dokonce výš, než vládce,
kterého všichni milují a ctí. Neměl by se pokoušet lid vzdělávat, protože
vzděláním by se zvětšovaly znalosti lidu a znalosti budí touhu. Prostě by se
postaral, aby lidé měli dost jídla a mohli žít v míru. Přirozeně by se vyhýbal
vyprovokování války nebo tomu, aby se do nějaké připletl, neboť součástí Taa je
klid a mír.

 

 

Úryvek

Cesta dlouhá tisíc mil

Působ
na to, co dosud nevzniklo,                                                               
pořádej to, co dosud není rozvráceno.                                                            Strom 
silný jako náruč                                                                              vyrůstá z nepatrného výhonku.                                                                 
Věž vysoká devět pater                                                                                        vzniká z hrstí nakupené hlíny.                                                                               Cesta dlouhá tisíc mil                                                                                                    začíná stopou první
kročeje.

 

 


 


Tao
jako  všeobjímající skutečnost


Tao
- te - ťing
 začíná otázkou : Co je Tao? Autor
odpovídá :


                Tao, které  lze postihnout slovy,                                                                             není
věcné a neměnné tao;                                                                                     jméno
, které lze pojmenovat,                                                                                  není
věcné a neměnné jméno.

          Podle  autora je Tao hlubší než nejhlubší tajemství,
jaké si mysl dovede představit. Není možné je 
vysvětlit, protože  je příliš
nezměrné pro lidské chápání. Tao zde bylo předtím, než vše ostatní  začalo existovat.A až skončí existence všech
věcí, Tao zde bude dál.Nikdo není 
schopen uspokojivě Tao vysvětlit, protože lidské myšlení je omezené a
není v jeho možnostech Tao pochopit.                                                                                                                    Tao
nemůžeme vidět, dotknout se jej, ani ho jinak pocítit našimi  smysly, ale je vyjádřeno přírodními silami
vesmíru.Stejně  jako vesmír nemá počátek
ani konec. Čuang - c´ , jeden z velkých  starověkých 
taoistů, vysvětluje: " Není žádné 
místo, kde by Tao nebylo."

Zároveň je však Tao neviditelné a tajemné : to, co
můžeme vidět, slyšet nebo cítit, není opravdové Tao, jež je nade vším.

Čuang - c´ říká:

          Vlastnostmi
Taa jsou  skutečnosti a zjevnost, nikoli
činnost a tvar.

          Lze
je předávat, ale nikoli vlastnit.

          Bylo
tu dříve než Nebe a Země, a trvá věčně...

 

Tao  je počátek všech věcí. V Tao- te
-ťingu
se říká :


Tao plodí jedno,


jedno poldí dvě,


dvě plodí tři,


tři plodí všechny věci.


 

          Podle taoistů tento výrok znamená,
že  nezměrné, beztvaré Tao existovalo
přede  vším ostatním.Z něj vychází původ
bytí neboli Jednoho.Z Jednoho vychází 
rovnováha protikladných sil jin a jang , které jsou
protikladné, ale neoddělitelné. Jin a jang se projevují ve třech  základních silách světa, kterými jsou nebe,
země a člověk.Z těchto tří vychází všechno ostatní. Tao je tedy všeobjímající
síla nebo skutečnost  obsažená za vším.


 


 


 


 


 


 


 


 


 


Nalezení  harmonie 
vesmíru
( úryvek z Chuan - nan-c´)

 

Navenek
se nech unášet proudem, uvnitř však uchovej svou pravou  přirozenost. Potom tvé oči a uši nebudu
omámené, tvé myšlenky nebudou zmatené a tvá duše uvnitř tebe se mocně rozšíří a
bude se toulat království absolutní čistoty.

 

          Taoisté přijímají myšlenku, že nejsou
s to nikdy plně pochopit Tao.Centrem 
jejich snažení je nalezení cesty k dosažení harmonie s touto
všeobjímající silou - "plout s proudem" Taa.


 


 


Nebytí


 

          Tao, z něhož vychází existence
všech věcí, se nazývá Velká prázdnota 
nebo "nebytí".  Taoisté hledají
spojení  s tímto stavem prázdnoty,
který považuji za vyšší stav než vědomí nebo myšlení. Taoisté pěstují  wu-wej, což se často popisuje jako nečinění.
Je to určitý  druh jednání na vyšší
úrovni , v jednotě  a harmonii
s řádem přírody.

          Přizpůsobením lidského života přírodním
zákonům se dostaví moudrost a vyrovnanost.Pojem wu-wej  je často spojován s taoistickou
meditací, vyžadující vyprázdnění mysli, aby mohly vstoupit tvořivé síly Taa.

 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


H a r m o n i e    a    
r o v n o v á h a

 

          Lidé nejsou schopni Tao vidět, ale
mohou si je uvědomovat v cyklických proměnách přírody - noc  a den, zima a léto, déšť a slunce, smrt a
narození. Tyto protikladné síly přírodního světa jsou obsaženy v čínské
koncepci jin a jang, která je ústředním bodem taoistické nauky. Tyto  dvě protikladné  síly představují  Tao, a protože Tao je obsaženo  ve všech věcech, jsou také jin a jang
součástí Taa.




Jang ( "sluneční
strana") 
je síla nebes.     Je to síla pohybu, světla, ohně, tepla a
života.

Jin, zastíněná stran hory, je protikladem  jang, ale není ji možné od jang oddělit. Tak
jako nemůže být stínu bez slunce, nemůže být jin bez jang. Tyto dva principy
vystupují  vždy  společně v cyklech, jež jsou součástí
přírody a Taa.

 

Chuaj - nan-c´ to vysvětluje takto :

Tao může být 
stručné a přece dost   obsáhlé;

temné a přece jasně zářit ;                 slabé a přece nabírat sílu.

          Je
spojnicí čtyř ročních období.

          Pojímá
Jin a Jang,

          jež  drží vesmír pohromadě... 

          Dávno,
až na samém počátku věcí,

                    když
ti dva císaři ( Jin a Jang)

                    získali
moc a  sílu Tao,

                    zasedli
v samém středu.

Duch každého z nich se
pak šířil vůkol,

                    až
vládl všem čtyřem stranám světa.

Proto se nebesa pohybují a
země je v klidu.

Točí se a krouží   bez vyčerpání...

Jako hrnčířský kruh se otáčí
a vrací se ke svému východisku.

 

 

Teorie jin a jang zahrnuje všechny protikladné síly
života.V taoistickém chápání však tyto síly nejsou skutečné protiklady, nýbrž
jedna druhou doplňují.Své rozdíly řeší v rámci velkého kruhu
symbolizujícího jednotu Tao.

          Protikladné  síly zastoupené principy jin a jang 
nejsou stálé a vázané.Podle taoistů každá věc existuje pouze ve vztahu
k věci jin. Zamračený den je jin - temno -
pouze ve srovnání  se slunečným dnem. A světlo
- jang
-  existuje pouze tehdy,
srovnáme - li je s nocí.

          Podle taoistů, dobro a zlo, ano a ne,
nejsou příliš daleko od sebe, proto je třeba životní strasti snášet
s klidem.Cesta přírody není správná ani špatná - prostě je. Taoisté se
snaží být jako příroda sama. V přírodě 
všechny věci podléhají neustálé změně od jang k jin a zase naopak.V
životě nemůže nikdo říci, jak věci nakonec 
dopadnou.       Ve
skutečnosti  po určité dostatečně dlouhé  se to,co zpočátku vypadalo jako štěstí, může
změnit v katastrofu, a to, co zpočátku vypadalo jako neštěstí, skončí
dobře. Úspěch  a nezdar, bohatství a
chudoba, sláva a anonymita, mají vždy stejné výhody a nevýhody.Všechny věci
jsou ve skutečnu v Tau totožné.

          Taoisté dávají přednost jednoduchému,
prostému životu v souladu s přírodou před úspěchem, kariérou.Příliš
mnoho pýchy způsobí lidský pád. Snaží se sami v sobě rozvíjet klid a
vyrovnanost pomocí meditace a náboženských úkonů, které jim přinášejí vnitřní
mír. Životem v souladu s přírodou si pěstují lásku a úctu
k přírodnímu světu. Taoisté se cítí Tau nejblíže v přírodním
prostředí, na vrcholcích hor a tichých údolích.

          V taoismu neexistuje žádný
posmrtný život ani reinkarnace.Centrem pozornosti taoistů je život tady a teď,
život v tomto světě. Přejí si dlouhý pozemský život a snaží se udělat vše
možné pro to, aby takového života dosáhli. Žít podle taoistických principů
vyžaduje sebekázeň , sebeuvědomění a sebekontrolu.

          Taoisté se brání tužbám, žádostem a
nestřídmostem, jež by je mohly připravit o jejich život. Věří, že pomocí
nejrůznějších životu a zdraví prospěšných činností, jako je cvičení, meditace,
zdravá výživa, mohou dosáhnout velmi dlouhého života. Doufají, že když budou
takto žít, stanou se sien - dosáhnou nesmrtelnosti
v současném životě.


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


Č
U A N G _- C´

          Asi dvě století po Lao - c´ovi  se objevuje další velký taoistický mistr
jménem Čuang - c´ ( 369 - 286 př.n.l.) a jeho sborník prací Mistra Čuanga,
které bylo první dílo nabízející životní filozofii, kterou chápali a mohli
vyznávat i prostí lidé.Čuang má velký podíl na rozšíření povědomí o taoismu
mezi prostým čínským lidem.

          Ve svých textech Čuang - c´ zavrhoval
zájem o politické a společenské otázky. Domníval se, že život v rámci
běžných společenských vztahů ničí v lidech cit pro Tao, všeobjímající  skutečnost.

          Čuang - c´převedlo Lao-c´ovy
abstraktní úvahy  do konkrétních,
každodenních situací.Co chtěl Lao- c´ asi říci svým výrokem :

"Svět získá ten, kdo jej
nachá být?"

Na
vysvětlenou Čuang - c´ píše :

                    Pokud
lučištník střílí jen tak za nic,

                    ukáže všechen
svůj um.

                    Má -li střílet
za mosaznou přezku,

                    Už ztrácí svůj
klid.

                    Pakliže  je cena za střelbu ze zlata

                    nezasáhne cíl
anebo vidí cíl dvojmo -

                    pomine se
z toho na rozum !

                    Jeho umění se
nijak nezměnilo.

                    To cena ho
kruší. Má teď starost.

                    Myslí víc na
výhru,

                    něž na
střílení -

                    a to, že má
vyhrát

                    mu ubírá sílu.

Podle Čuang - c´ zájmy o vnější  věci odvracejí pozornost člověka od toho
nejlepšího, co v něm dříme. Abychom mohli zvítězit, musíme se nejprve
zbavit touhy zvítězit.jakoukoli činnost by člověk měl  vykonávat jen pro ni samu a ne s vidinou
nějakého zisku.

Taoistickou koncepcí wu-wej neboli " nečinění" Čuang
- c´ vysvětluje takto :

 

Nejvyššího štěstí lze dosáhnout jen nečiněním. Nebe
nabývá nečiněním čistoty, země pevnosti.Sjednotí- li se nebe a země ve svém
nečinění, povstávají tvorové - povstává proměnlivé dění. Neviditelní,
neuchopitelní, vycházejí z ne-jsoucího; neuchopitelné, neviditelné jsou
v ne-jsoucim obrazy. Všichni tvorové v své nevyčerpatelné hojnosti
vyrůstají z nečinění.

Podle tohoto vysvětlení filozofie  "nečinění" neznamená popření jakékoli
činnost, ale spíše činnosti  vyšší
úrovni, činnost přirozenou povahu věcí.


 


L I O U    A N   
A    C H U A J- N A N- C ´

Liou An ( zemřel roku 122 př.n.l.), vnuk prvního císaře
chanské dynastie, byl králem malého čínského státu Chuaj- nan .Zval na svůj
dvůr učence a moudré lidi ze všech koutů říše.Jeho  dvůr se stal centrem umění a věd..

Podle legendy přišla na dvůr Liou Ana skupina osmi
taoistických mudrců  a chtěla se připojit
ke stovce učenců, kteří již u dvora pracovali. Král měl zřejmě pocit, že už má
moudrých mužů dostatek, a tak požádal taoisty, aby mu ukázali, že mu mohou
nabídnout něco zcela nového. Ti nakonec krále svými znalostmi a dovednostmi
oslnili natolik, že projevil přání stát se jejich učedníkem.Jejich přednášky
byly sepsány v několika esejích a staly se třetím významným taoistickým
textem pod názvem      Chuj - nan
-c´
neboli " Mistr z Chuaj - nanu".                                                                        Tato kniha je
souborem jedenadvaceti esejů. Jejich učení není čistě taoistické, neboť  do sebe 
zahrnulo některé  konfuciánské
prvky, zejména zásada sebezdokonalování. A právě toto prolínání různých
filozofických  myšlenek ve skutečnosti
pomohlo taoismu zachovat si všeobecnou oblibu, protože sloužila jako most mezi
stoupenci Konfucia  y mystickými
myšlenkami Lao-c´a. Chuaj - nan- c´  často cituje Tao- te - ťing. A
tak kromě významu, který měl text sám o sobě, pomohl navíc uchovat  učení Lao - c´  a zajistil jeho další šíření.

Jedním z Liou Anových zájmů byla alchymie,
odnož taoistického lékařského umění.alchymisté 
experimentovali s nejrůznějšími kouzly i běžnými látkami
živočišného, rostlinného a nerostného původu a snažili se najít způsob přeměny
obyčejných surovin ve zlato. Jejich cílem bylo objevit vzorec  výroby zlatého elixíru - tak zvaného "
elixíru života"
- který by člověk zajistit nesmrtelnost a věčné mládí.

Okolo 4.století před naším letopočtem setavili
taoističtí učenci knihu nazvanou Vnitřní kánon Žlutého císaře ,
která nesla jméno  Chuang- tiho neboli
žlutého císaře, velkého předka v taoistické tradici.

První kapitola rozebírá cesty k dosažení
nesmrtelnosti a dlouhého života.Mnoho lidí 
začalo věřit, že musí existovat způsob, jak se stát nesmrtelným.
Alchymisté se snažili nalézt elixír 
nesmrtelnosti. Ačkoli se to nikomu z nich nikdy nepodařilo, přesto
po něm králové a panovníci neustále toužili a alchymisté  se jej nadále snažili získat.

V honbě za zázračnými elixírem taoističtí
mudrci objevili mnoho léků a anestetik. Studiem kovů a jejich slitin vyvinuli
střelný prach a vynalezli  ohňostroj.
Vytvářeli chemická barviva a glazury, které tolik proslavily čínský porcelán.

Dříve než se myšlenky z Chuaj - nan - c´  stačily v císařství rozšířit, politické
zvraty vedly k Liou Anově pádu.Císař zmizel  a mistři se rozešli. Brzy poté se oficiálním
státním systémem myšlení a vzdělávání v celé říši stal konfucianismus.


 


 


 


 


 


Přehled  čínské dynastie

 

První čínské dynastie:

 

Mýtická  období

-       
prehistorické období - 16. století před naším letopočtem

-       
Bájeslovní mudrci - vladaři, včetně Chuang- tiho, Žlutého císaře

 

Dynastie Šang

-       
16.století - 11.století před naším letopočtem

-       
výroba ušlechtilých bronzů

-       
první písemné záznamy

-       
široce rozšířeno používání hedvábí

Dynastie Čou

-       
přibližně 1027 - 256 před naším letopočtem

-       
sestaven I - ťing

-       
zlatý věk filozofie ( 771 - 476 
před naším letopočtem )

-       
Konfucius        ( řibližně 551 - 479   před naším letopočtem )

-       
Lao - c´           (6. století před naším
letopočtem ), taoista

-       
Čuang - c´      ( 4. století před naším letopočtem ), taoista

-       
sestaven Tao - te ťing

-       
období Válčících států   / 475 -
221  před naším letopočtem )

Dynastie Čching

-       
221 - 207 před naším letopočtem

-       
sjednocení  čínského písma, měr a
váh

-       
začátek stavby Velké zdi ( 214 před naším letopočtem )

Dynastie Západní Chan

-       
202 před naším letopočtem - 9 našeho letopočtu

-       
vynález papíru

-       
svržení dynastie Wang Mangem (9 - 23 našeho letopočtu)

Pozdější čínské dynastie:

 

Dynastie čínské dynastie ( 22 - 220)

-       
vynález papíru ( 105)

-       
otevření Hedvábné cesty  pro
obchod s Asií

-       
povstání Žlutých  turbanů (184)

Období Tří říší ( 220 - 265)

-       
založena království Šu, Wej a Wu

-       
rozvoj buddhismu

-       
vzrůstající význam taoismu

 

 

Dynastie Ťin ( 265 - 589)

-       
posílení vlivu buddhismu

-       
nájezdy ze severu ( začátek 4.století)

Dynastie Suej ( 590 - 618)

-       
Čína znovu sjednocena ( 589 )

-       
příklon k buddhismu a taoismu

-       
založen systém vodních průplavů

-       
zaveden konfuciánský systém státních zkoušek

Dynastie  Tchang ( 618 - 906 )

-       
rozkvět poezie, sochařství a malířství

-       
úředníci- učenci začínají působit 
ve státní správě

-       
územní boje

Období Pěti dynastií ( 907 - 960 )

-       
Čína rozdělena do pěti  nezávislých
států

-       
sever Číny pod nadvládou nečínských kmenů

-       
poprvé vojensky užit střelný prach

 

Dynastie Sung ( 960 - 1279 )

-       
Čína znovu sjednocena

-       
zlatý  věk  čínské krajinomalby

-       
neokonfuciánství zaujímá vůdčí postavení

-       
Čingischánovy výboje do severní Číny ( 1167 - 1227)

-       
období  válek s Mongoly

Dynastie Jüan ( 1279 - 1368 )

-       
Kublajchán založil  mongolskou
dynastii

-       
rozvoj kontaktů se západem ; Marco Polo v Číně

-       
odklon od konfucianismua taoismu

Dynastie Ming ( 1368 - 1644 )

-       
vyhnání Mongolů

-       
obnovení státních  zkoušek a
konfucianismu

-       
evropští obchodníci a misionáři v Číně

Dynastie Čching ( 1644 - 1911 )

-       
založena  národem Mandžuů

-       
posílení evropského vlivu

-       
konec dynastickéé vlády

 


Růst a šíření náboženského
taoismu


 

Dějiny taoismu jsou plné politických zvratů. Taoisté
se buď těšili značné úctě nebo neznamenali vůbec nic.

V   Tao
-te -ťingu
    Lao -c´  formuloval filozofii správné vlády.                                    "
Vládnout velké zemi je stejné jako smažit malou rybu."
 Napsal                " Když se v ní budeš moc rýpat, zničíš
ji!"

Radil panovníkům, aby svou mysl soustředili na Tao a
přestali se plést do jiných věcí.Později taoisté, jako například Čuang - c´,
tento postoj ještě prohloubili, Dá se říci, že taoisté  nebyli ani tak proti vládě, jako spíše nad
ní.Nejevili i ni naprosto žádný zájem.

V průběhu 
dějin taoismus vzkvétat v obdobích oslabené vlády a politického
chaosu. Silní panovníci, pokud nebyli právě tolerantní a jistí si svým  postavením, se dívali s podezřením  na organizace vyznávající anarchii,
tj.myšlenku, že nejlepší vláda je žádná vláda. Pokud měli panovníci možnost
výběru mezi konfuciánci, kteří byli pracovití a ctili zákony, a mezi taoisty,
jejichž mysl byla obrácena k přírodě a k tau, dávali obvykle přednost
konfuciáncům. Na většině císařských dvorů pracovali i taoisté, ale zabývali se
alchymií a ne vládou.

Taoisté měli pověst rebelů. Nepociťovali rozpor mezi
filozofií a bojem; válka - ať už vnitřní nebo válka proti nájezdníků - byla
v číně téměř na denním pořádku. Válka byla podle Tao- te-ťingu  určitým způsobem života.

"Ve válce zvítězí ten, kdo ji považuje za
sice politováníhodnou, přesto však nezbytnou.,"
 řekl Lao-c' .

Součástí  náboženské 
praxe taoistů byla cvičení v zacházení s mečem a bojové umění;
a právě tyto způsoby obrany vyvinuli až 
k naprosté dokonalosti.Někteří 
z velkých čínských vojenských stratégů  byli také taoisté.

          Vládci často považovali taoisty pro
jejich nedostatek úcty k zákonné vládě za drzé a někdy i nebezpečné. Čas
od času se některá z taoistických skupin stala natolik vlivnou a mocnou,
že začala ohrožovat  zájmy panovníků.
Potlačení v tehdejší čínské říši často znamenalo,že taoističtí vůdci
zaplatili hlavou.


 


 


 


 


 


 


 


 


Zárodky náboženského taoismu

 

          Taoističtí mudrci raného období psali
své spisy jako praktický návod, jak žít. Neuvažovali o vytvoření  náboženství po vzoru Buddhy, ani se nesnažili
vědomě reformovat náboženství již existující.Jejich cílem bylo zaznamenat svou
vlastní filozofii, své myšlenky o společnosti a vládě a o lidském údělu.

          První stoupenci  taoismu byli převážně lidé, kteří se sami
snažili hledat Tao. Někteří z nich se ponořili do studia alchymie nebo
otázek správné vlády, připojili se k císařskému dvoru, kde ohromovali  panovníky výsledky svých  výzkumů nebo se stali jejich poradci. Ostatní
odešli do ústraní a stali  se
poustevníky, kteří žili vysoko v horách v jednotě s přírodou.
První taoisté v podstatě neměli zájem na vytvoření organizovaného
náboženství.

          Počátkem druhého století začal
taoismus podléhat změnám zásluhou muže jménem Čang Tao-ling. Čang
Tao-ling pocházel ze staré taoistické  a
alchymistické rodiny.Sledoval rostoucí vliv buddhismu a domníval se, že jeho
obliba pramení v neposlední řadě také z toho, že buddhismu
podobně  jako čínská lidová náboženství
disponuje velkým pantheonem bojů a bohyň 
a nejrůznějšími magickými obřady.Buddhismus nebyl založen pouze na
etických principech.Nabízel duchovní útěchu prostřednictvím obřadů a  uctíváním bohů, kteří mohli působit na
každodenní život člověka.

          Traduje se, že v roce 142 se duch
Lao-c´a  zjevil Čang Tao-lingovo a udělil
mu posvěcení vytvořit nové náboženství.Svébytný systém věrouky  a bohoslužebných úkonů měl početná
lidová  náboženství nahradit jediným
náboženským systémem založeným  na
taoistických principech.

          Zásluhou Čanga se
taoismus obohatil o nové prvky; víru v mnoho bohů a bohyň, zaklínací  a zaříkávací praktiky a celý soubor
obřadů.Nové náboženství určitými znaky připomínalo buddhismus, ale jeho
charakter byl bezpochyby čínský.vytvořil 
i církevní organizaci založenou 
na hierarchii  duchovníc vůdců Podařilo
se mu spojit mnoho různorodých částí 
v jednolitý, soudržný celek. Je považován za zakladatele Tao
ťiao
neboli Taoistického náboženství.

Čang 
Tao-ling
  nazval své hnutí Tchien-š
neboli "Cesta nebeských mistrů"  .Sám
se stal prvním nebeským mistrem, který odvozoval svou autoritu od Tchaj-
šang   Lao-ťüna, což znamená  " Božský pan Lao" , Lao-c´ , a Tao-te-
ťing
 začal bát považován za
zjevenou knihu, jelikož jejím autorem byl zbožněný Lao-c´.

 

Čang  Tao-ling   získal věhlas jako léčitel. Nabízel nejenom
tělesné léčení, ale také léčbu duchovní a psychologickou. Jeho  taoismus poskytoval lidem naději na spásu.

         


 


 


T A O I S T I C
K É        K Á N O N         A         V Ě R O U K A


 

          První taoistické texty pocházejí asi
ze čtvrtého století před naším letopočtem.Se vznikem taoistických sekt, jako
byla Cesta nebeských mistrů nebo hnutí Nejvyšší čistoty, souvisí další rozvoj
záznamů taoistické věrouky, liturgie a obřadů, které stoupenci  těchto nových sekt neúnavně sepisovali.

          Pojetí jednotlivých sekt se
v detailech značně liší. Některé sekty, jako taoisté nejvyšší čistoty
z Mao-šanu, vyzdvihují důležitost meditace jako prostředek  nalezení Taa, zatímco jiné se soustřeďují na
obřady a kouzla, alchymistické vzorce a cesty jako celek hluboce ovlivnily čínské
myšlení.Rozšířily taoistickou filozofii za hradby císařských paláců mezi
pracující a rolníky a vytvořily uzavřený systém věrouky odlišné od čínských
lidových náboženství a ostatních čínských náboženských tradic.

          V roce 471 taoističtí mniši
uspořádali první Tao-cang neboli Taoistický kánon.Sekty
nalezly společný základ v Tao-te-ťingu .

          První Taoistický kánon
se skládá z 1200 svitků. Kromě výkladů Tao-te-ťing zahrnuje
spisy o alchymii a nesmrtelnosti, životopisy nesmrtelných a hrdinů a záznamy o
dobrých skutcích a dlouhověkosti.Obsahuje filozofické eseje a lidové příběhy,
magická slova a meditaci, obřady a liturgii a další příklady a ukázky
taoistického myšlení.

          V roce 748 tchangský císař Tchang
Süan-cung, který odvozoval svůj původ až do Lao-c´a,  vyslal 
učence do různých míst v Číně, aby sbírali taoistická díla. Učenci
nechtěli svého císaře zklamat a vrátili se údajně se 7300 svitky. Tyto svitky
se staly druhým Taoistickým kánonem.

          Kolem roku 1016
v souvislosti  s rozvojem
knihtisku v Číně, prodělal Kánon  určité úpravy pod vedením vládců sungské  dynastie. Některé díla shromážděná
v tchangském období byla vyřazena a třetí 
Kánon  potom
sestával pouze ze 4565 svitků. Poslední verze Kánonu  byla vydána v roce 1444,
v době dynastie Ming.       Toto dílo
čítající 5318 svitků je největších souborem textů na světě.

          Větší část Tao-cangu  je dnes nesrozumitelná. Texty jsou plné
tajných  symbolů a odkazů, jejichž význam
během staletí upadl v zapomnění.Moderní Tao-cangu je však
stále ještě základním zdrojem taoistického myšlení. Obsahuje filozofii, která
tvoří základy taoistické nauky, a také příběhy a podobenství, obřady a
náboženské zvyklosti, jež po staletí udržovaly a předávaly taoistické
náboženství.

         

         

 



 


O B Ř A D Y        A         M E D T A C E

          Obřady, formální akty, které jsou
součástí náboženské praxe, jsou důležitý rysem taoistických  bohoslužeb.( od druhého století našeho
letopočtu).

          Taoistické obřady jsou pastvou pro
všechny smysly. Pestrobarevné kostýmy, praporky, sochy a obrazy bohů a
nesmrtelných , instrumentální hudba a písně, chvalozpěvy, liturgie, tance,
kouřící tyčinky, hořící svíce, lampiony a dokonce i ohňostroj. Účastí na
náboženských obřadech a oslavováním všeobjímající skutečnosti Tao  taoisté vnášejí řád a harmonii do svého
světa. Obřady, které vykonávají, přispívají k blahobytu jejch rodin,
předků a celé obce a ochraňují je před démony.

          Základním taoistickým obřadem, který
má přispět blahobytu a prosperitě žijících lidí.Ťiao   znamená "obětovat". Ťiao   může být jednoduchý obřad obětování vína a
pokrmů na rodinném oltáři.Často je to však mnohem okázalejší oslava.Obřady jsou
odlišné podle délky a účelu ťiaa.

          Méně okázalé obřady se konají během
celého roku.

Taoisté
zastávají názor, že si každý může praktikovat své náboženství sám, bez účasti
kněží. Mnoho taoistických domácností vlastní oltáře nebo svatyně, jejichž
součástí je i tabulka se jmény předků, něco jako rodokmen. U domácího oltáře
provádějí muži i ženy obřady k zajištění zdraví a blahobytu, za uzdravení
z nemoci nebo na památku svých předků.Rozsvěcují svíce a obětní tyčinky,
pálí obětiny,jako jsou třeba obětní 
peníze, jež mají symbolizovat rodinné bohatství, a vyzpěvují chvalozpěvy
Tao - cangu

 

          Kult předků zaujímá důležité postavení
v čínské společnosti, která vysoce hodnotí význam rodina její kontinuity.
V rodinách obvykle dřív, než zasednou k sváteční hostině, jaká se
koná kupříkladu u příležitosti Nového roku, vykonají soukromý obřad vzpomínky
na své předky. Takovýto jednoduchý obřad sestává ze zapalování obětních
tyčinek, úlitby u rodinného oltáře a modliteb, v nichž členové rodiny
sdělují svým  předkům denní události a
žádají je o požehnání.

          Centrem kněžského života a vůbec celé
taoistické praxe je meditace.

Říká
se, že meditaci je možné se naučit během jednoho dne, ale vyžaduje celý život,
abychom ji plně  zvládli a pochopili.
Jenom těm nejpokročilejším se podaří dosáhnout nejvyšší úrovně, v níž se
mohou sjednotit s Taem.Na nejnižších stupních se studenti učí vyprázdnit
svou mysl, zbavit ji všech tužeb a emocí, všech myšlenek a přání a řídit tok
duchovní energie ve svém těle.

          Jednou z technik, kterou adepti
meditace cvičí, je ovládání dechu. V taoistickém chápaní dýchaní neznamená
pouze průchod vzduchu do plic a ven, ale 
zahrnuje  také způsob, kterým je kyslík
oběhovým systémem rozváděn krví do všech částí těla a odpadní produkty
vyplavovány ven. Taoisté se snaží ovládnout energii dechu neboli čchi   a vést ji koncentrací celým tělem. Nakonec
jsou schopni řídit tok čchi do bolestivých nebo nemocných míst a vyléčit je.
Postupně, jak tuto techniku zdokonalují, sává se tento proces nevědomým.
Nechají prostě proudit energii čchi tam, kam je potřeba.

         

Zvládnutí taoistické meditace  může trvat léta, někdy dokonce celý život.
Adept se musí vzdát vší motivace a tužeb, dokonce i přání naučit se meditovat
nebo touhy po tom, aby meditace začala působit. Musí se vzdát jakéhokoli pocitu
individuální identity  a plně se ponořit
do meditace jen pro ni samu. V takovémto počínání se spojí s Taem
stejně jako voda nalévaná do vody. Proniknutím do rytmů přírody nalezna
v sobě vnitřní světlo, a to je Tao.

 

 

Čínský kalendář

          Čínský kalendář počíná rokem 2637 před
naším letopočtem.V tomto roce podle legendy vypracoval nejvyšší ministr na
dvoře Chuang-tiho, Žlutého císaře, šedesátiletý cyklus, který  se stal základem  čínského 
kalendáře. Tento šedesátiletý cyklus je velmi důležitý pro předpovídání
budoucnosti a datování záznamů.Nejvýznamnějšími narozeninami Číňanů jsou
šedesátiny, kdy dochází k završení šedesátiletého cyklu.

Šedesátiletý
cyklus je založen na pěti prvcích: kovu, dřevu, ohni, zemi a vodě.Každý
z těchto  prvků  má dvě stránky, jin a jang.Těchto deset
stránek se nazývá Nebeské kmeny. Každý kmen je spojován s jednou barvou.
Například jangová stránka dřeva je zelená a jinová stránka modrá.

Deset
nebeských kmenů se kombinuje s dvanácti Pozemskými větvemi.Každá pozemská
větev je představována jedním zvířetem: opicí, kohoutem, psem, prasetem,
krysou, volem, tygrem, králíkem, drakem, hadem, koněm a kozou.Každý čínský rok
je potom označen kombinací těchto dvou elementů, například rokem Stříbrné kozy
nebo rokem Purpurové opice. Šedesát let trvá, než se zvíře s barvou opět
setkají a cyklus se znovu opakuje.

V taoistickém
náboženství  je s každým Nebeským
kmenem spojeno šest bohů. Šest bohů Ťia ( muž,dřevo) a šest bohů Ting ( žena,
oheň) mají zvláštní magické schopnosti, kterými mohou ovládat draky, stěhovat
hory a předvádět jiné podobné zázraky.

 

 

TAOISTICKÝ ROK

 

          Všechny taoistické obřadní oslavy jsou
součástí kalendáře pravidelných taoistických svátků.Většina svátků je spojena
s narozeninami některého boha nebo jiného nebešťana.Mnoho významných oslav
spadá na pátnáctý den v měsíci nebo dny okolo tohoto data.

          Taoistický kalendář vytváří  určitou strukturu členění roku, ale nevytváří
systém  pravidelně naplánovaných
bohoslužeb v západním smyslu.Taoistické chrámy a svatyně jsou stále
otevřeny a kdokoli může vejít zapálit obětní tyčinku nebo se pomodlit
k bohům a vytáhnout si proužek papír z bambusové trubice.Na papíru je
napsaná předpověď do budoucna a odkaz na knihu věšteb.Taoističtí věštci potom
zprávu  interpretují. Pokud má někdo
zvlášť naléhavý problém, může přijít  na
poradu ke knězi, který vykoná speciální chrámový obřad.není však nutné chodit
do chrámu, abyste mohli vyznávat  taoismus.Mnoho malých svatyní podél cest
připomíná místa, na kterých došlo k nějaké významné události; místo, kde
se někdo zachránil před zřícením z útesů nebo kde někdo vyvázl
z nehody bez zranění.Obětování na těchto místech je určitou formou
taoistických bohoslužeb.


Kalendář  taoistických svátků

 

          Únor  ( první měsíc)

1               Nový rok, hostina pro  Tři Čistoty, božstva nebes, země a lidí,
která    žijí na nejvyšších nebesích a
z nichž vychází existence všech věcí

4               Vyprovázení nebeských duchů; vítání Pána domácího krbu
navracejícího se do domu

6     
            Narození Nefritového císaře, boha
vládnoucího nižším nebesům

15             Svátek nebeských duchů

Začátek prvního období náboženského roku,
vlády nebeských duchů

 

          Březen ( druhý měsíc)

2     
           Narození Pána půdy.Tento sluha
Žlutého císaře dbá o bohatou úrodu

16             Narození Lao-c´

19             Narození Kuan-š´-jin,  taoistické a buddhistické bohyně

 

Duben ( třetí měsíc)

23              Narození Šeng-mu, nebeské
císařovny

26              Narození Čang Tao -linga,
zakladatele náboženského taoismu

 

Květen ( čtvrtý měsíc)

  4                Narození Buddhy

 14               Narození  Lü Tung-pingu ( Předka  Lü), jednoho z Osmi nesmrtelných

 

Červen ( pátý měsíc)

5     
               Svátek letního slunovratu.
V tento den je jang na vrcholu  své
moci

 

Červenec ( šestý měsíc)

 28               Narození boha hromu

 

Srpen (sedmý měsíc)

7 - 13          Otevřený pekelných bran.V této době mohou být zatracené
duše spaseny dobrými skutky, obdarováním chudých.

15     
        
Svátek duchů země

Narození boha země

Počátek druhého období náboženského roku,
období vlády odpuštění hříchů

 

          Září ( osmý měsíc)

15                Svátek podzimního měsíce

 

Říjen ( devátý měsíc)      

28                Narození
Konfucia

 

 

Listopad ( desátý měsíc)

10                Svátek Velkého Jüa,
ochranného ducha zachování obce

15                Narození  boha vod

Počátek třetího  období 
náboženského roku, období vlády vodních duchů

 

Prosinec ( jedenáctý měsíc)

15                Zimní slunovrat a
sluneční  Nový rok

 

Leden ( dvanáctý měsíc)

23-24          Návrat Pána domácího krbu do nebes


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


T Ř I     P O K L A D Y

 

          Taoisté kladou důraz na význam uchování
" tří pokladů"  lidského
života : esence, energie a ducha.  
Tyto tři součásti jsou neoddělitelné a vzájemně závislé. Žádná
z nich nemůže existovat bez dalších dvou . Esence neboli
ťing,  se pojí s tvořivostí
a se základními tělesnými funkcemi, včetně rozmnožování. Energie neboli
čchi, je spojován s vědomím, intelektem a duchovností.

          Tyto tři elementy musí být udržovány
v souladu a rovnováze . Obzvlášť důležitá je čchi, neboť působí na oba
další elementy. Proto taoisté vyvinuli mnoho způsobů zaměřených na ovládání a
uchovávání čchi. Jedním z nich je tchaj- ťi - čchüan, systém pohybů, jež
mají pomoci lidem ovládat svou čchi - energii proudící v těle. Mnoho
pohybů tchaj - ťi  bylo odvozeno
z pohybů zvířat. V Ladnosti  a
síle zvířecích pohybů  spatřovali staří
taoisté přirozenou čchi.

          Tao - te -ťing  nabádá 
své  stoupence
k poddajnosti  a pasivitě,
protože    " z celého světa
nejslabší  přemůže i to nejsilnější",
a
varuje před ctižádostivostí a soutěživostí.

                    Chceš- li podržet něco
do krajnosti plné,

                    lépe, když
toho necháš.

                    Chceš-li
podržet  něco do krajnosti ostré,

                    nadlouho to
nezachováš.

 

                    Máš-li síň
plnou zlata a drahokamů,

                    nic ti ji
nemůže uchránit.

                    Máš-li moc a
bohatství - a k tomu zpupnost,

                    nemůžeš ujít
vlastní zkáze.

 

                    Dovršit dílo,

                    splnit své
poslání

                    a stáhnout se
do ústraní -

                    toť cesta
nebeská tao.

         

Vykročení
z kruhu životních tlaků a nesnází 
vnáší do duše klid, který je cestou k dosažení větší harmonie
s Taem.

                   

 

 

Naplnit své určení - znamená
věčnost.

                    Znát věčnost -
znamená osvícenost.

                    Neznát věčnost
- znamená zaslepenost a zkázu.

 

                    Kdo zná
věčnost, obsahuje všeobsáhlost,

                    kdo má
všeobsáhlost, obsahuje nestrannost,

                    kdo má
nestrannost, obsahuje důstojenství královské.

 

                    Královské
důstojenství vede k nebesům,

                    nebesa vedou
k tao,

                    tao vede
k stálému trvání.

                    Pak zánik těla
není hrozbou.

 

Světská
ctižádost odčerpává energie. Obrátit se zády k touhám a ctižádostem
znamená vykročit na cestu vedoucí k jednotě a Taem.

 


T A O I S T I C
K Ý     P A N T H E O N


 

          Někteří taoisté žijí spokojený
život  s vědomím, že jsou součástí
všeobjímající reality. Tao a že se jednou, až bude jejich pozemský život u
konce, zase zpět do Taa navrátí. Tito taoisté se snaží žít podle taoistické
filozofie , to znamená  v klidu a rovnováze.
Prostřednictvím meditace, stravy, tchaj-ťi-čchüanu a různých náboženských úkonů
chtějí svůj život uvést do souladu s Taem.

          Jiní taoisté však věří, že, slovy
Lao-c´ , " každá forma bytí na světě je projevem Taa".  Nejrůznější přírodní síly ztotožňují
s jednotlivými duchy a božstvy. Jejich víra se někdy nazývá náboženský
nebo " lidový" taoismus.

          Pro takové věřící má náboženský
taoismus připraven celý pantheon - velký zářící šik bohů;  všechno viditelné i neviditelné ve světě je
podřízeno nějakému božstvu. Existují bohové nebes a země, nohové dlouhého věku
a nesmrtelnosti, bohové zdraví a lékařství a také bohové soucitu a války;
božstva měst a přírody - řek a toků, deště a větru, trávy  a stromů ; božstva jednotlivých květin a
královna všech květin; božstva hvězd, Pán 
hromu a Matka blesku a mocní bohové světových stran - severu, jihu,
východu, západu a středu.

          Jinou skupinou nebeských bytostí jsou
hrdinové a předkové. Už před vznikem taoistického náboženství Číňané  uctívali své předky, jako by to byli  božské bytosti.Věří se, že duchové předků se
mohou u bohů přimlouvat za ochranu  a
pomoc svým potomkům. Stejně  tak jsou
jako bohové uctíváni i

Hrdinové
čínské historie.

          Na vrcholku, na nejvyšším stupni
taoistických nebes kralují Tři Čistoty, bohové nebes, země a lidských bytostí.    


 


T A O       A     
U M Ě N Í


 

          Taoismus přitahoval  čínské malíře a básníky, tanečníky a
hudebníky.

Taoismus
ovlivnil výrazněji než poezii malířství.Tao se nedá vyjádřit slovy ani
tichem.Podle taoistů, malířství může pomoci vysvětlit to, co se slovy vyjádřit
nedá.       

          V pátém století čínský umělecký
kritik Sie Che  sestavil
šest kánonů neboli pravidel pro tvorbu velkého a pravdivého umění. Podle Sie
Chea, jehož pět prvních kánonů se zabývá technikou, formou, barvami, kompozicí
a uchováním čínské tradice, obraz musí mít čchi ( energii, dech života). Šestý
kánon zdůrazňuje myšlenku, že čchi se nedá 
získat pouze praxí a studiem, ale musí vyjít zevnitř. Číňané proto
nepovažují malování za profesi, ale za způsob života. Pracují mnoho let, aby
dokázali dokonale ovládnout  své svalstvo
a jistými, hbitými a citlivými tahy naplnit svůj obraz energií čchi.Sie Cheova
pravidla stanovila kritéria malířské tvorby, platná po staletí.

         

Cílem  malíře
bylo dosáhnout stupně pravé inspirace, tj. jednoty s Taem. Stejně
jako  meditující mniši a mnišky
v taoistických klášterech se i malíři snažili dosáhnout stavu, v němž
se jejich srdce a mysl vyprázdnily, jejich duše se osvobodila a  jejich tělo bylo připraveno tak, že tvůrčí
síly mohl prostřednictvím  nich začít
pracovat.

          Klasičtí malíři  usilovali o dosažení jednoty se znázorňovaným
předmětem. Obraz nebyl  doslovným
přepisem scény, ale směsicí toho, co umělec viděl a jakým způsobem si jeho mysl
skutečnost přetvořila.Nejdůležitějším činitelem všech uměleckých forem byla
přítomnost "dechu života".

          Malířské  dílo se přimyká k principu jin a jang,
principu protikladných sil a jejich vzájemného působení a vyrovnávání ve světě
přírody.Malíři krajin především usilují 
o dokonalou rovnováhu jednotlivých 
prvků v kompozici obrazu. Hory a úpatí hor jsou vyváženy řekami a
bystřinami, a daleké výhledy na kraje oblaky a stromy. Malíři se snaží
postihnout pocit nikdy nekončících 
proměn, pohybů a cyklů života, který je základem taoismu.V souladu
s principem čchi cítí, že krajinu nikdy není možné se rozvinují po
kouscích, aby se dosáhlo neustále proměnlivé perspektivy. Drobounké postavy
nebo stavby v krajině symbolizují bezvýznamné postavení lidských bytostí
ve světě.

          Taoisté  chápou hudbu jako součást vesmírné harmonie.
Instrumentální hudba i písně jsou nezbytnou složkou taoistických obřadů.
Záměrem hudby je v souladu s taoistickou filozofií navodit pocit
klidu a míru.

          Stejně jako hudba je i tanec součástí
taoistických obřadů. Kněží si při zpěvu taoistické liturgie pohybují podle
vzorců starověkých  obřadních tanců.
Krouživé pohyby mají přivést věřící do stavu harmonie s přirozenými cykly
vesmíru.

          Po staletí by l taoismus spojen
s tvořivými silami přírodního světa. Podporoval nezávislost  a osobnost, úzké sepětí  s přírodou, smysl pro harmonii a krásu.
Kladl důraz na výcvik různých metod, které vitalitě a energie dávají tvůrčí
zaměření. Taoisté patřili vždy mezi nejlepší čínské umělce a básníky. Přispěli
velkým dílem do pokladnice čínské kultury.

          V posledních letech se lidé na
západě začali hlouběji zabývat taoistickými principy koncentrace, relaxace a
tělesného tréninku, které  mohou zvýšit
uměleckou potenci. Umělci z Číny i ze západu, malíři, zpěváci, hráči na
hudební nástroje  a další se věnují
čínským taoistickým praktikám, aby svým dílům vdechli čchi, energii.V tomto
konání  se shodují s úsilím taoistů,
jejichž cílem je ovládat  a usměrňovat
energii přírodního vesmíru v každodenním životě.


T A O I S M U
S              D N E S

          V průběhu mnoha staletí musel
taoismus často čelit hrozbě, že jako živé 
náboženství nepřežije. Mnohokrát se ocitl na pokraji zániku; náboženství
bylo zakázáno, taoistické knihy páleny a jeho stoupenci pronásledováni a
zabíjeni. Taková situace nastala i ve dvacátém století.

          Více než patnáct set let vzkvétaly na
čínské pevnině velké taoistické kláštery a náboženská střediska. Od časů  sungské dynasti ( 960 - 1281) taoisté ze
všech koutů Číny putovali na Lung-chu-šan, sídlo Cesty nebeských mistrů,
aby tam byli vysvěceni na kněze.

          Na Mao-šanu, který byl
domovem taoistů Nejvyšší čistoty, stálo více než tisíc svatyní,
chrámů, poníků a obydlí.

          V roce 1938, v době
čínsko-japonské války, se čínská vojenská jednotka utábořila na Mao-šanu.
Japonci Číňany vyhnali, vydrancovali a podpálili taoistické  centrum a zničili vše, na co přišli.

          Po druhé světové válce se někteří
z taoistů, kteří masakr přežili, vrátili na Mao-šan. Obnovili některé
budovy, znovu otevřeli kláštery a vrátili se ke studiu. V té době už se
však vlády v zemi zmocnili komunisté. Podle názoru komunistů se všechna
náboženství stavěla proti cílům socialistické společnosti. Taoismus pak
považovali za obzvlášť podvratný a pověrčivý.

          Na konci čtyřicátých  let byli taoisté vyhnali z Lung-chu-šanu
na ostrov Tchaj-wan.

          Čínská kulturní revoluce ještě
podpořila další destrukci taoistických chrámů a klášterů. Opovržení a pohrdání,
kterých se taoistům dostávalo, jim však 
paradoxně pomohlo k záchraně. Některé kláštery byly znovu postaveny,
a jelikož vláda považovala jejich osazenstvo za pošetilé hlupáky, kteří jsou
k ničemu, bylo jim nakonec dovoleno zůstat.

          Poté, co se Čína znovu otevřela
západu, připojili  Číňané v roce
1979 ke svému plánu rozvoje země také doložku náboženské svobody. Vláda
oficiálně povolila praktikování  náboženství.
Se vzrůstajícím zájmem o čínskou  kulturu
se vědci  soustředili na taoismus, který
zapustil hluboké kořeny v tisíciletích čínského myšlení a historie. Toto  oživení 
zájmu přimělo vládu k větší toleranci
k náboženství.Výchova 
k morálce, vlastenectví  a
zvyšování výkonnosti, to byly hlavní důvody, pro něž vláda prohlásila
náboženství za slučitelné s cíli socialistického státu.

         

          Dnes je mao-šanský komplex řízen  Asociací mao-šanských taoistických studií.
Pod vedením asociace byly obnoveny chrámy, knihovny a jiné budovy. Taoistická
komunita nyní čítá asi na šedesát lidí. Někteří z nich jsou novicové,
kteří studují taoismus na školách dotovaných státem. Pomocí  meditaci se snaží zklidnit své srdce a mysl a
postoupit na další stupeň taoistického učení, aby mohli být zasvěceni do
tajemství vnitřní alchymie a obřadů ťiao. V době svátků počet poutníků a
návštěvníků Mao-šanu roste do tisíce.

          Mao-šanu není jediným střediskem,
které oživilo svou činnost. Také Wu-tang-šan, původní sídlo sekty Dokonání pravé
skutečnosti, byl obnoven a začíná se rozvíjet. V klášteře na vrcholku
hory, která ční do výše 1403 metrů, žije přibližně sto mnichů a mnišek
v přísných klášterních podmínkách. Stejně jako komunita  na Mao-šanu, zachovávají celibát a
vegetariánství. V centru jejich života stojí výcvik dechových cvičení a
meditace.

          Náboženství v Číně  přišlo v důsledku komunismu o téměř
celou jednu generaci věřících. Ve městech, v nichž dříve bývalo sedmdesát
až osmdesát taoistických chrámů, jsou nyní sotva dva až tři.Přesto však zájem o
taoismus, jako cosi bytostně čínského, vzrůstá a rovněž se zvyšuje zájem o
taoistickou praxi. Čínské vysoké školy zařadily taoismus do svých studijních
plánů.

          Ostrov Tchaj-wan , ležící u východního
pobřeží Číny, přitahuje tisíce taoistických poutníků díky  jedné z pěti posvátných taoistických
hor, která se jmenuje Tchaj-šan ( 1525m) .Ve válce v roce 1895 byl ostrov
obsazen Japonci, kteří zbořili taoistické chrámy a vyhlásili za státní náboženství
šintoismus.Až do porážky Japonska ve druhé světové válce nebyl taoismus na
Tchaj-wanu obnoven.

          Tchaj-wan má dnes vzkvétající
taoistickou kulturu. V tchajwanských městech a v místech jako je
Hongkong , kde žijí ve velkém počtu Číňané, jsou taoistické obřady centrem
rodinného života a náboženskou praxí mnoho obyvatel.


T A O I S M U
S       N A        Z Á P A D Ě


 

          V posledních letech si taoismus
otevřel cestu k myšlení lidí žijících na západě.

          Další z taoistické  praxe je akupunktura,  kterou se začali odborníci na západě
na západě až v posledních letech.Akupunkturisté  používají stejných tělesných kanálů, které
mistři taoistické meditace používají k vedení čchi, energie, do různých
částí těla.Tenká jehla- nebo v případě akupresury,
tlak - povzbuzují pohyb energie určitými cestami. Akupunkturisté  rozeznávají přes tisíc bodů, které mohou být
stimulovány, aby se upravil tok čchi a obnovila harmonie a rovnováha těla.
Jejich umění  nemá žádnou paralelu
v západním lékařství a také žádný prokazatelný vědecký základ.Přesto si
získalo mnoho příznivců, protože dokázalo, že 
dovede pomoci, a to dokonce i tam, kde selhaly jiné způsoby léčby.

          Podobně jako ostatní staré taoistické
praktiky, se i meditace a relaxační 
techniky dostávají do popředí vědeckého zájmu teprve v poslední
době.  Lékařské výzkumy už prokázaly
pravdivost některých psychologických a zdravotních účinků, o nichž hovoří
taoisté.

Schopnost
člověka, který  dovede prostřednictvím
meditace vést čchi do určitých částí svého těla připomíná techniku biologické
zpětné vazby, vyvinutou v nedávné době západní medicínou na snižování
krevního tlaku, utišování bolesti nebo zlepšování prokrvení  určitých částí těla, jako jsou třeba ruce.
Taoisté  však tuto "zdánlivě nově objevenou"  techniku používají už stovky let.

          Lidé na západě cvičí  také  tchaj-ťi-
čchüan
pro jeho zdravotní účinky, čínskou kaligrafii a malířství pro
jejich krásu a bojová umění jako způsob sebeobrany a osobní kázeň. Tyto
činnosti často přivedou člověka zpátky až k Tao-te-ťingu   a k filozofickému přístupu,
který může člověku pomoci řešit problémy moderního světa.současný zájem o
taoistické praktiky je svědectvím živnosti a síly tohoto starověkého systému
myšlení.


B U D O C N O S T        T A O I S M U


 

          V současné době taoismus prožívá
renesanci.Jeho přežití jakožto živého náboženství však není bez problémů. Je to
stále ještě převážně čínské náboženství, a ačkoli Čínská lidová republika  náboženství povolila, oficiálně vláda stojí
nadále na ateistických pozicích.Taoismus i ostatní náboženství v Číně
zůstávají pod dohledem úřadu pro náboženské záležitosti.

          Historií prověřená odolnost taoismu
vůči ovládání a kontrole ze strany vlády nebyla příliš po chuti komunistickému
státu, který se snažil  taoismus
potlačit. Socialistická, státem schválená verze taoismu, kterou  se nyní musí učit všichni, kteří  chtějí tento předmět studovat, klade důraz na
laskavost, veřejnou službu a vlastenectví. Naopak odmítá individualismus,
pověrčivost a mysticismus, které byly po dlouhá léta nedílnou součástí taoismu.
Tělesná i dechová cvičení a bojová umění jsou povolena, protože podporují
tělesné zdraví, ale snižuje se význam tradičního taoistického smyslu těchto
cvičení, kterým je osvobození vědomí a přijetí Taa.

          Rozvoj průmyslu v dnešní Číně
také přispěl k tomu,  že ideály
sebeodmítání a kontemplace přestaly být pro většinu  mladých lidí přitažlivé, takže   jen poměrně málo z nich  je ochotno podstoupit taoistický výcvik.

          Nejstarší původní čínské
náboženství  se stalo terčem útoků čínské
inteligence, která se vysmívá náboženským aspektům taoismu jako něčemu
zaostalému nebo dokonce trapnému. Kritizují lidový taoismus zvláště pro to, že
pokazil "čistotu" filozofického taoismu.       

          Taoisté si dobře uvědomují všechny
překážky ohrožující přežití jejich náboženství. Přijímají je však jako
přirozenou součást vesmírných cyklů jin a jang, které jsou neustále
v proměně, a přesto beze změny. Poukazují na to, že v průběhu
historie se taoismus vždycky přizpůsobil proměnlivým podmínkám.

         

 

 


 


 


S L O V N Í Č E
K            P O J M Ů


 

Alchymie              - filozofie spojující vědu, magii
a náboženství, pomocí níž  se její adepti
snaží o přeměnu běžných kovů ve zlato.

                              - Taoističtí alchymisté se domnívali, že pokud
může být z obyčejných kovů vyrobeno zlato, je možné získat také elixír
zajišťující dlouhý život nebo nesmrtelnost.

Cesta nebeských mistrů -
Tchien -š´

                              -  taoistická sekta založená Čang Tao-lingem,
zakladatelem náboženského taoismu

Čchi                      - dech života;energie, jejíž ovládnutí je  základem dlouhověkosti  a harmonie 
s Taem

                            - v taoismu,
jeden ze tří pokladů lidského života    

Jin a jang             - v čínské filozofii dvě
neoddělitelné protikladné síly vesmíru, jejichž rovnováha vytváří harmonii.Jin
je záporná, ženská, tmavá a klidná síla; jang je kladná, mužská, světlá a
aktivní síla

 

Mao- šan              - hora Mao, jedna z pěti posvátných
taoistických hor; místo založení sekty Nejvyšší čistoty neboli mao-šanské školy
taoismu

Sien                       - stav nesmrtelnosti - člověk, který dosáhl
dokonalosti a vystoupil duchovně i fyzicky na taoistická nebesa nejvyšší
čistoty

 

Šen                        - duch nebo ta část lidské bytosti, která řídí
myšlení, intelekt a duchovnost

                              - v taoismu jeden ze tří pokladů lidského
života

Tao                       - Cesta; bezejmenná všeobjímající síla

Tao-cang              - taoistický Kánon 
neboli svaté písmo

Tao-te- ťing         - Lao-c´

                              - Kniha o Cestě a její Síle

Tao ťia                 - taoistické myšlení; filozofie taoismu

Tao ťiao               . taoistické náboženství

Tchaj-ťi- čchüan - systém cvičení vytvořený taoisty; má pomoci rozvádět během
meditace po těle energii čchi

Ťiao                      - obětování; základní taoistický obřad,
jednoduchý nebo propracovaný , který se provádí z mnoha různých důvodů,
zejména jako oběť za blaho a zdar rodiny

Ťing                      - esence; je spojována s tvořivostí a
základními funkcemi lidského těla včetně rozmnožování

                              - v taoismu jeden ze tří pokladů
lidského života

Wu-wej                - taoistický princip "nečinění" , nezasahování do
přirozeného oběhu věcí, která umožňuje vykonávat věci bez vědomého úsilí

 

 

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

 

ZÁVĚREČNÁ PRÁCE LICENCE B

 

Význam jednoty těla a mysli při cvičení

Tchaj-ťi čchüan (nejenom) pro začátečníky.

 

Předkládá: Ing. Andrej Mazán, MBA

 

2

 

Obsah

I. ÚVOD..........................................................................................................................................................3

II. METODIKA PRÁCE..................................................................................................................................5

1. Zdravotně-preventivní účinky .....................................................................................................................5

2. Mysl (Mind).................................................................................................................................................5

3. Tělo (Body)..................................................................................................................................................6

4. Spojení mysl-tělo (mind-body)....................................................................................................................7

III. VÝSLEDKY................................................................................................................................................8

1. Zdravotně-preventivní účinky Taijiquan .....................................................................................................8

2. Mysl (Mind)...............................................................................................................................................10

3. Tělo (Body)................................................................................................................................................14

3.1 Základní chyby v držení těla.....................................................................................................................20

3.2 Význam dýchání .......................................................................................................................................23

4. SPOJENÍ TĚLA A MYSLI – METODIKA VEDENÍ TRÉNINKU TAIJIQUAN ..................................26

4.1 Základní principy vedení tréninku............................................................................................................26

4.2 Definice struktury tréninkové jednotky ....................................................................................................29

Blok 1: Rozcvička...........................................................................................................................................29

Blok 2: Energizace..........................................................................................................................................30

Blok 3: Zarovnání těla (praxe WU-JI) & Dechové Cvičení ...........................................................................30

Blok 4: Yang Taijiquan – Dong Family Slow Set (Pomalá Forma) nebo jiná forma ....................................33

Blok 5: Push-Hands (Tui-Shou) .....................................................................................................................34

Blok 6: Procítění harmonie těla a mysli .........................................................................................................34

IV. ZÁVĚR......................................................................................................................................................35

V. PŘEHLED ZDROJŮ.................................................................................................................................38

 

3

 

I. ÚVOD

Cvičením Tchaj-ťi čchüan (dále jenom Taijiquan) se zabývám od roku 2006 pod vedením

Jitky Horálkové a mistra Alexe Donga (New York, USA), zástupce 5. generace Mistrů

Taijiquan rodiny Dong/Tung. Mistr Dong začal cvičit Taijiquan se svým otcem velmistrem

Dong Zeng Chenem ve věku pěti let v provincii Hebei, v srdci bojových umění v Číně. V roce

1983, ve věku dvanácti let, se odstěhoval do Honolulu na Havaji, kde pokračoval v tréninku s

otcem a také se svým starým otcem, velmistrem Dong Hu Lingem, který měl velký vliv na

jeho cvičení.

Cvičím styl Jang podle linie Dong/Tung. Ve spolupráci s paní Horálkovou vedu některé

hodiny této školy, jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé žáky. Po získání trenérské licence

budu i nadále spolupracovat se školou Alexe Donga – The Alex Dong International Taijiquan

Association.

 

Má cesta k Taijiquan byla dlouhá a složitá. Už od dětství se pravidelně věnuji sportu a jako

asi každý kluk jsem začínal s fotbalem. Své pohybové nadání jsem úspěšně využíval i

v jiných sportech jako byly volejbal, basketbal, lyžování nebo plavání. Pak jsem si prošel

obdobím posiloven a nových sportů, jako byl například squash. Časem jsem začal hledat

nějakou sportovní aktivitu, která by spojila pohyb těla s relaxací mysli a duše. K samotnému

cvičení Taijiquan mě ale přivedla náhoda. Potkal jsem kamaráda, který začal navštěvovat

kurz. Ten mi nabídnul, že můžu jít s ním a zkusit to. Nabídku jsem přijal a hned z první

hodiny jsem byl nadšený. Já jsem u cvičení zůstal (už 10 let), kamarád po měsíci odešel.

Taijiquan mě nadchlo, protože spojuje v sobě měkký styl bojového umění a kromě jiného i

cvičení pro zdraví. Toto cvičení se často nazývá i „meditace v pohybu“ (ang. Meditation in

motion) nebo cvičení „Mysli, těla a ducha“ (ang. Mind, Body & Spirit exercise). V průběhu

let jsem si začal uvědomovat, jak velký význam má v cvičení správnost a plynulost provedení

jednotlivých pohybů, struktura těla a jeho spojení s myslí. Nejen z pohledu Taijiquan jako

bojového umění, ale hlavně z pohledu jeho zdravotně-preventivních účinků. Trenérský kurz

Taijiquan, především výměna zkušeností s lektorkami kurzu a ostatními účastníky, tento vliv

opět jenom potvrdily. A nejenom potvrdily. Získáním nových odborných poznatků z oblasti

struktury a fungování těla, svalů a kloubů, významu HSSP pro stabilitu a rovnováhu, atd.,

mne tento kurz výrazně posunul dál na mé cestě k hlubšímu chápání tohoto bojového umění,

k rozvoji vlastního těla a mysli a lepšímu využívání jejich potenciálu.

 

4

 

Proč jsem si zvolil téma „Význam jednoty těla a mysli při cvičení Taijiquan“? Z mého

pohledu úkolem trenéra Taijiquan není „naučit sestavu mechanicky prováděných cviků“.

Hlavním cílem každého trenéra by mělo být nejprve vrátit žáka zpět do vlastního těla, tj.

naučit jej opět naslouchat svému tělu, cítit ho, a následně při cvičení inspirovat a podporovat

propojení a rozvoj tělo, mysli i ducha současně. Metodika trénování vycházející z principu

Taijiquan – spojení „mind-body-spirit“ – umožňuje žákovi „nacítit“ své tělo, jednotlivé

pohyby a jejich správné provedení už od počátku tréninku. Na tomto spojení je potřeba se

žáky pracovat neustále. Proto cílem této práce je vysvětlit význam uvedeného spojení (těla a

 

mysli/ducha) pro správné cvičení Taijiquan, probuzení vnitřní síly a dosažení zdravotně-

preventivních účinků.

 

5

 

II. METODIKA PRÁCE

Cílem této práce je vysvětlit význam vztahu Mysl-Tělo pro správné učení a cvičení Taijiquan

(nejenom) pro začátečníky, probuzení vnitřní síly a dosažení zdravotně-preventivních účinků.

Tento cíl byl zvolen na základě mých vlastních 10letých zkušeností z cvičení, řady

specializovaných seminářů a workshopů s různými trenéry a lektory. Základní problém, ze

kterého v této práci vycházím, spočívá v tom, že až 90% těch, kteří cvičení Taijiquan

praktikují, využívá méně než 10% jeho možného přínosu (Wong Kiew Kit, 1996). Dle mého

názoru je důvodem skutečnost, že umění Taijiquan je sice relativně dobře známé, a v poslední

době i populární, avšak stálo málo chápané. Málo chápaný je i význam spojení Mysl-Tělo,

jeho vliv na fungování těla i jeho klíčový význam pro samotné cvičení.

Práce je rozdělena na několik na sebe navazujících částí. Hlavním sdělením přitom je, že

abychom mohli postupně zvyšovat úroveň cvičení a dosáhnout tak všech pozitivních účinků

Taijiquan, je nevyhnutné hned od počátku cvičení provádět přesně, při zachování správné

struktury těla, uvolněné mysli a její spojení s tělem, a správném dýchání. Taijiquan je

komplexní umění zahrnující množství dalších aspektů. Tato práce se zaměří na zmínění tři

oblasti, význam jejich propojení a účinky. Při současném hektickém životním stylu to

znamená „vrátit se zpět do vlastního těla“, věnovat mu opět pozornost, naslouchat mu, a

rozvíjet jeho potenciál.

1. Zdravotně-preventivní účinky

První část této práce přinese poznatky o zdravotně-preventivních účincích cvičení Taijiquan.

Pohledem na Taijiquan jako na cvičení přinášející množství pozitivních zdravotních účinků

začínám záměrně. Je dobré je znát, ale ještě důležitější je pochopit, že pro jejich dosažení je

nutnou podmínkou cvičit Taijiquan správně (správná struktura těla a postoj, spojení těla a

mysli, dýchání) a přesně (pohyby, forma).

2. Mysl (Mind)

Druhá část práce popisuje význam klidné mysli jako neoddělitelné součásti prožitku při

cvičení Taijiquan. Jedním ze základních principů cvičení Taijiquan podle Jang Čcheng-fua je

„Používat mysl a nikoli sílu“ (Wong Kiew Kit, 1996). Už zmiňované pozitivní účinky tohoto

cvičení je možné dosáhnout, jenom pokud je mysl uvolněná a koncentrovaná. Jinými slovy,

cvičení Taijiquan je v mysli. Mysl je velitel, tělo činitel. Mysl musí být klidná. Pokud jsme

 

6

 

schopni uvolnit i to nejmenší napětí, které tvoří bloky ve šlachách, kostech a krevním oběhu, i

naše pohyby budou uvolněné, lehké a přirozené. Úzké spojení mysli a těla zdůrazňuje většina

starověkých léčebných praktik, včetně tradiční čínské medicíny (TČM). Západní pohled byl

naproti tomu ovlivněn myšlenkovým systémem, který zdůrazňoval pravý opak – mysl a tělo

jsou odděleny.

3. Tělo (Body)

Pokud chceme plně využívat pozitivního přínosu umění Taijiquan pro dobrou kondici, zdraví,

vitalitu, klid, atd., je nezbytné, abychom cvičili nejenom soustavně, ale především přesně. A

to je možné jenom při správném postoji, zachování správné struktury těla a správném

dýchání. Co to znamená? Člověk cvičící Taijiquan se musí hned od začátku naučit správně

stát, pohybovat se a dýchat.

Třetí část je proto věnována správnému držení těla a s ním související přesnosti provedení

jednotlivých pohybů při cvičení Taijiquan, jako nutného předpokladu pro dosažení užitků

tohoto umění. V řadě případů se dnes totiž můžeme setkat se situací, kdy je toto umění

trénováno nejprve jako sled mechanických pohybů s cílem naučit se „rychle“ formu.

Nedostatečná pozornost je hned od počátku tréninku věnována samotné struktuře těla,

korekcím chyb postoje a přesnosti provedení jednotlivých pohybů. Někdy zůstane jenom u

naučení se sestavě, a ta je pak mechanicky opakována, velmi často s chybami. Žák tak často

získává a fixuje si určité pohybové návyky a stereotypy, které však plně nenaplňují základní

principy cvičení a žákovi nepřinášejí očekávané užitky. Tyto zažité chyby je pak složité

odstranit. Jestliže se jednotlivé postoje a pohyby formě/formách a necvičí správně, nehledě na

dobu a vloženou energii do cvičení, veškeré úsilí je ztracené (Yang Cheng-fu, 1934).

Dalším důležitým prvkem při cvičení Taijiquan, kromě výše uvedeného, je dýchání. Dýchání

je důležitým krokem nejenom pro účinné cvičení, ale i pro každodenní fungování jednotlivce.

Taijiquan je umění, které kombinuje přesné pohyby těla s hlubokým přirozeným dýcháním.

Moderní člověk ale bere dýchání jako automatickou součást svého bytí, aniž by mu přikládal

zvláštní důležitost. Vlivem moderní doby: sedavý způsob života, lenost, neznalost, kuřáctví

apod., se člověk odklonil od přirozeného způsobu dýchání. Cesta za poznáním užitků

Taijiquan tedy pokračuje další důležitou dovedností – a to je uměním dýchat.

 

7

4. Spojení mysl-tělo (mind-body)

Jaký je vztah mysli a těla? Spojení těla a mysli v podstatě znamená, že naše myšlenky, pocity,

názory a postoje můžou pozitivně nebo negativně ovlivnit naše biologické funkce. Jinými

slovy, naše mysl ovlivňuje, jak fungují a jak zdravá jsou naše těla. Na druhou stranu, co

děláme s naším fyzickým tělem (to, co jíme; kolik času věnujeme cvičení; dokonce i naše

držení těla) má vliv na náš duševní stav (pozitivní nebo negativní).

Já osobně jsem dlouhou dobu spojení těla a mysli a jeho vlivu na mé vlastní fungování

nevěnoval patřičnou pozornost. S cvičením Taijiquan jsem se ale o tento aspekt začal

intenzívně zajímat. Dle mých vlastních zkušeností je toto umění úžasný nástroj, jak se dostat

do harmonie se sebou samým, načerpat energii, zklidnit svoji mysl a napojit se na svou duši a

tělo. V dnešním uspěchaném světě mnozí lidé tyto schopnosti ztratili – spojení mysl-tělo bylo

přerušeno. Řečeno moderním jazykem – spojení je offline. Existuje cesta jako toto spojení

obnovit – umění Taijiquan pomáhá posilovat mysl i tělo a harmonizovat jejich spojení.

Taijiquan učí cestu k harmonii s vlastním tělem.

V podstatě všichni velcí mistři vycházejí ze skutečnosti, že smysl a hodnota Taijiquan

nespočívají v mechanickém zacvičení sestavy (vnějších formách), ale v jeho vnitřních

aspektech. Většina žáků ví, že se jedná o vnitřní umění, málo jich však chápe, co to ve

skutečnosti znamená, a ještě méně jich dokáže jeho vnitřní aspekty zakusit (Wong Kiew Kit,

1996). Mistr Tung Ying Chieh říká, že „jsou tři hlavní body, které je nutno při cvičení

dodržet. Přítomnost ducha, mysli a správný postoj. Jestliže je postoj správný, a jestliže jsou

přítomny i duch a mysl tam, kde mají být, uděláte velký pokrok. Každým dnem budete cítit

rozdíl. Měli bychom se naučit pociťovat tyto rozdíly.“

 

8

 

III. VÝSLEDKY

1. Zdravotně-preventivní účinky Taijiquan

Většina lidí má obecné povědomí o tom, že Taijiquan má určité pozitivní zdravotní účinky.

Co tedy může cvičení přinést každému, kdo jej cvičí správně a pravidelně? Taijiquan dokáže

stimulovat činnost vnitřních orgánů, přispívá ke zlepšení látkové výměny, zlepšuje srdeční a

dechové funkce, přispívá k poklesu cholesterolu a naopak zabraňuje řídnutí kostí, ....

Existuje mnoho výzkumů a studií, které potvrzují zdravotní a preventivní účinky Taijiquan.

Například Shin Lin, profesor Centra pro celostní medicínu na University of California, Irvine

provedl v roce 2010 studii zveřejněnou v časopise The American Journal of Health

Promotion. Profesor Lin analyzoval 77 studií o Taijiquan nebo Qigong, které zahrnovaly

celkem 6,410 účastníků. Analýza těchto studií potvrdila užitky, které Taijiquan a Qigong

nabízejí (Exercise Is Medicine, 2010):

• kardiorespirační zdatnost

• zlepšení tělesných funkcí a zdraví kostí

• lepší rovnováhu a prevenci pádu

• duševní zdraví a kvalita života

 

Pokud je cvičení Taijiquan věnováno alespoň 10 minut (osobně doporučuji minimálně 30

minut) z 1440 minuta, které máme denně k dispozici, stačí, abychom získali mnoho užitků

tohoto cvičení (12 důvodů proč zkusit Tai Chi, 2014):

1. Lepší spánek – cvičení lze považovat za užitečný nefarmakologický přístup ke

zlepšení kvality spánku u starších dospělých. Podle studie University of California v

Los Angeles si cvičením Taijiquan můžete zlepšit kvalitu i délku spánku. Studie trvala

16 týdnů. (publikováno v časopisu Spánek v červencovém čísle z roku 2008).

2. Snížení váhy, a to zejména v pase.

3. Zlepšení imunity.

4. Snížení úrovně stresu – až 99,9 % všech onemocnění je buď způsobeno, nebo se

zhoršuje stresem.

5. Lepší hustotu kostí.

6. Snížení bolesti, zlepšení nálady, lepší fyzické funkce; snížení bolesti a únavy u

pacientů s revmatoidní artritidou.

7. Pomáhá předcházet onemocnění srdce a zmírnit úzkost.

 

9

 

Studie Tchajwanské národní univerzity, zkoumající 53 osob, zveřejnila, že při ročním

cvičení Taijiquan se zlepšil výkon, snížil krevní tlak a zlepšila hladina cholesterolu a

inzulínu u osob s vysokým rizikem srdečního onemocnění. Studie nezjistila žádné

zlepšení u skupiny osob, které Taijiquan necvičily. (publikováno v časopise

Alternativní a komplementární medicína, září 2008)

8. Pomáhá zmírnit příznaky spojené s diabetem 2. typu a snížit potřebu léků.

9. Zlepšuje psychickou pohodu a zmírňuje deprese.

10. Pomáhá zmírnit příznaky astmatu u dětí a dospělých, a zlepšuje kvalitu života pro

astmatiky.

11. Lepší rovnováha, flexibilita a síla.

12. Pomáhá zahustit mozkovou kůru, což znamená, že může pomoci chránit před

depresemi, Alzheimerovou chorobou a demencí.

Existuje celá řada dalších výzkumů a studií přímo či nepřímo potvrzujících velké množství

zdravotní účinky Taijiquan. Je tedy toto cvičení „zázračné“? Jak je možné, že má takový

rozsáhlý pozitivní a přínos? Vysvětlení spočívá v hlubším pochopení Taijiquan jako bojového

umění a zároveň v zcela odlišném čínském chápání pojmu zdraví. Zdraví má zde hlubší

význam než jen nepřítomnost nějakých konkrétních klinických příznaků nemoci. Západní

medicína definuje stav zdraví jako takový, kdy nejsme nemocní. Z pohledu Tradiční čínské

medicíny (TČM) je pojetí pojmu zdraví zásadně jiné.

Na úvod je potřeba vysvětlit pojem TČM. Je to souborné označení pro metody prevence,

vyšetření i léčby, vycházející z tradičního čínského léčitelství. Na západě bývá zařazována do

kategorie alternativní medicíny. Základními pojmy pohledu na tělo jako vysoce provázaného

systému navzájem se ovlivňujících orgánů jsou energie Qi, principy Yin a Yang, a učení o

pěti prvcích, které nalézáme v čínské filosofii i v jiných tradičních čínských oborech

(Wikipedia, 2015). Mezi metody léčby patří akupresura/akupunktura, změna stravy a

životního stylu, podávání bylin (fytoterapie) a cvičení. TČM je ale především učení o zdraví –

a ne o nemoci. Toto učení se primárně zaměřuje na prevenci, tj. aby člověk zůstal zdravý.

„Nejlepší je řešit nemoc, když je člověk zdravý.“ (Eva Zimmelová, 2015).

V taoistickém pojetí je zdraví „proud Qi/energie plynoucí mezi orgány, meridiány a každým

pórem těla. Nemoc je stagnace a narušení proudění Qi v těle“ (Sat Chuen Hon, 2007). TČM

chápe a definuje zdraví z pohledu „energetického systému“, který je na odlišné a vyšší úrovni,

 

10

 

než je úroveň fyzického těla, krve a kostí. Tento energetický systém funguje jako určitý řídicí

systém, nebo také program pro celé tělo. Hierarchická posloupnost řízení a vlivu je

následující: ENERGIE/ČCHI à KREV àBUŇKY à TKÁNĚ à ORGÁNY à FUNKCE

à VZTAHY à CELEK. Pokud tedy naše základní úroveň energie/řídící systém/program

nefunguje správně, je pravděpodobné, že onemocníme (James MacRitchie, 1997). Aby byl

člověk skutečně zdravý, musí být schopen dobře spát a dobře jíst, být emocionálně vyrovnaný

a mentálně zdraví, mít energii a elán do práce i zábavy a normálním způsobem si užívat

blahodárného sexu (Wong Kiew Kit, 1996). Všechny tyto faktory jsou vzájemně provázány.

Základem veškeré čínské medicíny a péče o zdraví je Qi neboli energie. Všechny tradiční

čínské lékařské metody jsou zaměřené na vyrovnávání energetické rovnováhy v těle. Pokud

není tok energie v rovnováze, pak ovlivní normální zdravé fungování každé úrovně

v hierarchii zmíněné MacRitchiem a projeví se jako porucha tělesná nebo duševní. Z pohledu

čínské medicíny, ve chvíli, kdy Yin a Yang v těle jsou vyrovnané a harmonické (50% / 50%),

a energie Qi plynule a bez překážek protéká drahami Jingluo, tělo je zdravé a nemůže

onemocnět. Cvičení Taijiquan z tohoto energetického pojetí lidského těla a života obecně

vychází. Zdraví je v něm definováno jako volné proudění energie v organismu; zpomalení,

zastavení nebo poruchy tohoto proudění vedou ke vzniku chorob. A právě způsob, jakým je

pohyb v cvičení Taijiquan vytvářen, tlačí energii Qi do plynulého harmonického toku a tím

vyrovnává poměr Yinu a Yangu v těle do stability vzájemného poměru. Každý kdo se chce

cítit dobře, může pravidelným cvičením uchovávat nebo obnovit harmonický oběh vnitřní

energie. Taijiquan rozhodně může být zdravotním cvičením a je základní metodou léčby v

tradiční čínské medicíně (Eva Zimmelová, Co je Tai ji). Cvičení a pohyb jsou klíčové pro

udržování zdraví, o tom není pochyb. Dalším neméně důležitým prvkem je psychická

rovnováha, klidná mysl. Na základě diskusí a porovnávání zkušeností s cvičením Taijiquan je

jasné, že schopnost zklidnit svou mysl, koncentrovat se na přítomný okamžik „Tady a Teď“,

je klíčem ke všem pokladům a přínosům tohoto cvičení. Významným benefitem je, že se tato

schopnost přenáší a projevuje i v běžném životě. V další části se proto zaměřím právě na mysl

a její vliv na cvičení.

2. Mysl (Mind)

Když se v souvislosti s pojmem mysl, resp. vědomí podíváme do minulosti, zjistíme, že

porozumění jejich vlivu na fungování člověka mezi východem a západem bylo zcela odlišné.

 

11

 

Až v 60. letech a na počátku 70. let se lékař Herbert Benson zabýval otázkou, nakolik může

meditace ovlivnit krevní tlak. Hledal způsob, jak lze účinně potlačovat škodlivé následky

stresu, a vytvořil pojem „uvolňující reakce“. Jedná se o fyzický stav hlubokého klidu, při

kterém dochází ke změnám emocionální a fyzické reakce na stres, např. zvýšení svalového

napětí, krevního tlaku nebo rychlosti dýchání. Bensonova práce byla opravdu průkopnická,

neboť vědci byli tehdy přesvědčeni, že naše nervová soustava funguje nezávisle na

jakémkoliv vědomém ovlivňování. K lepšímu porozumění vztahu mysli a těla došlo teprve v

r. 1975, kdy psycholog Robert Ader ukázal, že mentální a emocionální impulzy mohou

ovlivnit imunitní systém (Richard Gilík, 2015). Existuje několik technik, které využívají sílu

myšlenek k tomu, aby ovlivňovala fyzické i psychické zdraví. Kromě biofeedbacku,

kognitivně behaviorální terapie, meditace, řízené imaginace, k nim patří právě i Taijiquan.

V dnešním světě moderních technologií, internetu, a nedostatku času na všechno, často

nemáme čas (i energii) na to, abychom zpomalili a věnovali se své duši a mysli. I na cvičení

někdy dobíháme na poslední chvíli přemýšlejíce o věcech, co nás dnes potkali, co ještě

musíme stihnout dnes a co nás čeká zítra, atd. Naše mysl je stále v běhu, řešíme problémy,

lidi, věci, emoce, nemoci, ... a to se někde musí projevit. Při cvičení ztrácíme rovnováhu, tzv.

vypadáváme ze sestavy nebo příliš spěcháme a narušujeme harmonii skupiny. Myšlenky nás

neustále obtěžují a my nakonec z cvičení nemáme vůbec radost. V takovém stavu nejsme

schopni se zpomalit, zklidnit své srdce a svůj dech, uvolnit své tělo. Pokud naše mysl není

klidná a my neustále v myšlenkách někam putujeme, v ten moment nám hodnota a přínos

Taijiquan uniká.

Cvičení Taijiquan je stav spojení mysli s tělem prostřednictvím systému pohybů. Ano, opět

zdůrazňuji význam propojení mysli a těla. Cvičení vyžaduje naší přítomnost a pozornost

každému pocitu a detailu. „Mysl má být ve svém těle – mysl je císař a má být uvnitř svého

státu, aby mohl řídit a kontrolovat procesy uvnitř tohoto státu.“ (Eva Zimmelová). Vnitřní klid

a uvolnění těla, soustředění mysli a její „opětovné“ spojení s tělem je nutným předpokladem,

abychom mohli rozvíjet svoji vnitřní energii. Při Taijiquan musí být celé tělo uvolněné; ve

svalech, kostech ani krevním oběhu nesmí být ani nejmenší napětí, které by vedlo k

sebeomezování nebo k blokování Qi. Pokud je tělo strnulé, je koloběh krve a Qi zablokovaný

a pohyby se stávají nemotornými (Mistr Jang Čchen-fu).

 

12

 

Mistr Tung Ying Chieh zároveň říká, že „jsou tři hlavní body, které je nutno při cvičení

dodržet. Přítomnost ducha, mysli a správný postoj (tělo). Jestliže je postoj správný, a jestliže

jsou přítomny i duch a mysl tam, kde mají být, uděláte velký pokrok. Každým dnem budete

cítit rozdíl. Měli bychom se naučit pociťovat tyto rozdíly“. Na základě osobní zkušenosti i

zkušeností ze skupinového cvičení můžu potvrdit, že pokud mysl není ve svém těle, pak

cvičení není „úplné“, pohyby nejsou dostatečně plynulé, jsou spíše mechanické, bez energie,

doprovázené chybami nebo ztrátou rovnováhy. Někdy je prostě obtížné zklidnit svou mysl a

udržet ji při cvičení ve svém těle (státě). V takovém případě (mi) pomáhá cvičení ve skupině.

Harmonie, klid a tok energie skupiny (mi) pomáhá vrátit mysl zpátky do těla a soustředit se na

cvičení.

 

Dalším z deseti bodů týkajících se Taijiquan dle mistra Jang Čchen-fua je „Jednota vnitřního

a vnějšího“. Když je mysl trénovaná a klidná, pohyby a činy se stávají přirozeně lehkými a

hbitými. Formy v Taijiquan nejsou ničím jiným než pohyby plnosti a prázdnoty, otevíráním a

zavíráním. Otevíráním se nemyslí pouze natažení rukou a nohou, ale rovněž rozprostření

mysli a vůle. Zavíráním není myšleno jen stahování rukou a nohou, ale i stahování mysli a

vůle, tj. soustředění (Jang Čchen-fu).

Naše mysl je ohromný nástroj, který jsme však zapomněli aktivně využívat. Chceme-li

dosáhnout jakoukoli změnu v oblasti našeho zdraví, pohybu či relaxace, musí jí předcházet

adekvátní změna myšlení. Učíme se řídit své tělo vědomím. Naše bytí neurčuje vědomí, nýbrž

vědomí určuje naše bytí. Velká část lidí je ovládána hmotou a málokomu se daří aktivně a

vědomě ovládat své tělo. Meditace/relaxace formou Taijiquan, při které se mysl a tělo

dostávají do klidu, je možností, jak můžeme tohoto stavu docílit. Důležitým předpokladem je

naučit se věnovat pozornost a péči svému tělu, dokud je ještě zdravé. Je lehčí variantou

napřed tvořit harmonickou mysl a následně žít zdravý život, než být bez energie, nemocný a

snažit se v tomto stavu měnit strukturu svého myšlení. Ten, kdo umí jen tak být tady a teď s

tím, co je, a dělá to dostatečně často, zanedlouho dosáhne nejen vyšší výkonnosti, ale také

větší psychické pohody a lepšího zdraví – jak v životě, tak i při cvičení Taijiquan.

Na základě své dlouholeté zkušenosti můžu potvrdit, že při cvičení Taijiquan jeho hlavní

efekt přichází se schopností se na cvičení maximálně koncentrovat, dělat je s plným

nasazením, plným vnímáním svého těla a životní energie „Qi“, s plným vědomím své

přítomnosti „TADY a TEĎ“. Toto vědomí a koncentrace, toto plné nasazení však přichází

 

13

 

postupně. Nemůžeme si to nadiktovat. Je třeba vyhnout se snaživému úsilí o rychlé dosažení

stavu meditace, „netlačit na pilu“. Pouze si uvědomíme svou přítomnost, své tělo, tep svého

srdce, svůj dech... sebe sama. Vědomě prožíváme své bytí tady a teď, své uvolnění. Vyžaduje

to úsilí a pravidelný trénink. Můj přístup k práci se začátečníky vychází z těchto třech

základních bodů:

1. Uvolnění

Při cvičení je naším společným cílem, ale zároveň i prostředkem, uvolnění těla a mysli. Hned

ze začátku cvičení se zaměříme na mysl, která je často roztěkaná a přehlcená milióny

informací, které denně v naší mysli zpracováváme. Už od rozcvičky pracujeme na jejím

zklidnění. S uvolněnou myslí se postupně uvolňují svaly, šlachy, klouby.

Taijiquan cvičíme v obyčejném, volném a pohodlném oblečení. Nemusíme se starat, jestli

vypadáme dost štíhlí a vysportovaní. A to je velmi osvobozující a přináší samo o sobě

uvolnění. Každý cvičí, jak nejlépe umí v dané chvíli. Můžeme přestat na chvíli myslet na to,

že musíme plnit „životní/společenské/profesní role“, že musíme něco dokázat, a můžeme se

soustředit se na své tělo, jak se ve svém těle cítíme, co nám říká a co potřebuje.

2. Rovnováha

Rovnováha je jedno z nejčastěji zmiňovaných přínosů cvičení Taijiquan. Navíc studie

potvrzují spojení mezi fyzickou rovnováhou a tou životní (psychickou). Když máme v hlavě

spoustu myšlenek, jsme napjatí, vystresovaní, fyzicky vyčerpaní a, tak většinou přestáváme

vidět svůj život jasně. Je pak daleko pravděpodobnější, že se dostaneme do nerovnováhy v

jedné nebo více životních oblastech. Taijiquan odplavuje stres, čistí hlavu, uvolňuje ztuhlé

tělo a navrací nás tak do svého středu – fyzického i životního.

Klid v pohybu & pohyb v klidu. Klid a pohyb zároveň, je to vůbec možné? Je. Je to tajemství

dlouhověkosti, která je jedním z hlavních cílů taoistická filozofie, včetně čínské medicíny.

Yin (klid) a Yang (pohyb) jsou znázorněním tohoto principu. Taijiquan se často říká chodící

meditace, protože umožňuje odpoutat mysl od myšlenek všedního dne a být zároveň v

pohybu. A v tom spočívá zázrak Taijiquan a jeho léčebné účinky – dává odpočinout naší

mysli, a zároveň velmi sofistikovaně procvičuje naše těla, tkáně, kosti, a vnitřní orgány.

Sestava je jednoduchá a komplexní zároveň a vyžaduje pozornost celé osoby – tady a teď.

Můžeme tak vnímat své tělo, kde nás to dneska táhne, bolí, kde je nám naopak krásně, a

můžeme tak vytvořit, resp. obnovit „on-line“ spojení s tím, co se v našem těle děje.

 

14

 

3. Přijetí sebe sama

Dnešní svět nás mnohdy nutí se vysilovat, přepínat a ke svému tělu se chovat dost necitlivě.

Taijiquan nemá z pohledu moderního člověka žádnou striktní metu. Žádné pásky, diplomy, či

úrovně. Při cvičení je nepodstatné, jestli je někdo ředitel, manažer nebo uklízečka. Každý

může být sám sebou, není potřeba něco předstírat nebo dokazovat. Každý z nás má i vlastní

důvody nebo motivaci, proč začal Taijiquan cvičit. Ve finále je ale důležité cvičení samotné a

prožitek, který z něj máme. Postupně se naučíme sestavu nebo sestavy, a pak ji do konce

života pravidelným opakováním zlepšujeme. A každý přitom máme nebo hledáme vlastní

cestu. Taijiquan nás postupně učí přestat myslet na to, jak nás hodnotí ostatní. A navíc je

nesmírně osvobozující dělat něco jen tak, opravdu pro radost, a neusilovat při tom o dosažení

nějaké další mety. V cvičení Taijiquan díky tomu neexistuje konkurence a soutěživost, a je

zde daleko více prostoru na projevení se toho dobrého v nás.

Začátky cvičení jsou pro každého z nás většinou celkem těžké a náročné. Sám jsem také

zpočátku zažíval nepříjemný pocit, že se koordinaci pohybů stylu, „každá ruka a noha dělá

něco jiného“, nikdy nenaučím. Začátky pro mě opravdu nebyly jednoduché! Velmi rychle

získáte pocit, že Vám to nejde a že to co tak krásně na oko vypadá, se nikdy nemůžete naučit!

Navíc každý z nás má určité danosti, zdravotní limity, omezení, starší zranění, které můžou

mít vliv na naše cvičení. Je dobré svůj stav, schopnosti a možnosti znát, respektovat je a

pokud možno, pracovat na jejich zlepšení. Záleží pak hodně na naší vůli, ale také na přístupu

instruktora a jeho schopnosti se žáky pracovat ve skupině i individuálně.

Začátečníci se mně často ptají – když se naučím formu, co bude dál? Je to špatně položená

otázka, plynoucí z nepochopení filozofie tohoto umění. Moje odpověď je, že Taijiquan je

cesta, cesta neustálého zlepšování, hledání a objevování (i sama sebe a svých možností). Tao

je Cesta. Tao učí, že není důležitý jen cíl, ale právě samotná cesta. A to platí pro jakoukoli

aktivitu, kterou děláme. Tak jak cvičíme, tak se postupně uvolňuje naše tělo i mysl a začneme

se dostávat sami k sobě, ke svému středu, fyzickému i duševnímu. A co je lepšího než

poznávat sám sebe?

3. Tělo (Body)

Většina dnešní populace má velmi málo pohybu, co vede k vadnému držení těla a k různým

typům svalové nerovnováhy – to se logicky týká i většiny lidí cvičících toto umění. Tento

 

15

 

trend je spojován se změnou životního stylu, s nárůstem obezity, s velkou mírou pohybové

chudosti a jednostranností moderního způsobu života. Pro dosažení co nejlepších účinků

cvičení je správné držení těla nejen důležité, ale v podstatě nutné. Je nevyhnutné zachovávat

správnou strukturu těla, při pohybu se uvolnit a zatěžovat správné partie svalů, a ne klouby

(velmi častá chyba u začátečníků), které jsou pak přetěžované. Při nesprávném postoji a

pohybech totiž dochází k poškozování kloubů a k následným bolestem. To pak vede ke snaze

kloubům ulevovat nesprávným postojem nebo pohybem, co zase zpátky ovlivňuje celkový

postoj při cvičení. Člověk se dostává do začarovaného kruhu a cvičení mu možná přináší

uspokojení a radost, ale s velkou pravděpodobností jenom zlomek z možných (a také

očekávaných) pozitivních účinků.

Položme si tedy otázku: „Jak používáme své tělo?“, nebo „Umíme používat své tělo

správně?“. Můžete se ptát sami sebe: "Co je to za zvláštní otázky?". Ale nejsou tak divné, jak

to vypadá. Jako malí jsme se učili sedět nebo chodit, nebo dokonce jen tak stát. Učili jsme se

sami, resp. s pomocí rodičů. Byl to proces pokusu a omylu.

Když se však nad tím zamyslíme, měli jsme někdy profesionálního trenéra pohybu, který by

nás učil, jak nejlépe sedět, stát nebo chodit tak, aby byly naše svaly, klouby nebo šlachy

použity co nejlépe? Odpověď bude – určitě ne. Na druhé straně si ale najímáme profesionální

trenéry tenisu, lyžování, baletu, apod., kteří nás učí, jak se správně hýbat a využívat své tělo

správně, efektivně a mistrně. Není to zvláštní? Většina lidí si myslí, že na tom, jak chodíme,

stojíme nebo sedíme, není nic složitého, a že se na tom vlastně nedá nic pokazit. Dá a hodně! I

já jsem si až s cvičením Taijiquan začal uvědomovat, jak velký význam má správné držení

těla nejenom pro cvičení samotné a taky i pro můj běžný život.

Při správném a pravidelném cvičení Taijiquan dochází k mnoha pozitivním efektům.

Pracujeme pouze s váhou vlastního těla, tudíž přirozenou zátěží a proto si neničíme naše

kosti, klouby, chrupavky a svaly. Proto je pro práci trenéra Taijiquan důležité, aby kromě

odborné znalosti tohoto umění, byl zároveň i dobrým pozorovatelem a „diagnostikem“. Měl

by poznat, jestli má žák nesprávné držení těla při běžném postoji, zda je při pohybech schopen

zachovat správný postoj, správnou strukturu těla a centrované klouby. A měl by být schopen

pomoct žákovi korigovat nesprávné držení těla, „nacítit“ a zafixovat správné polohy, které co

nejméně zatěžují pohybový aparát (Mgr. Lenka Ryšková, Eva Zimmelová, 2015).

 

16

 

Proč? Protože právě a jenom zachováním správného postoje a struktury těla dochází při

cvičení k aktivizaci svalstva a speciálně svalstva pánevního dna, tím dosahujeme správného

postavení bederní, hrudní a krční páteře, a dále ovlivňujeme, zapojujeme a posilujeme ochablé

svalstvo celého těla, které má jinak za následek různé bolestivé stavy. Často je potřeba se

správné držení těla (strukturu) znovu „naučit“ – tj. vrátit se zpět do vlastního těla, naslouchat

mu a pracovat s ním a učit ho. Ze začátku to není nic jednoduchého a vyžaduje to od žáka

větší soustředění a úsilí. Musí myslet na aktivní zapojení ochablých svalů v základních

pozicích, jako je sezení, chůze nebo stoj. Pokud chce dosáhnout pokroku, měl by i

samostatně, nad rámec tréninkové jednotky, pracovat na posílení ochablých svalových partií,

uvolnění zkrácených svalů a šlach. Opakováním si pak mozek (přeneseně „hardware“) tyto

tzv. pohybové vzorce („software“) začne nahrávat a přeprogramovávat v jejich správném

stereotypu. Opakovaným fixováním a „naciťováním“ se držení těla bude postupně zlepšovat

(Eva Zimmelová, 2015).

Nesprávné používání svalů a kloubů, a to nejen při cvičení, ale i v každodenním životě, může

způsobovat někdy i velké problémy. Bolesti zad, kloubů, migrény, atd. Přiznejme si, kdo

z nás časem nezískal nějaké špatné pohybové návyky. Navíc je vlastně ani nevnímáme. A

právě cvičení Taijiquan klade velký důraz na správné „zarovnání“ těla. Správný postoj nás

navede do uvolnění a otevře všechny části těla. Jakýkoliv postoj, který vyžaduje nepřirozené

nebo přílišné svalové napětí – například zatahování břicha, aby vypadalo, že je ploché –, je

většinou mrháním energií a způsobuje víc škody než užitku. V některých případech může

svalové napětí zablokovat přirozený způsob dýchání. Nesmíme prostě tělu dovolit, aby se

zhroutilo, resp. aby se vrátilo ke starým zaběhlým návykům (Sat Chuen Hon, 2007).

Důležitým předpokladem správného a účinného cvičení je nejenom správné držení našeho

těla, ale i jeho ohebnost. Dobrá ohebnost odráží stav kloubně-svalových jednotek a prospívá

funkčnosti svalů a kloubů. Tělesným pohybům a běžným každodenním aktivitám dodává

lehkost a uvolněnost (Arnold Nelson, Jouko Kokkonen, 2009). Ohebnost nebo její zlepšení

bývají při sportovních aktivitách často spíše jenom okrajovou záležitostí nebo jsou opomíjeny

úplně. Ohebné klouby jsou však pro jakoukoli pohybovou aktivitu, a to platí obzvláště pro

Taijiquan, nezbytné. Výzkum potvrdil, že pravidelný strečink, trvající nejméně 10 minut,

přináší významné zdravotní změny v segmentech, tvořených nervy, svaly a šlachy. Mezi

benefity strečinku Arnold Nelson a Jouko Kokkonen mimo jiné uvádí:

 

17

• Dobrá svalová a kloubní pohyblivost.

• Snížení svalových bolestí.

• Zvětšení efektivnosti a plynulosti svalových pohybů.

• Lepší sebevnímání.

V souvislosti se zvýšenou ohebností a pohyblivostí byly rovněž potvrzeny zvýšené silové a

aerobní výkony (Arnold Nelson, Jouko Kokkonen, 2009).

Postoj či struktura, resp. zarovnání těla, zvláště kosterního a šlachového systému umožňuje

správný průtok čchi a krve. Dráhy šlach přímo působí na vazy, svaly, kosti a klouby a

nepřímo ovlivňují vnitřní orgány. Správný postoj zarovnává anatomické struktury, které poté

umožnují orgánům uchovat si svoji normální pozici. Nevhodný postoj může vytvořit tlak a

napětí na anatomické struktury okolního prostředí vnitřních orgánů a postupem času to začne

ovlivňovat cirkulaci Qi a krve v drahách. Napětí vytvořené nezarovnanými anatomickými

strukturami a zmenšená cirkulace Qi a krve tak mohou způsobit nerovnováhu vnitřních

orgánů. Správný postoj zarovnává šlachy, řádné orgánové dráhy a osm mimořádných a jejich

odpovídající anatomické struktury, což opětovně vytváří strukturu pro správnou cirkulaci a

kvalitní zdraví (David Twicken, 2012).

Jak už bylo jednou zmíněno, mistr Tung Ying Chieh říká, že „jsou tři hlavní body, které je

nutno při cvičení dodržet. Přítomnost ducha, přítomnost mysli a správný postoj. Jestliže je

postoj správný, a jestliže jsou přítomny i duch a mysl tam, kde mají být, uděláte velký pokrok.

Jestliže ale postoj není správný, pak duch a mysl chybí. Bude to vypadat jako vaření v

prázdném hrnci. Ani po letech nebudete úspěšní. Mít uvolněná ramena a lokty, znamená

nezadržovat sílu v ramenou. Je potřeba, aby síla přešla až do přední ruky. Zablokovaná

ramena a těžké lokty brání citlivosti a účinnosti. Zavěste temeno a podsaďte zadek. Aby se

vám podařilo zavěsit temeno, musíte držet hlavu přirozeně. Když podsadíte zadek, Qi bude

stoupat automaticky. Abyste získali sílu, hrudník musí být prázdný, ale nevypínejte příliš

hrudník nebo nemějte zase příliš rovná záda.“

Mistr Jang Čchen-fu ve svém díle Deset nezbytných bodů týkajících se Taijiquan (The Ten

Essentials of Taijiquan) popisuje význam správného postoje, spojení mysli a těla, koordinace

a harmonizace pohybů. Především v následujících čtyřech pojednáních se potvrzuje nutnost

správného postoje:

 

18

 

• „Zvednout hlavu, aby mohl duch (Šen) stoupat nahoru. Aby mohl Šen stoupat

k vrcholku hlavy, musí být hlava nesena zpříma. Nepoužívejte při tom sílu; pokud se

tak stane, hlava sice může být nesena zpříma, avšak krev a Qi nebudou moci proudit

plynule. Takže pokud je vůle, aby Šen stoupal k vrcholu, nesmí tak být činěno násilím,

neboť pak žádný Šen nestoupá a vy nedosáhnete mentální čistoty.

• Vtáhnou hrudník, pozdvihnout záda. Vtáhnout hrudník znamená, že hrudník je lehce

vtažen dovnitř, aby Qi mohla klesnout do tan-tchienu (neboli břišního energetického

pole, nacházejícího se přibližně tři palce pod pupkem). Nevypínejte hrudník, neboť

tím se Qi nahrne do hrudníku a způsobí tak „těžký vršek, lehký spodek“ a vaše paty se

budou „vznášet“. Pozdvižení zad znamená, že Qi bude přirozeně stoupat po vašich

zádech. Dokážete-li pozdvihnout záda, budete moci vnitřní sílu ze zad využívat, což

vám umožní zvítězit v boji.

• Uvolnit pas a relaxovat boky. Pas je řídící částí celého trupu. Je-li pas uvolněný, jsou

chodidla silná a váš postoj je stabilní. Všechny interakce mezi „prázdnotou“ a

„plností“ vycházejí z pasu. Proto se říká, že „životní síla má svůj zdroj v pase“.

• Spustit ramena, svěsit lokty. Spustit ramena znamená, že obě ramena jsou uvolněná a

přirozeně svěšená. To samé platí i pro lokty. Pokud jsou ramena zvednutá, stoupá i Qi

a celé tělo postrádá sílu. Pokud jsou lokty zdvižené, nemohou klesnout ani ramena.“

(Jang Čchen-fu).

Postoj je velmi důležitý aspekt všech bojových umění. Nazývá se také nastavení, zarovnání

(ang. alignment) nebo struktura (David Twicken, 2011). Správný postoj je důležitý nejen

z pohledu účinnosti cvičení jako bojového umění, ale i z pohledu zdravotních účinků.

Prospívá páteři a kloubům, tolik devastovaným současným způsobem života. Střídavé

zapojování stehenních svalů pomáhá zprůchodnit lymfatické uzliny v tříslech a urychluje

krevní oběh, aniž by docházelo ke zvýšení tlaku; srdeční tep se zpomaluje. Dnešní žáci dost

často začínají cvičit Taijiquan zvláště pro tyto jeho “vedlejší účinky”, kvůli výraznému

zlepšení pocitu pohody jak fyzické, tak i mentální (Tai-chi: Nový životní styl, 2010).

Zarovnání těla, zvláště kosterního a šlachového systému umožňuje správný průtok Qi a krve

(David Twicken, 2012). Správný postoj a centrace kloubů je zároveň nutným předpokladem

pro plynulý tok vnitřní energie Qi (Eva Zimmelová, 2015).

 

19

 

Jaké jsou tedy základní principy správného základního postoje v Taijiquan?

• Hlavu vytahujeme z těla ven, v ose páteře, bradu lehce zasouváme.

• Chodidla jsou od sebe přibližně na šíři ramen (Obr. č. 1).

 

Obrázek č. 1 (Zdroj: Google)

 

• Kolena jsou mírně pokrčená, ale tak, abyste viděli palce u nohou přes svá kolena.

• Chodidla by měla směřovat rovně dopředu nebo lehce dovnitř.

• Ramena musí být uvolněná. Ramena a lopatky roztahujeme do stran a dolů, snažíme

se uvolnit horní část trapézů.

• Kyčelní kloub je narovnaný - vytahujeme se nahoru, „nesedíme v tom“.

• Pánev v neutrální pozici - nepodsazujeme ani nevysazujeme.

• Stydká kost by měla být lehce zvednutá dopředu, čímž se zarovná kostrč a bederní

páteř. Toto zarovnání umožňuje volný tok Qi.

• Hrudník je uvolněný a lehce ohnutý do konkávního tvaru, což vzadu způsobuje

přirozeně zakřivenou páteř. Pokud jsou paže a stydká kost správně zarovnány, páteř se

přirozeně dostane do pozice, kdy se horní obratle jemně zakřiví dovnitř.

• Brada je lehce zastrčena dovnitř, a koruna hlavy se zvedá zezadu a lehce nahoru. Toto

zase zarovná krční páteř a zlepšuje přirozený tok Qi nahoru do mozku (Obr. č. 2).

 

Obrázek č. 2 (Zdroj: Google)

 

20

 

Pokud se aplikují tyto základní principy, tělesná váha klesne dolů skrze tuto zarovnanou

strukturu, tedy skrze hlavu, ramena, kyčle, kolena, kotníky a palce. Tento postoj sjednocuje

12 kloubů. Poklesnutím do tohoto postoje se spojuje a upevňuje celý kosterní systém a tělo k

zemi, a vaše veškerá váha se převádí skrze kosti, a stimuluje je přirozeným způsobem. Toto je

přirozené cvičení nesení váhy a odporu. Stimuluje kosti, kostní dřeň, Jing a ledviny, a

podporuje zdraví a vitalitu (David Twicken, 2012).

Funkční uvolnění boků, přisednutí k pojmutí hmotnosti těla, která se podpírá pomocí stehen

přes volná kolena a tiskne skrz klenbu chodidel do země. Člověk tak jest schopen se řádně

opřít a stabilizovat rovnováhu celého mysli a těla. Horní polovina těla se vyprazdňuje a

uvolňuje, páteř se povoluje a všechny části těla se korektně zavěšují na páteřní systém. Hlavní

centrum pohybu se přesouvá z hrudníku do podbřišku. Člověk se stává průchozím, může plně

a klidně dýchat a kvalitně koordinovat jakékoli pohyby při správném postavení celého

systému stabilizace a zatížení.

3.1 Základní chyby v držení těla

1. Poloha dolních končetin.

Správné držení těla při cvičení začíná od postavení chodidel, dále kotníků, kolenou, kyčlí přes

správné zakřivení páteře a optimální pozici lopatek a ramenou až po temeno hlavy. Naše tělo

pracuje jako celek a nepříznivé postavení chodidla ovlivňuje další části, proto bychom

správné aktivaci nožní klenby měli věnovat zvýšenou pozornost. Chodidla jsou naše kořeny,

kterými jsme napojeni na tok zemské energie, a pokud je špatně používáme, nemůžeme tuto

energii řádně využít. Na chodidlech začínají a zase končí svalové řetězce vedoucí skrze celé

tělo, proto jsou jejich správné postavení a funkce velmi důležité. Správnou aktivací a

nastavením chodidel dokážeme v lidském těle ovlivnit řadu na sebe navazujících procesů.

Pokud nebude správně fungovat chodidlo, nemusí fungovat ani jiná část těla. (Procvičte si

nožní klenbu, 2015).

Od chodidel přejdeme ke kolenům. Typická a bohužel velmi častá chyba při cvičení Taijiquan

je, že kolena směřují dovnitř. Pokud dojde k chybě v centrování kolen, nelze zacentrovat

desítky dalších kloubů nad nimi, tj. uvést do rovnováhy. Vycentrovaná struktura těla se pak

boří a dochází k poruše rovnováhy. Jde o známku špatně fungujících svalů, které točí kyčle do

zevní rotace. Tyto svaly nemohou pracovat, pokud není pánev dostatečně podsazená, což je

 

21

 

úkolem břišních svalů atd. Tato nedostatečnost práce zevních rotátorů je patrná u cca 50%

dětí už v 6-8 týdnu života a je velice obtížným úkolem tyto svaly zapojit jak v dětském, tak i v

dospělém věku. Pokud mají lidi potíže s kolenními klouby, kyčelními klouby nebo zbořenou

klenbou nožní, je v podstatě jisté, že jim tyto svaly nefungují správně. Jen komplexní pohyb

pomalu prováděný a neustále opravovaný může vést ke změně práce těchto svalů, což cvičení

Taijiquan splňuje (Mgr. Šárka Rychnovská, 2012).

Další častou chybou při cvičení je, že při pokrčení koleno přechází přes špičku. Výsledkem

jsou bolesti kolen po cvičení. Při tomto opakovaném nesprávném zatěžování kolena v pohybu

(tzv. sumovaná zátěž) může nastat i trvalé funkční poškození kolena. Při cvičení by tedy

správně koleno nikdy nemělo jít přes prsty u nohou. Váha se vede spíše dolů do chodidla

(Obr. č. 3).

 

Obrázek č. 3 – Yang Cheng-fu, styl Jang, jednoduchý bič. (Zdroj: internet)

2. Poloha pánve/páteře

Pro cvičení a správný postoj (Obr. č. 4), tok krve a Qi v těle je rovněž důležité postavení

pánve. Pánev má být v takové poloze, aby se těžiště trupu nacházelo nad spojnicí středů

kyčelních kloubů. Pak je postoj stabilní a Qi v těle plynule obíhá.

 

Obrázek č. 4 (Zdroj: prezentace Vertebrogenní poruchy, Mgr. Vendula Kopřivová)

 

22

 

Postavení pánve silně ovlivňuje právě hluboký stabilizační systém páteře, tzv. HSSP (Obr. č.

5), který je součástí středu těla, tzv. core. Co je to střed těla neboli core? Mnohem častěji než

HSSP je dnes skloňovaný tzv. core trénink. Málokdo přitom ví, o jaké svaly se jedná. Do

středu těla totiž spadají i svaly HSSP. Core je však navíc tvořen ještě povrchovými svaly

břicha a spodní části zad. Kromě výše uvedených svalů tedy do středu těla spadají také

následující svaly:

• Přímý sval břišní

• Vnější a vnitřní šikmé břišní svaly

• Vzpřimovač páteře

• Čtyřhranný sval bederní

• Bedrokyčlostehenní sval

Rozhodně to není tak, že by posilování těchto svalů nebylo důležité. Problém však nastává,

pokud posilujete výhradně tyto povrchové svaly a zanedbáváte ty vnitřní, tedy HSSP. To se

stává obzvlášť, děláte-li na břicho např. pouze zkracovačky či sed lehy. Pokud jsou povrchové

svaly výrazně silnější než vnitřní svaly, často se pak objevují bolesti bederní páteře

(Fityou.cz). Cvičení Taijiquan klade na cítění a držení páteře vysoké nároky. Uvolnění celé

dráhy páteře vytváří předpoklady pro aktivaci HSSP. A právě HSSP je skupina svalů, jejichž

hlavní funkcí je podpora stability páteře. Tyto svaly jsou uloženy hlouběji pod povrchovými

svaly.

 

Obrázek č. 5 HSSP (Zdroj: fityou.cz)

 

Samotná aktivace HSSP vedoucí k zarovnání těla (ke správnému postoji) vyžaduje zavěšení

hlavy, povolení brady, uvolnění ramen a poklesnutí loktů, průchodnost zápěstí a prstů,

zarovnání lopatek, vyprázdnění hrudníku, povolení a vyrovnání bederní části páteře, uvolnění

 

23

 

pasu pro všestranný pohyb a brániční dýchání, povolení kyčlí. A to je přesně to, o čem mluví

mistr Jang Čchen-fu a mistr Tung Ying Chieh – Taijiquan vychází z funkčně správného

držení těla. Tělo je zarovnané a vše je tam, kde má být.

Když shrnu informace uvedené výše, umění Taijiquan obsahuje všechny zákonitosti a

principy správného fungování lidského těla. Respektuje zásady vývojové kineziologie, princip

diferenciace svalové funkce, způsob bráničního dýchání, který je základem pro podepření

bederní páteře z přední strany těla, centraci kloubů, rotaci segmentů páteře v napřímení, atd.

(Mgr. Šárka Rychnovská, 2012). Tohle není jenom odborný názor zkušené fyzioterapeutky,

která cvičí Taijiquan. To je pro mě zároveň i odborná znalost a pochopení fungování lidského

těla, kterou jsem získal absolvováním trenérského kurzu Univerzity Karlovy.

3. Poloha hlavy/krku

Další častou chybou při cvičení je, že hlava je příliš předsunutá dopředu (Obr. č. 6), a krk je

tzv. zalomený. Jak už bylo zmíněno výše, poloha hlavy má pro cvičení velký význam. Aby

mohl Šen stoupat k vrcholku hlavy, musí být hlava nesena zpříma. Pokud se tak stane, krev a

Qi nebudou moci plynule proudit.

 

Obr. č. 6 Forward head – chybné postavení hlavy (Zdroj: internet)

3.2 Význam dýchání

Dýchání, je rovnocenná výměna mezi nádechem a výdechem, mezi braním a dáváním mezi

získáváním a odevzdáváním, mezi plněním se a vyprazdňováním se. Nádech, je cesta zvenčí –

 

24

 

dovnitř. Znamená pro nás automaticky si něco brát a zároveň také přijímat. Pokud nádech

přestaneme považovat za samozřejmost a přidáme mu patřičnou dávku důležitosti a

pozornosti, vzniká tak možnost získat něco nového. Otevírá se cesta pro příchod nové svěží

energie, pro naplnění se a uvědomění si sebe sama (Zuzana Bičíková, 2014). Většina

tradičních čínských cvičení se zaměřuje na zlepšení fyzického stavu těla prostřednictvím

spojení uvolněné mysli, pohybu a dechu, které často také pozitivně ovlivňují psychický stres a

zlepšují celkovou náladu člověka. Naproti tomu, cvičení, jako jsou vzpírání, běh, jízda na

kole, aerobik, plavání, atd. často význam vytvoření spojení tělo-mysl obcházejí.

Důvod, proč je Taijiquan tak výborný doplněk k "posilování" je, že podněcuje všímavosti a

soustředění, posiluje mysl a podporuje souhru těchto aspektů s tělesným pohybem a dechem.

Cvičení nám tak pomáhá rozvíjet vnitřní sílu a obnovit náš smysl pro vnitřní jednotu a mír.

Taijiquan propojuje pohyb (tělo), mysl a dýchání. Splynutí těchto tří složek je velmi těžké a

učení se mu vede k plnému vědomí a schopnosti vnímat své tělo. Kdyby nám někdo řekl,

abychom se zhluboka nadechli, většina z nás by vtáhla břicho dovnitř, roztáhla horní část

hrudníku a zvedla ramena. To má ale za následek mělké dýchání, které snižuje výkonnost

našich plic a omezuje přívod kyslíku do buněk. Takové dýchání oslabuje fungování téměř

všech důležitých systémů v těle a činí nás náchylnými k chronickým i akutním onemocněním

všeho druhu (Dennis Lewis, 2000).

Při cvičení je důležité hluboké břišní brániční dýchání. Při vdechu bránice klesá, břicho se

vydouvá. Při výdechu se bránice díky stažení svalů (tzn. vtažení břicha) zvedá. Nádech i

výdech jsou vedeny nosem (Obr. č. 7).

 

Obrázek č. 7 – Brániční dýchání (Zdroj: internet)

 

25

 

Ramena musí zůstat stále uvolněna a spuštěna. Vdech i výdech musí být pomalý a obě fáze

dechu by měly být stejně dlouhé. Do té doby, než dostatečně zvládneme celou sestavu cviků s

využitím výše uvedených principů, musí být naše dýchání zcela přirozené. To znamená, že

nádech i výdech nejsou bezprostředně spojeny s provedením určitého pohybu nebo cviku. Je

nezbytné se vyvarovat napětí a zadržení dechu. Vdech musí plynule přecházet ve výdech a

naopak. Jestliže cítíme, že náš dech není klidný a snadný, nebo že přísun kyslíku není

adekvátní k nárokům vykonávaného cvičení, lze jej upravit. Malý dechový cyklus může být

vykonán mezi obvyklým výdechem a nádechem. Toto malé prsní dýchání se nebude plést s

hlubokým břišním dýcháním. Po zvládnutí přirozeného dýchání lze postupně přistoupit ke

složitější variantě dýchání - dýchání koordinovanému s prováděným cvikem.

Výzkumy z posledních let zcela jednoznačně dokazují, že přímou příčinou většiny

onemocnění, nebo faktorem, který možnost vyléčení významně oddaluje je stres. Pomalé

pohyby v Taijiquan, vědomá, meditativní práce s dechem a zaměření mysli na cvičení, to vše

důsledky stresu velmi výrazně odbourává. A nejen to: právě již zmiňované hluboké brániční

dýchání prospívá plicím. Pohybem bránice a svalů při rotačních pohybech v pase dochází k

masáži a prokrvení všech orgánů v dutině břišní (Tai-chi: Nový životní styl, 2010). Během

cvičení Taijiquan přirozeně a plynule propojujeme pohyb s dechem. Podporujeme tak

cirkulaci energie Qi.

Žáky uvádím zpět do jejich vlastního těla prostřednictvím dechu (Eva Zimmelová, 2015).

Integrace přirozeného dýchání do našeho života začíná tím, že je učím uvědomovat si přesněji

své tělo. Jedině skrze toto vědomé „vtělení“ si můžeme uvědomit vyšší úrovně organické

inteligence, „moudrosti“ těla (Dennis Lewis, 2000).

Prvním krokem při cvičení správného dýchání je naučit se vnímat a následovat pohyb dechu,

aniž se snažíme jej jakkoli změnit. Nechat se unášet svým dechem, nijak ho neměnit, neřídit,

jen ho stále vědomě pozorovat. Vyžaduje to od nás, abychom vnímali situací a dění ve

vnějším světě a zároveň si uvědomovaly své myšlenky, emoce a pocity. Neboť jedině když si

uvědomujeme vnitřní i vnější svět zároveň, můžeme si uvědomit skutečné síly v našem vnitru.

Naslouchat vlastnímu tělu jsme schopni jenom, když žijeme v realitě přítomného okamžiku.

 

26

 

4. SPOJENÍ TĚLA A MYSLI – METODIKA VEDENÍ TRÉNINKU TAIJIQUAN

Základní pravidlo Taijiquan je přirozenost. Dovednost se zvyšuje postupně, nesnažíme se

dosáhnout přehnaně rychle vysokých cílů, například na svou kondici příliš nízkými postoji

nebo násilným prohlubováním dechu. Zlepšujeme svou dovednost raději postupně,

pravidelným cvičením.

4.1 Základní principy vedení tréninku

1. Jedna věc po druhé

Při cvičení Taijiquan existuje mnoho věcí týkajících se držení těla, na které je potřeba myslet.

Především pro lidi začínající s tímto cvičením bývá složité myslet na všechny principy

týkající se držení a zarovnání těla v daném momentě. Může být jednodušší, když se zaměří

nejprve na jeden princip, a po jeho zvládnutí se zaměří na další, atd. Takže můžou zacvičit

vybrané pohyby, část nebo celou formu několikrát. Poprvé se soustředí na krk a páteř,

podruhé na srovnání boků a podsazení pánve, pak na práci kolen, atd. A postupně, jak si

budou uvědomovat, „zažívat“ a „naciťovat“ jednotlivě principy cvičení, začne se to všechno

spojovat dohromady. Správná struktura a zarovnání těla jsou nezbytné pro stabilitu a sílu jak

při cvičení samotném, tak i v sebeobraně. Proto této oblasti věnuji v tréninku dostatek času.

Správnou strukturu, zarovnání těla a celkovou stabilitu můžeme ověřit a zlepšovat v poloze

tzv. Objímání stromu (Obr. č. 8). Předpažíme, předloktí dovnitř, dlaně k tělu. Tato pozice v

podřepu rozkročném opravdu připomíná objímání stromu. Mezi špičkami prstů pravé a levé

ruky je vzdálenost asi 15 cm, někteří odborníci doporučují až 30 cm. Paže mohou být v různé

úrovni, od pupku k ramenům podle osobní preference a snadnosti vyvolání pocitu Qi.

Nejčastěji jsou objímající paže uvolněné, lokty trochu spuštěné a ruce poněkud pod úrovní

ramen. Vzdálenost dlaní od hrudníku nemá převýšit 30 cm.

K postoji Objímání stromu je však potřeba přistupovat individuálně, podle daností a stavby

těla každého cvičence. Uváděné vzdálenosti je proto nutné brát jenom orientačně. Pozice

rukou ve stromu by se měla řídit pozicí lopatky tak, aby zůstávala připojena ke trupu - jinak

nemůže dojít ke spojení toku Qi. To nutně znamená, že výsledná pozice dlaní se bude lišit dle

zakřivení hrudní páteře. Zde je nutné zdůraznit, že tento princip platí i pro všechny pozice při

cvičení Taijiquan.

 

27

 

Obrázek. č. 8 Taijiquan – poloha Objímání stromu (Zdroj: internet)

 

Následně pak v takto individuálně nastavené poloze někdo jiný vyvíjí jemný tlak na různé

části těla – vždy směrem do středu, žák v postoji se snaží zůstat ve struktuře těla, ve správném

postoji, koncentrovat energii v oblasti břicha – střed těla (tzv. core).

Dalším výborným „ověřovacím“ cvičením správné struktury a zarovnání těla jsou párová

cvičení tzv. „tlačících rukou“ (Tui Shou – Obr. č. 9).

 

Obrázek č. 9 Tui Shou – tlačící ruce (Zdroj: internet)

 

Při cvičení tui shou je mimo jiné o ověření hloubky dovedností Taijiquan, korekci chyb

souvisejících se špatným zarovnáním těla a špatných pohybových návyků. Tato cvičební

metoda patří zcela neodmyslitelně k celistvosti výcviku v Taijiquan a její opomíjení vede k

ustrnutí žáka na jistém stupni jeho dovednosti, resp. jeho dovednost není zdaleka úplná.

Přestože může zacvičená sestava vypadat hezky, a může být dokonce provázena i pocitem Qi,

není možné porozumět základním technikám, které se v sestavě procvičují. Toto cvičení

slouží k rozvinutí schopnosti pomocí kontaktu cítit, jaká je soupeřova rovnováha a jaké jsou

jeho záměry. Jde o odhalení těžiště, energie a záměru partnera. Chyby v provedení forem

 

28

 

sestavy, jako např. zvedání ramen a loktů, používání přílišné síly a nedostatek energie

(zhroucená, ochablá forma) se při cvičení Tui shou okamžitě projeví. „Tlačící ruce“ jsou tudíž

hodnotnou tréninkovou metodou, kde žáci mohou plně pochopit, proč je potřeba dodržovat

přísné principy Taijiquan.

2. Trpělivost

Taijiquan vypadá jako snadné cvičení, jen pár plynoucích pohybů. A je tomu opravdu tak –

jakmile cvičení skutečně pochopíme, fyzicky i mentálně „zvládneme“. Z vlastní zkušenosti si

pamatuji svůj pocit, jak mi cvičení Taijiquan připadalo jednoduché a lehké se rychle naučit,

když jsem viděl svou instruktorku cvičit. Pak jsem začal jednotlivé pohyby zkoušet a zdálo se

mi nemožné spojit všechny aspekty a principy, správný postoj, pohyby a polohy rukou (a

dalších „1000 a 1 věc“) v plynulém a jemném provedení, které předváděla. Musel jsem svůj

postoj, kroky, pohyby, dýchání, centraci, ... trpělivě opakovat, znova a znova, abych zjistil, že

se vše dá udělat ještě lépe. Po deseti letech své cesty s Taijiquan vím s jistotou, že tato moje

cesta a práce na cvičení, na zlepšování jednotlivých cviků a pohybů a zarovnání (struktuře

těla), s čím dál lepším chápáním tohoto „složitě jednoduchého“ umění, stále pokračuje.

Vyžaduje to hodně trpělivosti a úsilí. A mluvím tady o trpělivosti celoživotní.

Hodně lidí, které zláká Taijiquan, cvičení po určité době vzdává. Jejich očekávání

„jednoduchého a rychlého“ (zvládnutí sestavy) naráží na složité, pomalé, plynulé, spojené

(tělo, mysl, duch), strukturované pohyby. Mistr Wu Tchu-nan říká: „Takoví lidé se obvykle

vzdávají poté, co zmeškali několik lekcí výuky, nebo když zjistili, že jejich pohyby jsou i po

několikaměsíčním cvičení stále nemotorné. Ale ti, kdo pochopí, že úspěchu lze dosáhnout a

berou své směřování vážně, ti mu věnují veškeré potřebné úsilí i čas. Pozorně sledují svého

učitele a řídí se jeho pokyny a citlivě korigují odchylky ve svých pohybech. Obecně vzato,

cvičíte-li takovýmto způsobem zhruba rok, pohyby začnou být mnohem ladnější, plynulejší a

zdraví se viditelně zlepší. Hodina každodenního tréninku začne přinášet radost, uvolnění a

pocit úspěchu. Vytrvat přestane být obtížné. Začnete se soustředit na to, jak dosáhnout co

největšího pokroku ve vašem cvičení s ohledem na věk, tělesnou kondici a časové možnosti.

Důležité je nalézt vhodného učitele a partnery pro vaši výuku.“ (Wu Tchu-nan, 1981)

Klíčem k úspěchu je jít dál a vytrvat. Je lepší cvičit trochu Taijiquan každý den, než udělat pár

velkých sezení dvakrát týdně.

 

29

 

3. Respekt ke svým omezením

Pohyby Taijiquan cvičení můžou vypadat snadné a lehce proveditelné. Hlavně pokud žák

zpočátku cvičí v tzv. vysokém postoji. Začátečníci by se ale neměli nechat oklamat. I když to

možná nevypadá, každé cvičení Taijiquan pořádně zapojí naše svaly. Takže pokud žák cítí

nepohodlí, nějakou bolest, měl by si dát přestávku a odpočinout si. Velmi často i sám cítím

nepohodlí z důvodu, že se snažím opravit špatné držení svého těla. Při pravidelném cvičení se

tělo postupně „upraví“, srovná a nepohodlí vymizí. Zároveň ale platí, že pokud přestanu

pravidelně cvičit, nepohodlí se zpravidla opět objeví.

Někdy můžou být bolesti a jiné nepohodlí způsobeny staršími nebo novějšími zraněními.

Můžou se vyvinout tzv. svalové disbalance, protože žák ulevuje zraněné části těla a

kompenzuje to větším zatěžováním zdravé části. Dochází k nerovnováze mezi silnějšími a

slabšími svaly. Pokud si je žák svých omezení vědom, musí je při cvičení respektovat, a

pokud je to možné, tak je i cvičením postupně překonat. Dost často si ale žáci dopady svých

zranění na držení těla a pohyb vůbec neuvědomují. Zde je přidanou hodnotou trenéra, tyto

omezení odhalit, pomoct žákovi si je uvědomit a pracovat společně na jejich zlepšení, vše při

respektování aktuálního zdravotního stavu. Trenér není lékař, ale měl by být schopen

identifikovat základní chyby i limity v pohybových stereotypech a chyby v držení těla

(postuře). Před cvičením Taijiquan je vhodné, aby žák cvičení konzultoval nejen se svým

trenérem, ale i se svým lékařem.

4.2 Definice struktury tréninkové jednotky

Blok 1: Rozcvička

Na začátek samotné tréninkové jednotky (předpokládám trvání v rozsahu 90 minut) zařazuji

běžnou rozcvičku, která protáhne a zahřeje svaly, připraví žáky na cvičení a odstraní hrubší

blokády na šlacho-svalových drahách. Při samotném energetickém cvičení Taijiquan pak

můžeme lépe cítit vlastní Qi cirkulovat tělem.

Rozcvička začíná rozvolněním pánve, pak pokračuje od centra k periferii, v jednom nebo

v obou směrech od centra. Krouživými pohyby postupně dochází k mobilizaci všech kloubů.

Její součástí je i základní strečink, jehož rozsah a trvání odpovídá možnostem žáků a trvání

tréninkové jednotky. Pracuji s předpokladem, že se žáci strečinku pravidelně věnují i mimo

trénink.

 

30

 

Trvání: 15 minut

 

Blok 2: Energizace

Pro energizaci těla a mysli využívám jedno z následujících cvičení. Pro pestrost tréninkové

jednotky jednotlivá cvičení postupně na hodinách alternuji:

1. Cvičení 4 směry

2. Cvičení 4 rohy

3. Cvičení Qigong (8 kusů brokátu)

 

Trvání: 5-10 minut

 

Blok 3: Zarovnání těla (praxe WU-JI) & Dechové Cvičení

3.1 Zarovnání těla

Pro zarovnání těla je potřeba zakořenit se a pevně stát. Ne v křeči, ne úporně. Jednoduše stát.

Celou svou myslí a tělem se opírat o zem. Jediné co vytahujeme vzhůru, je vrcholek hlavy.

Klidnou, rozprostřenou myslí a celým tělem vnímáme okolní prostor. Stojíme jako strom

(Obr. č. 10).

 

Obrázek č. 10 (Zdroj: Google)

 

1. Hlavu držíme tak, jako by byla zavěšena shora za bod na vrcholku hlavy.

Je třeba jemně zasunout bradou, aby s krkem tvořila 45°. Nenakláníme hlavu do stran,

dopředu ani dozadu. Vše je třeba dělat bez nadměrného použití síly. Pokud použijeme příliš

síly, krk i šíje se napne a krev ani Qi nebude moci volně proudit.

2. Uvolňujeme ramena a lokty.

Uvolnění ramen a loktů především znamená, že jim dovolujeme klesnout. Pokud nedovolíme

ramenům i loktům klesat, energie našeho těla i vnitřní síla se bude blokovat. Ramena

netlačíme dopředu ani dozadu. Poloha ramen by však měla být taková, aby se lopatky mohly

 

31

 

nepatrně otočit a v horní části zad se vytvořil jemný oblouk. Paže visí volně podél těla, v

podpaží však necháváme malý prostor, lokty jsou mírně pokrčené a dlaně opřené na boku

stehen.

3. Uvolňujeme hrudník.

Uvolnění hrudníku začíná uvolněním hrudní kosti (sterna). Je to jako kdybychom vtáhli

hrudní kost dovnitř, nikoliv však silou, ale přes uvolnění (klesání). Od hrudní kosti

pokračujeme uvolněním celého hrudního koše směrem k páteři – uvolňujeme mezižeberní

šlachy a svaly, bránici i celý vnitřní prostor hrudníku včetně vnitřních orgánů. Uvolnění

hrudníku je spojené s uvolněním páteře, změnou polohy těžiště těla.

4. Páteř by měla být uvolněná, narovnaná, přirozené oblouky páteře by měly mít

správné proporce.

Zvláštní pozornost věnujeme bederní části páteře, kde se nachází důležitý bod ming-men –

brána života. Bod ming-men a prostor kolem tohoto bodu je třeba uvolnit a otevřít. Kostrč

udržujeme ve vertikální poloze.

5. Uvolňujeme pas (yao).

Čínský termín yao obvykle překládáme jako pas. Yao však přesněji označuje prostor těla na

úrovni bederní části páteře – bederní páteř, svaly, šlachy, které obklopují nebo jsou napojené

na bederní páteř, včetně svalů pánevního dna, břicha a bránice a vnitřní orgány dutiny břišní.

Stejně jako uvolnění hrudníku začíná uvolněním hrudní kosti, uvolňování pasu začíná

uvolnění prostoru kolem bodu ming-men, odtud pak rozšiřujeme uvolnění do celého pasu.

6. Otevíráme a uvolňujeme klouby nohou.

Uvolnění a otevření kloubů souvisí se zvětšení možnosti pohybu (vnějšího i vnitřního) v

kloubech. Co se týká kyčlí, je třeba je uvolnit natolik, aby se pas mohl svobodně pohybovat a

síla dolní části těla se mohla propojit s horní částí těla. Kolena jsou vždy alespoň jemně

ohnutá, nepřesahují však špičky chodidel.

7. V přirozené pozici obě chodidla nesou stejné množství váhy.

Na každém chodidle zvlášť, však váhu umisťujeme tak, aby 60 procent spočívalo na patách a

40 na přední části chodidla (Obr. č. 11).

 

32

 

Obrázek č. 11 Postoj Wu-ji (Zdroj: internet)

 

Právě díky stání v postoji Wu-ji restartujeme celé tělo. Pomocí HSSP (hlubokého

stabilizačního systému páteře) se tělo „zarovnává“. Optimalizují, zklidňují se probíhající

procesy a funkce orgánů v celém lidském těle. Při cvičení Taijiquan je velmi důležité oprostit

se od všedních stereotypních vzorců myšlení, dýchání a pohybu. Postoj Wu-ji je výborným

nástrojem k upravení své mysli a těla před začátkem cvičení.

3.2 Zklidnění – dechová cvičení

Tato cvičení jsou vhodná k uvolnění stavů psychického napětí a ke zbavení se obtěžujících

myšlenek. Existuje mnoho technik dýchání, ale pro zklidnění těla mysli použiju před

cvičením jednu ze tří technik autoregulace dýchání:

1. Dýchání do trojúhelníku (4-4-4)

• Stojíme v základním postoji. Začneme nádechem, který rozfázujeme na čtyři doby, jak

rychlé budou, už je jen na vás. Představte si, že dáváte kyslíku čas rozprostřít se po

těle, dostat se do mozku a tam působit uklidňujícím vlivem na nervové buňky. Zadržte

dech opět na čtyři doby a pak postupně při počítání do čtyř vydechujte, výdech může

být i delší (Obr. č. 12).

 

Obrázek č. 12 (Zdroj: Internet)

 

33

 

• Při nádechu si můžete uvědomit, jak ve vás vzrůstá napětí, při výdechu budete cítit,

jak se uvolňujete a jak vaše tělo těžkne. Cílem cvičení není přidusit se, ale dospět ke

zjištění, že napětí můžete vydechnout, dostat ho mimo sebe.

2. Dýchání s prodlužováním rytmu

• Cvičení můžeme provádět jako statické nebo můžeme chodit v kruhu. Dýcháme

v pravidelném rytmu – nejprve v rytmu 3:3.

• Rytmus postupně prodlužujeme na 4:4, 5:5 až na 8:8.

• Pak se postupně vracíme z 8:8 na 3:3

• Pravidelný rytmus dýchání harmonizuje organizmus, přispívá ke zklidnění mysli a

koncentraci na cvičení.

3. Meditace na dech (Adžán Brahmavamsó, 1993)

• Tyto dvě jednoduché techniky můžu být v případě potřeby doplněny tzv. meditací na

dech, vestoje nebo vsedě – je to cesta k většímu utišení naší mysli. Jde o neustálé

sledování našeho dechu. Abyste mohli uchopit svůj dech, být s ním plně v každém

okamžiku, s plným vědomím, potřebujete ono pevné zaměření mysli a schopnost

sledovat svůj dech.

• Když sledujeme svůj dech, někdy nám uteče a předběhne nás; jindy ho zase dohoníme

a jsme mu přímo v patách. Ať se dech ubírá jakýmkoli směrem, musíme ho tam

následovat. Pokud ho na okamžik ztratíme, musíme ho opět najít a zavěsit se na něj.

• Nejdůležitějším je při tomto cvičení jasné vědomí toho, že nyní máme dělat právě toto

– plně si uvědomovat svůj dech. Pak nás již nevyrušují zvuky aut zvenčí, bolesti v těle

či mouchy poletující kolem naší hlavy; pořád je sice vnímáme, ale nijak nenarušují

naši pozornost, která se plně soustředí na dech. V této fázi, když už držíme svůj

předmět pevně před sebou, můžeme celý tento proces začít uklidňovat.

 

Trvání: 5 minut

(kombinace postoje Wu-ji a jedné techniky dýchání)

Blok 4: Yang Taijiquan – Dong Family Slow Set (Pomalá Forma) nebo jiná forma

Metodika učení formy vychází z následujících principů:

1. Formu učím postupně – po jednotlivých pohybech.

2. Vysvětlím a ukážu.

 

34

 

3. Žáci pohyb procvičují.

4. Pohyb je průběžně opravován – metodou STOP & GO. Průběžně opravuji a fixuji

správný postoj, polohu centra (kyčle, pánev) a jednotlivých končetin.

5. Opět vysvětlím a ukážu. Žáci pohyb samostatně nebo ve skupině opakují.

 

Trvání: 45 minut

 

Blok 5: Push-Hands (Tui-Shou)

Při Tui shou se učíme interpretovat směr tlaku od oponenta a jeho sílu svést do svých

chodidel. Tui shou poskytuje prostor pro nácvik naslouchání, měkkosti, kulatosti a nácvik

pohybu kolem svého centra.

 

Trvání: 10 minut

 

Blok 6: Procítění harmonie těla a mysli

Žáci zaujmou základní postoj, soustředí se na správné držení těla. Mysl je klidná a

koncentruje se na dech, na procítění vnitřního klidu a „nacítění“ energie v těle.

 

Trvání: 5 minut

 

35

 

IV. ZÁVĚR

Cílem této práce bylo poukázat na význam spojení/propojení těla a mysli při cvičení Taijiquan

a jeho účinky. Druhým cílem bylo zohlednit tento význam a pozitivní přínos v metodice

tréninku, resp. ve struktuře tréninkové jednotky. Jak říká Vít Vojta, známý sinolog s 15 letou

cvičební praxí: „Význam Taijiquan je spojit mysl, tělo, dech a pak pohyb.“ (Vít Vojta, 2011).

Taijiquan postoje učí tělo člověka základním statickým návykům, které se přenáší do následné

dynamiky. V postojích budujeme tvar, formu a funkční prostor lidského těla. Během tréninku,

spojujeme mysl a tělo při volném hlubokém bráničním dechu. Základní nácvik postojů a

pohybů rovněž rozvíjí a aktivuje hluboký stabilizační systém páteře (HSSP).

Spojení klidné mysli a těla při volném hlubokém bráničním dýchání přináší celou řadu

pozitivních zdravotních účinků:

• rozpouštění a zvládání stresu

• prokrvení celého organizmu

• zlepšení funkce srdce

• snížení hladiny cholesterolu

• zklidnění krevního tlaku

• správné držení páteře

• hluboké brániční dýchání

• zvýšení kloubní hybnosti

• protažení a pružnost těla

• rehabilitace kloubů, šlach, svalů a vaziv

• odolnost proti civilizačním chorobám

• podpora zdravého spaní

Cvičení pomáhá přirozeně redukovat hmotnost, působí také preventivně proti obezitě,

hypertenzi a cukrovce. Ulevuje od bolesti zad, posiluje svaly, šlachy a zpevňuje kosti.

Zjemňuje dopady artrózy a působí jako prevence proti osteoporóze a zraněním plotének,

páteře a kloubů. Zlepšuje celkovou koordinaci pohybu, orientaci v prostoru a držení

rovnováhy. Pravidelné cvičení rovněž zlepšuje kardiovaskulární kapacitu, zvyšuje

okysličování tělesných tkání, zklidňuje tlak a preventivně zabraňuje vzniku ischemických

chorob. Při cvičení se zaměřujeme na osobní prožitek mysli a uvědomování si vlastního

koordinovaného pohybu těla, uvolnění, plynulosti a průchodnosti. Spojení mysli a těla nám

 

36

 

umožňuje uzdravení na všech rovinách bytí, síla a funkčnost mozku se pak projevují ve

svobodném volném pohybu těla.

Každý začátečník se v Taijiquan potýká s mnoha požadavky na držení těla, na změnu

špatných stereotypů pohybu a na zpomalení a zklidnění mysli a pohybu vůbec. Cvičení

Taijiquan má v sobě mnoho pravidel pro správný postoj, držení páteře, uvolnění svalů, mnoho

nároků na prožívání času – Tady a Teď – a vnímání pohybu a prostoru. Přes veškeré

nepohodlí, nekonečné opravy a úpravy svého těla, zklidňování mysli, zdánlivě nekonečnou

cestu ke zlepšení, se žáci většinou postupně dostanou do stavu, že začnou vnímat a cítit své

tělo, centrum stoje i pohybu v tan-tchienu (podbřišku) a zvolna začnou být schopni kumulovat

a cirkulovat energii Qi v těle. Výsledky se nedostaví ihned. Pochopení a zvládnutí Taijiquan

vyžaduje nadšení, vytrvalost a trpělivost. Taijiquan je prostě postupná CESTA k poznání sebe

sama.

 

To potvrzuje i mistr Chen Xiaowang: „V raném stupni (cvičení) se polovina mysli soustředí

na samotný pohyb a na to, jak svaly komunikují pomocí rukou s dalšími částmi těla. Další

polovina je prázdná a vy se můžete otevřít o to, co tělo cítí. Na středním stupni se půlka mysli

věnuje pohybu a další půlka pohybu Qi samotné. V pokročilém stupni všechny kanály v těle

fungují a vy již nemusíte přemýšlet nebo si všímat pohybu energie Qi. Tehdy můžete začít

pracovat na představě, jak by vás mohl protivník napadnout a jakým druhem pohybu byste

mohli neutralizovat útok. Na pokročilé úrovni věnujete pozornost aplikacím, protože v

pokročilém stupni se energie již volně pohybuje tělem. Ovšem bez ohledu na stupeň, ve

kterém se právě nacházíte, je důležité nezaměřovat se pouze na jediný bod v těle. Musíte

věnovat pozornost celému tělu, ne jen lokální části těla. Pohyb je celistvost, přirozenost a

plynulost.“

Čím déle člověk Taijiquan praktikuje, tím je cvičení intenzivnější. Tělo se odpoutává od

veškeré bolesti a zaplavuje se příjemnými pocity. Cvičení je nástrojem sebepoznání a

sebezdokonalování. Pro myšlení Evropanů je však často těžce pochopitelný. Pohyby i

myšlenka tohoto cvičení totiž vychází z kombinace čínské medicíny a taoistické filosofie.

Čím pomaleji se cvičí, tím je to pro tělo lepší a energie se dostává na správné místo. Naše

národy jsou často uspěchané, ve stresu a při cvičení se chtějí spíše „vybít“. Navíc mnoho

Evropanů nevěří existenci energických sil a možnosti usměrňování pocitů.

 

37

 

Jednotlivé současné školy Taijiquan se od sebe liší s ohledem na preferenci jedné ze

základních možností využití tohoto cvičení:

• jako umění pěstování zdraví, protože reguluje plynutí Qi a krve v celém organizmu a

tím vyvažuje funkce všech vnitřních orgánů;

• jako bojového umění, které slouží k sebeobraně a spočívá především ve využití vlastní

inteligence, zručnosti, ale i energie protivníka;

• a konečně jako umění dynamické meditace, rozšiřující vědomí, sloužící k poznání

sebe samého a práce na sobě.

Já osobně věřím, že všechny tyto aspekty se navzájem doplňují, jsou od sebe neoddělitelné, a

při cvičení i tréninku Taijiquan je nutné je zohledňovat všechny tři dohromady. Jedině tak

bude cvičení přinášet nejenom maximum pozitivních zdravotně-preventivních účinků, ale i

radost.

 

Taijiquan učí přirozenému pohybu. Takový pohyb je v souladu s naší myslí, zpevňuje, ale i

uzdravuje tělo. Toto bojové umění nám pomáhá pochopit naše tělo i myšlení.

Taijiquan je bojové umění, zdravotní cvičení, filosofický systém. Pro mě je Taijiquan

celoživotní cesta za poznáním.

 

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji Mgr. Lence Ryškové a Evě Zimmelové za odborné vedení, inspiraci a obohacující

pohled na úžasné bojové umění a zdravotní cvičení jakým Taijiquan je.

 

38

 

V. PŘEHLED ZDROJŮ

WONG, Kiew Kit. Kompletní Tchaj-ťi Čchüan podrobný průvodce principy a cvičením. Vydalo

nakladatelství Miroslav Sobotka, Fighters Publications 2007. ISBN: 978-80-86977-11-9

YANG, Chen-fu. Esence a aplikace Tai Ji Quan, 1934

DLOUHÁ, Barbora. Tai-či: nový životní styl, 2010.

http://www.celostnimedicina.cz/tai-ci-novy-zivotni-styl.htm#ixzz3h6MmXmqG

BRADY, Joseph. Exercise Is Medicine, 2010.

http://www.americantaichi.net/TaiChiKungLivingArticle.asp?cID=3&sID=6&article=ExerciseIs

Medicine&subject=Daily%20Life

 

ROSEWOOD, Olivia. 12 Reasons to Try Tai Chi, 2014. http://www.huffingtonpost.com/olivia-

rosewood/tai-chi_b_5307511.html

 

MacRitchie, James. Čchi Kung: Kultivace životní energie (Chi Kung: Cultivating Personal

Energy). Vydalo nakladatelství Element Books Ltd 1997. ISBN 978-1862040649

TWICKEN, David. Medical Qi Gong and Posture. Publikováno v Acupuncture Today, June,

2011, Vol. 12, Issue 06

GILÍL, Richard. Jóga, Tai Chi, meditace a další techniky učí mysl uzdravit tělo, 2015.

http://www.vitalia.cz/clanky/medicina-mysli-a-tela/

RYCHNOVSKÁ, Šárka. Zdravotní účinky při cvičení Taichi a Čchi-kungu, 2012.

http://jinjang-wellness.cz/clanky/rozhovor-zdravotni-ucinky-cviceni/

WU, Tchu-nan. Dlouhý život s Tchaj-ťi čchüan, 1981. Zvěřejněné v čínském tisku.

http://www.kungfu.cz/2009/03/wu-tunan/

 

BIČÍKOVÁ, Zuzana. Propojení pohybu, dechu a mysli, 2014. http://vnimejsvetelo.cz/propojeni-

pohybu-dechu-a-mysli/

 

LEWIS, Dennis. Tao dechu: Naučte se správně dýchat (The Tao of Natural Breathing), vydalo

nakladatelství Pragma 2000, ISBN 80-7205-735-7

HON, Sat Chuen. Taoistický Čchi-kung pro zdraví a vitalitu (Taoist Qigong for Health and

Vitality). Vydalo nakladatelství Pragma 2007. ISBN 978-80-7349-073-7

BRAHMAVAMSÓ, Adžán. Sledování dechu - Proslov k laikům na meditačním sezení v březnu

1993. http://dhamma.wz.cz/sledovani.htm

 

VOJTA, Vít. Rozhovor s Vítem Vojtou - pro celistvost a harmonii. http://www.chen-

taiji.cz/ExtClanky/dingir.pdf

 

KUDĚJ, Jan. Střed těla (core) a hluboký stabilizační systém páteře. FitYou.cz.

http://fityou.cz/hluboky-stabilizacni-system-patere-stred-tela-core/

 

Portál Ocviceni.cz. Procvičte si nožní klenbu. http://ocviceni.fitweb.cz/procvicte-si-nozni-klenbu-

 

 


 

Kontakt

BONTAX s.r.o.

libor.balas@bontax.cz

levé křídlo nového zámku
Vrbnovská 22 Hořovice 268 01

+420 603 438 884
+420 311 510 076

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode